Judas Priest - Killing Machine (1978)

Před 10-15 lety snad nebylo dne, kdy by mi JP nehráli a dodnes mám doma do Demolition kompletní diskografii. Dnes už mě šílenství klasického heavy metalu opustilo, ale k téhle legendě se stále a rád vracím...

Rázný sekaný riff Delivering the Goods už kapelu přenáší z hardrockové polohy 70. let (i tu mám ale rád) do budoucí razantní syrové kovové podoby, nechybí ale úsečné a sžíravé kytarové sólo. Začátek jako zvon, bez varování. Rock Forever je přece jen pomalejší, dominují krásně zdvojené kytarové melodie, které by se ještě neztratily na takovém Sin After Sin či Stained Class, sekaný kytarový základ opět vypovídá o prazákladní inspiraci AC/DC. Do refrénu už Halford vkládá určitou hymničnost a patos. Evening Star má krásný baladický úvod a závěr, Halford nám tady předvede i svůj intimní a křehký hlasový rejstřík, refrén je halasný, řekl bych, až stadionový, a další podoba se už také více přiklání k dobře ulitému kovu. Hell Bent for Leather byl velkým hitem na obou stranách oceánu, dodnes patří mezi zavíráky koncertů. Samplovaný úvod zmutovaného riffu a pak už pekelná jízda s parádně poskládanými záseky kytar a zápalným refrénem, dělá čest názvu. Vše se valí kupředu, jiný směr není povolen. Take on the World je hymnickou, jednoduchou stadionovou dupanicí, kterou buď milujete, nebo nenávidíte. Určitě by se za ni nestyděli ani Queen, už při začátku si nemůžete nevzpomenout na We Will Rock You... Burnin´ Up dělá svému názvu také čest - po krátkém intru rázně odpíchnutá hardrockovka, kytarový stroj nezapře inspiraci klasiky, klávesy přidávají na pompéznosti. I tady ještě poznáte JP z předchozího období. Killing Machine - pomalý, těžký kytarový mlýnek na začátek, návrat opět do rané fáze tvorby. Jestli má pro mě deska slabší chvíli, je to asi tady. Za oceánem se jim název singlu nepozdával a byl tam výborný cover The Green Manalishi od Fleetwood Mac, dodnes vděčný koncertní kus. Running Wild - co k tomuhle nápalu dodat? Sekaný, patentový riff, odpálený s vysokým tempem a razancí. Typ skladby, u které se trhání tělem a dupání nohama nevyhnete. Krátké, stručné, pěst na oko. Before the Dawn naopak patří už mezi baladické klasiky, má dostatečnou naléhavost a křehkost, prostor tady bezpečně ovládá Halford, který na malé ploše předvádí, čím vším byl obdařen, je zde lehká klávesová linie. Evil Fantasies je charismatickou hardrockovou věcí s jedovatým nábojem na závěr. Mě velmi sympatická, drsná skladbička, poněkud evokující náladu famózních Led Zeppelin. Poctivý, plnotučný a neošizený hardrockový závěr, spokojenost!

Dávám poctivé čtyři hvězdy, nepochybuju ale, že před 10 lety bych pálil bez rozmyslu pět. Album mám mnohem raději než předchozí zvukově nedotažené Stained Class, i o chloupek než Sin After Sin a stejně rád jako mohutně chválené Sad Wings of Destiny. Dnes už stará klasika s několika hity, které dodnes zní na koncertech, a to není málo.
reagovat

Snake @ 14.04.2016 09:45:56
Mě Jidáši minuli, doma jsem měl jen (vynikajícího) "Painkillera", ale nějak se ti popletli odstavečky :)

EasyRocker @ 14.04.2016 10:24:25
Aha, ani ne popletly, jako zdvojily koukám :-(( prosím o odmaz druhého odstavce, díky moc.

Jarda P @ 14.04.2016 10:52:54
V době, kdy hard rock umíral, jsem taky Judas Priest poslouchal, měl jsem od nich všechno až po Turbo, Painkiller už mi trhal uši. Byla to ale jenom přechodná záležitost. Před lety jsem vyhrál lístek na jejich koncert a v půlce jsem odešel. Dnes od nich nevlastním nic, ale když je hrajou na Beatu, nepřepínám.

Mohyla @ 14.04.2016 11:58:45
Skontroluj si úpravu!

