Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 14.04.2016

Před 10-15 lety snad nebylo dne, kdy by mi JP nehráli a dodnes mám doma do Demolition kompletní diskografii. Dnes už mě šílenství klasického heavy metalu opustilo, ale k téhle legendě se stále a rád vracím...

Rázný sekaný riff Delivering the Goods už kapelu přenáší z hardrockové polohy 70. let (i tu mám ale rád) do budoucí razantní syrové kovové podoby, nechybí ale úsečné a sžíravé kytarové sólo. Začátek jako zvon, bez varování. Rock Forever je přece jen pomalejší, dominují krásně zdvojené kytarové melodie, které by se ještě neztratily na takovém Sin After Sin či Stained Class, sekaný kytarový základ opět vypovídá o prazákladní inspiraci AC/DC. Do refrénu už Halford vkládá určitou hymničnost a patos. Evening Star má krásný baladický úvod a závěr, Halford nám tady předvede i svůj intimní a křehký hlasový rejstřík, refrén je halasný, řekl bych, až stadionový, a další podoba se už také více přiklání k dobře ulitému kovu. Hell Bent for Leather byl velkým hitem na obou stranách oceánu, dodnes patří mezi zavíráky koncertů. Samplovaný úvod zmutovaného riffu a pak už pekelná jízda s parádně poskládanými záseky kytar a zápalným refrénem, dělá čest názvu. Vše se valí kupředu, jiný směr není povolen. Take on the World je hymnickou, jednoduchou stadionovou dupanicí, kterou buď milujete, nebo nenávidíte. Určitě by se za ni nestyděli ani Queen, už při začátku si nemůžete nevzpomenout na We Will Rock You... Burnin´ Up dělá svému názvu také čest - po krátkém intru rázně odpíchnutá hardrockovka, kytarový stroj nezapře inspiraci klasiky, klávesy přidávají na pompéznosti. I tady ještě poznáte JP z předchozího období. Killing Machine - pomalý, těžký kytarový mlýnek na začátek, návrat opět do rané fáze tvorby. Jestli má pro mě deska slabší chvíli, je to asi tady. Za oceánem se jim název singlu nepozdával a byl tam výborný cover The Green Manalishi od Fleetwood Mac, dodnes vděčný koncertní kus. Running Wild - co k tomuhle nápalu dodat? Sekaný, patentový riff, odpálený s vysokým tempem a razancí. Typ skladby, u které se trhání tělem a dupání nohama nevyhnete. Krátké, stručné, pěst na oko. Before the Dawn naopak patří už mezi baladické klasiky, má dostatečnou naléhavost a křehkost, prostor tady bezpečně ovládá Halford, který na malé ploše předvádí, čím vším byl obdařen, je zde lehká klávesová linie. Evil Fantasies je charismatickou hardrockovou věcí s jedovatým nábojem na závěr. Mě velmi sympatická, drsná skladbička, poněkud evokující náladu famózních Led Zeppelin. Poctivý, plnotučný a neošizený hardrockový závěr, spokojenost!

Dávám poctivé čtyři hvězdy, nepochybuju ale, že před 10 lety bych pálil bez rozmyslu pět. Album mám mnohem raději než předchozí zvukově nedotažené Stained Class, i o chloupek než Sin After Sin a stejně rád jako mohutně chválené Sad Wings of Destiny. Dnes už stará klasika s několika hity, které dodnes zní na koncertech, a to není málo.