Reakce na recenzi:

Gattolino - @ 14.05.2015

Asi bych se měl vyjádřit k celé trilogii, ale jednak poslouchám právě You, a za druhé, právě tuto desku považuji za nejen naprosto vyzrálé, skvostné dílo, ale i za určitý mezník, možná i "ukázkové", vstupní album pro nové průzkumníky planety Gong (i když mi z jejich rozsáhlé tvorby a prolínajících se "odnoží" chybí hodně k poslechu).
Toto album je částečně ještě allenovské, byť jeho extravagantní free fantaskní úlety zde již tolik nedominují a ustupují rostoucí hráčské virtuozitě a příklonu k jazzrocku, smím-li použít nevděčného škatulkování, aniž však ztratilo kontinuitu s legendárními alby jako Camembert jako pozdější moerlenovská, také ovšem skvělá alba. Právě proto, že jsou zde obojí přístupy obsaženy v precizní, vyvážené formě, nechybí zde ani pověstné našeptávání na pozadí kosmických hlasů(Magick Mother Invocation) a úpěnlivé sílící nástupy k mocným jazzrockovým slavnosti (Master Builder).
Celá trilogie je samozřejmě dost nedělitelná a stejně vynikající, ale You poslouchám nejčastěji, snad pro jeho zvláštní, někdy až strašidelnou tajemnost. Snad nejkrásnější a nejpůsobivější mi připadá The Isle of Everywhere s dlouhým hypnotickým a plíživě gradujícím motivem, připomínajícím skladbu Flying Teapot z prvního alba trilogie. Paní Gilli Smyth chvíli tento kosmický let opřádá svým magickým hlasem a pak už navigaci vesmírem řídí Hillageho snová kytara a Bloomdidovy dechy, tedy samozřejmě mimo jiné. Hudební klenot a velký emotivní zážitek.
Další ukročení do hájemství instrumentálních jazzových krajin po tomto albu je nejspíše i důsledkem odchodu zakladatele a ducha celého Gongu Daevida Allena. Ovšem - následné album Shamal je obdobně krásné.
Nemohu na závěr opominout vzpomínku na samotného Daevida Allena, který se vrátil v létajícím čajníku na planetu Gong 13. března tohoto roku, k velké lítosti všech, kteří se těšili na jeho další tvorbu, případně i koncerty.