EasyRocker @ 14.04.2016 12:04:11
Mohyla: Je to OK, ještě jednou díky!

horyna @ 14.04.2016 15:47:56
Jestli Iron Maiden byl pro mne pravej heavy metal, tak Judas Priest se dle mého vždy pohybovali na pomezí heavy m. a hard rocku, snad s vyjímkou British S. a hlavně Painkiller. Další alba mě buď nezaujali, nebo je neznám. Ale jestli mejdni dělali v osdesátkách nejlepší heavy alba a byli o krok před prístama, tak myslím že v 90-roce se vše totálně otočilo. Painkiller nejspíš navždy zůstane nejlepším heavy metalovým albem všech dob. Ale to by bylo na sáhodlouhou debatu :-)

EasyRocker @ 14.04.2016 15:55:29
Ono hlavně srovnávat hudební tvorbu těch dvou kapel není vůbec možno. Každá je úplně jinde. JP jsou riffová, z AC/DC, LedZep, Nazareth, B.Sabbath a podobných kapel vzešlá forma, díky Halfordovi si mohli dovolit kvalitní balady, ale ty v podstatě s nástupem 80tek mizí, Maiden byli tradiční HM snad na prvních dvou, možná třech albech. Pak zapojovali klávesy, aranže, které teritorium HM dost opouštěly, skladby se natahovaly, mělo to výpravný, až soundtrackový charakter. Prostě oba interpreti úplně jinde, dva výjimeční zpěváci jim umožňovali oběma dost. Ale desky jako Somewhere in Time, Powerslave, Seventh Son... nebo Fear of the Dark určitě pro mě nejsou jen metal, ten tam tvoří jen prazáklad. Takže ten věčný boj, kdo z těch dvou je víc určující, je dle mě hlavně nesmysl :-)

horyna @ 14.04.2016 16:03:43
EasyRocker: jasně že nesmysl :-) , nechtěl jsem je nějak srovnávat, nebo soutěžit, J.P. vzešli ze 70-átek a kapel co píšeš, kdežto mejdi (mě přijde) že tvořili něco nového. J.P. měli na prvních pár albech skvostné balady a že postupem vymizeli mě docela mrzelo. Podobně jako u tebe, u mě obje kapely dříve hrávali mnohem víc, postupem let a příchodem jiných skupin ustoupili do pozadí, ale jejich vliv jim už nikdo neodpáře.
Nemohu si vynachválit skvostný 2cd výběr Metal Works!!!

EasyRocker @ 14.04.2016 16:16:25
horyna: ano tak těch 15 let jsem ten klasický HM točil pořád dokola, desky obou kapel jsem znal nazpaměť, i když od IM jsem nikdy neměl všechny desky - chyběla mi jednička. Ano, IM tvořili dlouhé příběhy, které už občas metal opouštěly - epické texty k tomu dost pomáhaly. K té pestrosti jim určitě pomohlo i to, že tam vlastně skládali skoro všichni, každý skoro měl na albech nějaký podíl, v JP je velká většina hudby dílem Tiptona a Downinga, občas přispěl Halford :)

horyna @ 14.04.2016 16:34:31
EasyRocker: mě první tři mejdni nikdy patřičně nezaujali, ale jinak ještě jeden rozdíl jsem mezi nimi vždy viděl: u prístů se mi snad žádná deska nelíbila komplet, vždy jsem našel nějaký slabý kousek, kdežto mejdni si myslím, měli daleko vyrovnanější kolekce, zase se ale více opakovali :-)
asi budem z podobného těsta, také to vše u tebe s věkem rozčísli více hard a artovější spolky?

EasyRocker @ 14.04.2016 16:46:33
horyna: na čas ano, do té doby jsem poslouchal jen metalové odnože. Pak jsem naopak na několik let zařadil vlastně jen 60.-80. léta. Dneska je to ale tak napůl - klasický HM už jen občas, ale ostatní metalové odnože poslouchám stále :) teď už opravdu poslouchám hudbu dle nálady a pocitu:)

horyna @ 14.04.2016 16:54:02
EasyRocker: přesně, přesně, mám to podobné, věta: teď už opravdu poslouchám hudbu dle nálady a pocitu:) je vše vystihující a přesně tohle na hudbě miluju nejvíce, pustit si co člověku vyhovuje podle nálady, ničím se nelimitovat a styly neomezovat!

EasyRocker @ 14.04.2016 16:58:30
Jasně, a k tom use musí dospět... dlouho jsem poslouchal jen metalové odnože a nad většinou věcí, co dnes poslouchám, bych asi kroutil hlavou :) No a dnes to vidím přesně naopak. Naštěstí byla vždy dobrá doporučení od známých, to mě dost obohatilo :)

horyna @ 14.04.2016 17:10:49
Já jel v metalu také hodně let, přerušení přišlo s klasickou hudbou, pak jsem se k rockové vrátil,ale postupně přišli úplně jiné kapely, je to vývoj :-) , stejnak je pro každého z nás pouze dobrá muzika a špatná,už je na jedinci jáká to pro něj zrovna je. Dobře píšeš EasyRocker, moc dobře, dobře se s tebou debatuje a koukám že rozsah recek je obrovský--Cynic / Magnum / Satriani / Bathory / Jethro T. / Annihilator (Set the W... jsem miloval) / Death... to je panečku rozptyl!!!

kamila @ 14.04.2016 19:18:56
Jestli se do debaty může připojit žena, tak image J.P. mi nikdy simpatická nebyla, ale jejich hudba a především Painkiller je nesmrtelná.

