Gong - Flying Teapot (Radio Gnome Invisible, Pt. 1) (1973)

Máme tu další pokračování ufounské ságy z rádia Gnome, s podtitulem Radio Gnome Invisible Part 1. Tímto albem jest zahájena trojdílná série, která nás provede dobrodružstvími mimozemské létající konvice. Jak praví informace na CD: „Rádio Gnome je záležitost pirátského telepatického vysílání, které vychází z létající čajové konvice, přicházející z planety Gong. Ta přistává v zemi Tibet…”, a tak dále. Touto magořinou je vše pěkně srozumitelně vysvětleno.

Avantgardně space psychedelic rocková hudba získává na tomto albu další rozměr. Tím je jistý nádech parodie. Jasně slyším, jak si kapela dělá legraci ze všeho, z čeho si zamane, včetně sebe sama. Na druhou stranu, účinek jednotlivých kompozic je tím výraznější a dostává se hlouběji pod kůži. To však platí pouze pro první stranu LP, tedy první dvě skladby. Zbytek alba je rozvláčné sci-fi v mračnech hvězdokup, rockový náboj se začíná vytrácet.

Je slyšet, že tvorba skupiny se stává uzavřeným světem, v němž si komunita GONG žije sama pro sebe. Kolektivní pospolitost je definována kosmickou fantasmagorií, jíž je vše podřízeno. Bez ohledu na hudební kvalitu produkovaných skladeb zde vystrkuje chňapavé háčky Barrettovské šílenství. Debut PINK FLOYD má k atmosféře Flying Teapot transcendentálně blízko.

Trochu zpestření může vést eroticky až vyzývavě fetišisticky laděná závěrečná skladba Witch’s Song / I Am Your Pussy, jejíž význam určitě dobře znají všichni, co poslouchají kyselé žblepty pana Zemana (né majora), v rádiu (né Gnome). Jenže i na tuhle manýru jsme tak nějak už zvyklí, nejenom od stádohlavy, ale zejména od Mrs. Smyth. Takže ó ká, nikdo není pohoršen, spíše naopak.

Lze konstatovat, že na albu Flying Teapot máme k dispozici zajímavý příběh s místy špičkovou hudbou. V ní se však začínají objevovat tendence k jakémusi rozmělněnému kabaretnímu space rockování, které ještě zhoustlo na dalších dílech skupiny. Je zde patrný ústup od toho lepšího, co GONG umí uválet. Stále však zbývá dost na získání statutu velmi silného uměleckého díla.

zdenek2512 @ 22.03.2024 12:36:00
První deska trilogie s kosmickým šepotem Gilly Smyth, psychedelickým soundem, skvělou kytarou Daevida Allena. Pro mě nesmrtelná deska, trochu radši mám následující Angels Egg.

Judith @ 22.03.2024 13:19:40
Pokud jde o kytaru, tady se v sestavě poprvé objevuje Steve Hillage...

Antony @ 22.03.2024 13:30:15
Wikina k Hillageově účasti píše tohle:
"Ke konci nahrávání se k nim připojil anglický kytarista Steve Hillage, se kterým se seznámili o několik týdnů dříve ve Francii při hraní s Kevinem Ayersem. Přijel příliš pozdě na to, aby se na albu výrazněji podílel (info dle Allen, Daevid. Gong Dreaming 2. SAF Publishing, 2009, p.188.), ale brzy se stal klíčovou součástí zvuku Gongu."

Judith @ 22.03.2024 13:58:09
Tady ty změny v sestavách, to je pro mě mexická telenovela. Podle zvuku kytaristu nepoznám, s celkovou proměnou soundu se u Gongu taky operovat nedá, měňavkovali imrvére, pořád odněkud vyskakovaly nové hlavy a údy... Aspoň jsem si dnes ujasnila, kdy Daevid Allen odešel (navždy) a že současného frontmana Kavuse Torabiho do kapely uvedl osobně, trval na tom, aby s Gongem pokračovali.

zdenek2512 @ 22.03.2024 14:26:51
Steve Hillage hrál ve skupině Khan a dalších z Canterbury, Gong byl taková hippie komunita kolem Daevida Allena a se skupinou hrálo dost lidí i z ostatních canterburských kapel. 

Antony @ 23.03.2024 08:00:16
zdenek2512:
Ano, KHAN patří mezi další skoro úplně zapomenuté jednoalbovky. Přitom jejich nahrávka Space Shanty (1972) je úplně dokonalá. Na bicí na ní hraje Pip Pyle, významná osobnost canterburry scény. Prošel spoustou stylotvorných kapel jako GONG, HATFIELD AND THE NORTH, NATIONAL HEALTH, SOFT HEAP, IN CAHOOTS a Pip PYLE'S EQUIP'OUT. Od dvou posledně jmenovaných jsem měl několik CD a mohu potvrdit, že úroveň jeho tvorby se vždy držela vysoko.

