Reakce na recenzi:

miguel7 - @ 19.07.2010

Byl jsem ještě student a teprve jsem objevoval svět tvrdého rocku a metalu. Znal jsem jen British Steel a Killing Machine. O Judas Priest jsem do té doby dost četl v encyklopediích a Sparku, kde se především psalo o Panikillerovi, jak o albu tak o titulní písni. Nebyl jsem ještě vydělávající abych si ho hned koupil. To léto jsem poslouchal hodně radio Kiss a nahrával si písničky na kazety. Byl jsem tehdy přímo šokován, když jsem prvně slyšel Painkiller. Nahrál jsem si ho na kazetu a pouštěl pořád dokola. Netušil jsem že může být metal tak řezavý a ostrý. Je to 6 minut naprosté likvidace, už od úvodních bicích, přes divoká sóla až po neskutečně nabroušeného zpěvu Halforda. Od té doby je pro mne Painkiller synonymem pro ten nejtvrdší heavy metal.
Když s bratrem občas vyrazíme někam na koncert autem, tenhle song nám nikdy v přehrávači nechybí a než dojedeme na místo konání zábavy, máme již hlasivky na půl zdevastovaný od napodobování Halforda:)...PAIN!...PAIN!...KILLER!...KILLER!
Desku jsem si mohl pořídit o něco později a pamatuji si, že jsem ji snad denně pouštěl a vyplachoval jsem si s ní uši, dokud mne nebolely.
Prvních 5 písní pokračuje v tom, v čem začala úvodní. V nich Halford vystřídá několik poloch, od hlubšího po ten největší ječák co může předvést. Zbožňoval jsem závěr Metal Meltdown, kde se zpěv stupňuje až po neskutečný vřískot.
Night Crawler není takovým zpomalením, ale již se tu netlačí tolik na pilu a uprostřed skladby se dokonce na chvíli vše ztiší a zastaví a Halford jen za doprovodu vybrnkávání a zvuků kytar cosi (asi zlověstného) vypráví. Between the Hammer...je asi nejhitovější skladba z celého alba. Má opravdu chytlavé tempo i melodie a nese se spíš ve středním tempu. A touch of evil je jakási polobalada s krásným refrénem a perfektním vrcholem před závěrečným refrénem. Battle hymn je intro k závěrečné One Shot the Glory, která mi vždy připadala z celého alba nejslabší a nestačí na prvních pět metalových pecek.
Remasterované album obsahuje naprosto úžasnou baladu Living Bad Dreams, asi nejlepší co jsem od nich slyšel, ale asi i chápu že se do celého konceptu alba moc nehodila. Albem chtěli ukázat to, že umí být pořád tvrdí a mne přesvědčili s touhle deskou natolik, že musím dát 5