Reakce na recenzi:

john l - @ 24.10.2017

Iron Maiden versus Judas Priest

Už jako malý špunt jsem si všímal těhle dvou heavy metalových legend, které vyrůstaly vedle sebe a vzájemně zapolily o metalový trůn. Na otázku kdo z této dvojky byl větším hudebním magnátem se dnes odpovídá stejně těžko, jako v dobách jejich největší slávy. Mejdni měli svůj ocejchovaný okruh věrných, kteří se rádi navlékali do riflových džísek, ověnčených nášivkama kapely. Džudasáci byli umírněnější. Ne tak strikní, svobodomyslnější s větším rozletem. Kapela poznamenaná soudním procesem vystupovala v kožených mundurech, po pódiu jezdila na motorkách a psala historii moderní muziky o půl dekádu před svým velkým rivalem. Jenže od Point of Entry charakterizovala jejich alba nevyrovaná křivka kvality s jasným komerčním úmyslem. Pod tíhou nahrávek Turbo a Ram it Dawn klesali níž a níž, jenže pak to přišlo!
Přišel Painkiller a heavy metalovému směru velel nový führer.
Zrodil se bůh a všichni okolo padli.(na prdel)

Titulní skladba už ve své úvodní bicí salvě spláchla do popové stoky všechny konkurenty. Scott Travis mocně zahřměl, paličky letěli vzhůru až ke kovové konstrukci každé hali ve které kapela koncertovala a bylo vystaráno. Největší hity mířili skz srdce a skladby Metal Meltdown, Night Crawler a A Touch of Evil jsou dodnes neuvěřitelně kvalitním matrošem. V druhém sledu šla do obliby trojice Hell Patrol, All Guns Blazing a Leather Rebel, ale jak stárnu tak si dnes nejraděj poslechnu Between the Hammer & the Anvil a One Shot at Glory.

Některé desky není dobré poslouchat příliš často, rychle se opotřebují, což je příklad i Painkiller. Sice nezestárnul, ale už z něj nejsem tak na větvi, jako kdysi, jako za mlada. V některých pasážích se zbytečně tlačí na pilu, což chápu že byl záměr a kapelu pěkně nakopnul. Riffy jsou velkolepé a smrtící, Halford je tu pánem celého universa, ale Hillova basa je totálně utopená a produkce kytarově přemaštěná. Chybí detaily, které rozmetávají kulometné Scottovi nohy.

Z úcty a mladické lásky dávám tomuto albu pětku. Řadu věcí dneska vnímám už jinak a měl bych jeden bod strhnout, ale vzpomínky jsou vzpomínky.