Reakce na recenzi:

aristokrat - @ 24.01.2009

Vrchol kapely Judas priest. Otevírá ho možná nejlepší intro v hudební historii :) Následuje možná nejlepší hitovka kapely Riding on the wind. Halford tady podle mě podává absolutně nejlepší výkony coby zpěvák. V každý písničce vystřídá několik různých hlasových poloh a naprosto geniálně frázuje. Zpohledu kytar to není taková onanie jako DOTF, ale zase je deska nabyta skoro až neskutečným množstvím různých riffů a rytmických vyhrávek, které v kombinaci s klasicky vzletnými "judasovskými" sóly doslova berou dech. Co se týče rytmiky, tak Holland podle mého názoru právě tady ukazuje svůj vrchol a celé album má takový jakoby vesele hard rockový až občas "funky" nádech. Což je takový zajímavý kontrast s povětšinou negativně laděnými texty. Podle mě naprosto mistrovské dílo překonávající cokoli ostatního v diskografii kapely, i když je pravda, že DOTF nebo British steel jsou pozadu jen "o prsa". Nejoblíbenější písnička Riding on the wind, skvělý jsou všechny až na Fever, která je o malounko pozadu. Z hlediska textu mám nejradši Pain and pleasure, Say what you wanna say, but you know that you're gonna pay - geniální:) Při poslechu Kennova sóla v Bloodstone nelze nevzpomenout na "parplovskou" Hard lovin' man. Na konci skvělá rytmická Devil's child. Nemám co vytknout pět hvězd:)