horyna - @ 27.08.2016 | #

Spectres patří spolu s předchozí albovou kolekci v mé sbírce na čestné místo reprezentující 70-tá léta této suverenní kapely z východního pobřeží států amerických a tvoří jakousi pomyslnou dvojici alba, které si ve valné většině vychutnávám co se týče poslechu v jednom šiku.

S hudebně solidní, textově a interpretačně však příšernou singlovou skladbou Godzilla, se velmi rychle dostávám k nahrávce číslo dva Golden Age of Leather- tradicionalisticko a volnomyšlenkářsky se pohybující píseň, kterážto nápady kolem sebe jen hýří. Choulostivá klavírní melodie se spolu s Albertovým hlasem proplétá tempově svěží Death Valley Nights- a jistě patří k nejpříjemnějším momentům na desce zastoupeným. Klavírní a basový tep určují chod kreativnem prostoupenou (mou velice oblíbenou) skladbou Searchin' for Celine. Dalším zástupcem v níž čeří hladiny akustická kytara, je zpěvná, melodikou odkazující plně do doby svého vzniku, skladba Fireworks. Pánové si chtějí koncerty náležitě užít a odvázat se, pro tyto účely stvořili píseň R.U. Ready 2 Rock- kterou si spolu s nimi mohlo publikum vcelku bez problému vyřvávat. Celestial the Queen- si píská klávesovou melodii, voní jako právě rozkvetlá kytička a vydobitý úsměv ve tváři vyvolává i prostřednictvím lahodného zpěvu, jež si pro tentokrát vzal na svá bedra Joe Bouchard. Melodie v Goin' Through the Motions- mi stále něco připomíná, vzpomenout si co to ale je:-), jinak bezchybná a příjemná píseň plně v intencích kapely. I Love the Night- bohaté aranžmá romantické písně, patřící ke špičkovým položkám B.O.C., ve mě dokáže vyvolat jen ty nejpříjemnější pocity a když tohle můžu říci o některé písni, jasně to znamená jak vysoko si u mne stojí. Nosferatu- to nejlepší příchází v závěru, říká klasické pořekadlo a tady platí dvojnásob, především atmosféra, je to oč tu běží a že je strašidelně bytostná, budovaná bez patřičného klávesového balastu moderní doby, s minimem prostředků, je více než úchvatné, bravo pánové, velká kvalita.

Mám za to, že i páté řadové album s patřičně okultním cover se podařilo dotáhnout na výbornou, kolekce svěžích a nápady překypujících písní v osobitém stylu s jasně čitelnými aranžmá, prezentuje kapelu na výsluní zájmu, podpořenou nejen čtyřmi vzešlými singly a hitparádovým umístěním.

horyna @ 27.08.2016 11:27:49 | #
Balů ahoj: co se týče B. O. C.- tak první tři desky jsou hodně syrový a kytarový, například mě až tak neoslovují (vidím v jejich začátcích paralelu k rockovým Rush). Po zbytek 70-átek, od alba Agents... po zhruba Cultosaurus, respektive Fire..., nabývají klávesy většího významu v jejich interpretačním představení, ale pořád slouží spíše jako doplňkový člen ke kytarovému zápřahu. Viz mé recenze na alba 1976 i 1981- kde se klávesy už značně derou do popředí,ale materiál je velmi hitový (v dobrém) a melodický, že celkový dojem rozhodně nekazí, spíše naopak. Na dalších deskách v průběhu osmdesátek mají už klávesy znatelný podíl a ona alba představují plně funkční produkty dané doby. Následují dva comebacky, našlapaný hard rockový monolit Heaven Forbid z 94 a progresivní dílo Curse..., u obou z nich si už zase pěkně pomlaskávám. Myslím, že jsem tu četl že máš rád třeba Signals od Rush, v tom případě tě např. toto album nemůže neoslovit :-)