Judith @ 24.03.2024 14:58:05
Konečně jsem se dostala k poslechu a tato deska se mi líbí hodně, osobně jí asi dávám přednost i před následující Angel's Egg. Flying Teapot je rozverné, uvolněné album, svěží jako bublinková koupel a místy i podobně zrádné - z pěny může vykouknout prakticky cokoli. V hudbě cítím barbarskou radost ze života, působí velmi přírodně. Evokuje mi zdravou žahavost prvních jarních kopřiv.

'And now, from the Invisible Opera Company of Tibet…'

Případně:

'Somebody somewhere has got to be high'

Odněkud z daleké galaxie mezi planety uhání bublající čajová konvička. Že je to nesmysl? Ani náhodou. Pirátské vysílání stanice Radio Gnome opět pokračuje. Příběh je tentokrát následující – Egyptolog Mista T Being koupí od sběratele čajových štítků Freda the Fishe kouzelný prsten. A právě tímto prstenem může přijímat zprávy z planety Gong přes ono pirátské rádio. Oba naši hrdinové společně odlétají do Tibetu, kde se setkávají s jogínem velkého piva Bananem Anandou. Ten medituje v jeskyni mantru Banana Nirvana Maňana a opíjí se australským pivem Foster. Hodně se opíjí…
Mezitím hlavní postava Gongovské mytologie Zero the Hero žije svůj nudný každodenní život, když tu náhle jej překvapí vize na londýnské Charing Cross Road. Je povolán, aby hledal další hrdiny a též se začíná upínat k víře. Vyznává skřítka jménem Cock Pot, jež je jedním z mnoha Pot head pixies (skřítci zkuřky :-)) z Gongu. Jsou samozřejmě zelení jako jejich planeta, létají v čajových konvičkách a též pěstují vynikající 'čaj'.
Po čase se setkává s kočkou, která není nikým jiným, než dobrou čarodějkou Yoni. Ta Zeroovi předává kouzelný lektvar….A to je náhlý konec první části potrhlé trilogie.
Nastínit příběh bylo poměrně snadné. Ale co s hudebním obsahem, který se vymyká hudebním škatulkám stejně jako přesná poloha planety Gong ve Vesmíru. Kdo ještě stále nevěří, že planeta existuje, popírá i vlastní existenci, takže pokud, čtenáři, nevěříš, neměl bys dále číst.
Skladba Radio Gnome Invisible se pohybuje na pomezí operety, jazzrocku i hudby východních národů, druhá skladba Flying Teapot je zhudebněný trip do Himalájí, podává se čaj a mantrou je ‚have a cup of tea‘. Komu nestačí tato mantra, může zkusit ‚have ANOTHER cup of tea. Psychedelický jazz, nebo acid jazz, chcete-li. Že se toto označení vžilo až o dekádu později? Však je to také hudba z jiné planety.
I am – You are – We are crazy! Pot Head Pixies je další možná hymna Gongu. Chytlavá píseň, zamotaná náhlými zvraty. Pokud měli Gong někdy vydat singl, mohla to být tato píseň…už vidím jak boří žebříčky hitparád. Refrén uvedený výše by byl též dobrým a slibným předvolebním heslem. Gut áftenůůůůůůn!
Oktávoví doktoři v další skladbě zahrají na krystalový stroj a už přichází Zero the Hero. Perkuse, flétna hraběte Bloomdido Bad De Grasse, potrhlé scattování Berta Camemberta, najazzlý rytmus, sólující saxofon, jednoduché téma pod ním a dá se s tím vystačit na téměř pět minut. Celé v čajovém oparu. Druhá část skladby je pomalá a halucinogenní.
Závěr alba obstará oplzlá píseň se svůdným zpěvem čarodějnice Yoni a barovým ságem. Zero the Hero podléhá jejímu kouzlu…A to je náhlý konec první části potrhlé trilogie.

reagovat

Frantucek @ 08.01.2011 17:06:57
Kde si sehnal takhle podrobnej pribeh. Sem si prelozil texty a jsou tam jenom takovy naznaky:)

zdenek2512 @ 15.09.2013 09:16:41
Gongovskou trilogii o neviditelnem skritcim radiu s pravidelne poustim jiz vice nez tricet let a jeste me jejich hudba neomrzela. Prvni a druha cast je uzasna. Moc pekna a vystizna recenze s pribehem, ktery v bookletu neni :-). Perfektni propagace jedne z nejoriginalnejsich a kultovnich kapel vsech dob.

Mayak @ 15.09.2013 09:33:44
... Daevid Allen je skutočne fenomén rockovej subkultúry a je dobre, že Canterbury Scene má vo svojej histórii takúto výraznú osobnosť :-)

Voytus @ 16.10.2013 11:20:04
Ten příběh býval na oficiálních stránkách Gong >> odkaz
ale jestli tam stále ještě je, to nedokážu říct, protože teď už zpětně vůbec netuším, kde jsem ho přesně našel :-).

Voytus @ 16.10.2013 11:23:23
Aha, tak ono je to tady >> odkaz

Otikk @ 29.02.2020 11:07:19
Právě jsem doposlouchál toto album. Plně se ztotožňuji s recenzí. Nádherná deska a nádherný obal.