Reakce na recenzi:

Voytus - @ 09.11.2009

'And now, from the Invisible Opera Company of Tibet…'

Případně:

'Somebody somewhere has got to be high'

Odněkud z daleké galaxie mezi planety uhání bublající čajová konvička. Že je to nesmysl? Ani náhodou. Pirátské vysílání stanice Radio Gnome opět pokračuje. Příběh je tentokrát následující – Egyptolog Mista T Being koupí od sběratele čajových štítků Freda the Fishe kouzelný prsten. A právě tímto prstenem může přijímat zprávy z planety Gong přes ono pirátské rádio. Oba naši hrdinové společně odlétají do Tibetu, kde se setkávají s jogínem velkého piva Bananem Anandou. Ten medituje v jeskyni mantru Banana Nirvana Maňana a opíjí se australským pivem Foster. Hodně se opíjí…
Mezitím hlavní postava Gongovské mytologie Zero the Hero žije svůj nudný každodenní život, když tu náhle jej překvapí vize na londýnské Charing Cross Road. Je povolán, aby hledal další hrdiny a též se začíná upínat k víře. Vyznává skřítka jménem Cock Pot, jež je jedním z mnoha Pot head pixies (skřítci zkuřky :-)) z Gongu. Jsou samozřejmě zelení jako jejich planeta, létají v čajových konvičkách a též pěstují vynikající 'čaj'.
Po čase se setkává s kočkou, která není nikým jiným, než dobrou čarodějkou Yoni. Ta Zeroovi předává kouzelný lektvar….A to je náhlý konec první části potrhlé trilogie.
Nastínit příběh bylo poměrně snadné. Ale co s hudebním obsahem, který se vymyká hudebním škatulkám stejně jako přesná poloha planety Gong ve Vesmíru. Kdo ještě stále nevěří, že planeta existuje, popírá i vlastní existenci, takže pokud, čtenáři, nevěříš, neměl bys dále číst.
Skladba Radio Gnome Invisible se pohybuje na pomezí operety, jazzrocku i hudby východních národů, druhá skladba Flying Teapot je zhudebněný trip do Himalájí, podává se čaj a mantrou je ‚have a cup of tea‘. Komu nestačí tato mantra, může zkusit ‚have ANOTHER cup of tea. Psychedelický jazz, nebo acid jazz, chcete-li. Že se toto označení vžilo až o dekádu později? Však je to také hudba z jiné planety.
I am – You are – We are crazy! Pot Head Pixies je další možná hymna Gongu. Chytlavá píseň, zamotaná náhlými zvraty. Pokud měli Gong někdy vydat singl, mohla to být tato píseň…už vidím jak boří žebříčky hitparád. Refrén uvedený výše by byl též dobrým a slibným předvolebním heslem. Gut áftenůůůůůůn!
Oktávoví doktoři v další skladbě zahrají na krystalový stroj a už přichází Zero the Hero. Perkuse, flétna hraběte Bloomdido Bad De Grasse, potrhlé scattování Berta Camemberta, najazzlý rytmus, sólující saxofon, jednoduché téma pod ním a dá se s tím vystačit na téměř pět minut. Celé v čajovém oparu. Druhá část skladby je pomalá a halucinogenní.
Závěr alba obstará oplzlá píseň se svůdným zpěvem čarodějnice Yoni a barovým ságem. Zero the Hero podléhá jejímu kouzlu…A to je náhlý konec první části potrhlé trilogie.