Brano @ 14.04.2016 19:39:18
Od Judas Priest mám len 2CD Nostradamus a to je fakt sila!Zimomriavky sú zaručené.Ostatná ich tvorba ma neoslovila,som hudobne trochu ináč orientovaný poslucháč.

Brano @ 14.04.2016 19:40:24
...a ešte zdravím Kamilu.Vitaj na Progboarde!

kamila @ 14.04.2016 20:24:13
Děkuji Brano, ráda se zůčastním diskuzí u zajímavých alb.

EasyRocker @ 15.04.2016 04:40:00
horyna: ano, rozptyl mám velký, protože jsem právě nikdy neřešil, jaký styl mě osloví na duši... ano, máme dost společných interpretů :-) Poslouchám vše od kvalitního popu až po extrémní metal a klasiku:)

Judas Priest se na KILLING MACHINE definitivně posadili na rychlík do stanice Heavy Metal.

Jsou tu ještě slyšet dozvuky kreativního hardrockového období i jemnější a pomalejší skladby, které později z alb úplně vymizí.

Jádro alba však tvoří tvrdé kytarové nářezy "Delivering the Goods" a "Hell Bent for Leather"(což je naprostá koncertová stálice), coververze Petera Greena "The Green Manalishi" a dusavá a zpěvná věc "Take On the World"(která mi dost připomíná slavnější "United").

Mrzí mě, že "Evening Star", po svém krásném baladickém úvodu přechází v tak primitivní a prvoplánovou halekačku. Škoda. Chuť na jemnou baladu si naštěstí spravím záhy.

Před závěrečnou old-style-hard-and-heavy věcí "Evil Fantasies", kde Halford volí na něj poněkud nezvyklou "chraplavou" polohu hlasu, zazní na dlouhou dobu poslední akusticko-elektrická balada "Before the Dawn", kterou mám moc rád už od puberty. Halford tu nabízí příjemný až hřejivý vokál, natolik odlišný od svého "ječáku". Stejně rád už mám rád jen balady "Last Rose of Summer" a "Dreamer Deceiver" z předchozích alb.

Musím říci, že Judas Priest sedmdesátých let mi vyhovují. Později sice ještě vydali skvělé desky, ale postupně čím dál více - desku po desce - začali zavánět takovým tím samolibým metalovým pozérstvím ("hrajeme kurva nejtvrdší metal"), které dohnali ad absurdum např. Manowar.
reagovat

Cossack @ 25.10.2012 20:57:47
Mám tohle album taky rád, klidně bych i hvězdu přidal.

Pro přesnost doplním, že cover "The Green Manalishi (With The Two-Pronged Crown)" od Fleetwood Mac na původní evropské vinylové verzi není, byl přidán jako bonus na vydání americké, kde musel být i změněn název na "Hell Bent For Leather" (americké pobočce nahrávací společnosti Columbia/CBS se „Vražedný stroj” nelíbil). Na pozdější CD verzi už se ale nachází.

Pokud jde o „pozérství” á la Manowar, u Judas Priest
se nic takového neobjevilo minimálně do 90. let (včetně). Měl jsem možnost vidět několik koncertních záznamů a vždycky z nich čišela pohoda a nadhled muzikantů; Halford byl (je) skvělý frontman a do trapných siláckých gest Adamse má zatraceně daleko (ono by to navíc u gaye působilo asi ještě trapněji).
Takže tady se neshodneme, stejně jako v hodnocení období tvorby „Jidášů” – ač mám jejich alba ze 70. let taky rád, vrcholy (pro mě) přinesla až léta 80. (a taky rok 1990).

Celkově ale souhlas, díky za recenzi. ;-)

smedo @ 26.10.2012 14:03:11
Halford na tomto albume podava svoj najlepsi spevacky vykon. Moj najoblubenejsi album od Judas Priest

Cossack @ 26.10.2012 14:48:42
Určitě bych netvrdil, že tu je ke slyšení nejlepší výkon Roba Halforda, který kdy předvedl (jako Smedo), rozhodně ale jde o výkon vynikající (na což jsem ostatně u Mistra Halforda zvyklý).
Parádní album, parádní muzika, parádní zpěv.

b.wolf @ 26.10.2012 21:01:04
Jidášský kazatel vydal po jízdě Stained Class další perlu ve své DGF. Recenze je výstižná, přesně tak to vidím (včetně toho závěru Evening Star-to mohla být super balada)... JP si poslechnu rád a poměrně často (vyjma debutu, Turba a desek s Owensem), poslední slušná fošna je Angel Of Retribution, ale tu dávám jen občas. Ovšem Killing Machine je jasná - 4/5.