Gong - You (1974)

24.03.2024 Antony | #

Představuje se nám na dlouho dobu poslední díl gnómské trilogie, co má pět (a klidně více, záleží, jak počítáme) dílů. Stále je zaručena typická GONG-ovština, absurdní spojení rozvernosti se space mánií. Album začíná ve vynikající formě dvěma krátkými a jiskrnými skladbami, v nichž je vše to, co činí GONG tak jedinečnými. A že toho je. Až filmově názorné vykreslení fantaskních postav, charakterů, krajin, pomocí neobvyklých hudebních postupů a struktur znázorněný děj, prací s hlasem a celkovým projevem vykreslený příběh.

Počínaje číslem 3, tedy skladbou Magick Brother Invocation se ale dostáváme do HAWKWIND-ovsky jednotvárných ploch, kde se vtip vytrácí, a dostavuje se paní Nuda. Není naštěstí Nekonečná ani Nesnesitelná, a daří se ji rozptylovat a odhánět různými instrumentálními vstupy, zejména saxofonu. Ovšem nelze přeslechnout, že se v hudební ploše nacházejí místa, která nejsou ničím jiným, než nastavovanou kaší.

Z muziky je stále cítit GONG-ovská genialita, je však naředěná, a to přesně těmi ingrediencemi, které mi nejsou po chuti. Je až s podivem, jak mohou vedle sebe trůnit skladby plné nápadů, a skladby roztahané a vycpané vatou. V songu Master Builder se to dá ještě zvládnout, divoká kytara a nervní bicí ve druhé půli způsobují posluchačskou radost. Klesající kvalitativní linie nahrávky se projevuje hlavně v posledních třech skladbách, což je celá B strana původního LP. Požitek z muziky nezastavitelně padá dolů, při poslechu si vždycky říkám, že je tam hudebních motivů tak na jednu středně dlouhou skladbu, a ne na zde realizovaných 24 minut nezáživného zvučení. Takhle se jedná už jen o matnou kulisu k představení o mimozemšťanech, než o prokreslený hudební příběh.

Křivdil bych, kdybych v hodnocení opomenul významné kladné stránky alba. Kdybych tvrdil, že jde jen o průměrné album. To není, i v těch nejnatahovanějších skladbách a jednotvárných pasážích je znát vznášející se nádech mimořádného talentu a tvůrčího nadání skupiny. Jen už nevzlétá tak vysoko, jak tomu bylo dříve, jak bych očekával, představoval si a přál. Jak by bylo hodno hudby mistrů. Proto dávám lepší trojku s pocitem, že se k poslechu jistě rád vrátím.

Aby text nebyl tak krátký, přidávám bonus. Jedná se o překlad vyjádření členů skupiny k vydavatelské a reediční činnosti firmy Charly. Ponechávám jej bez komentáře, nechť si každý vytvoří svůj názor sám. Jako zajímavost dodám, že článek vyšel téměř přesně půl roku po úmrtí Daevida Allena v roce 2015.

Oficiální prohlášení členů skupiny Gong

My, žijící členové Gong, nepodporujeme nadcházející reedici trilogie Radio Gnome od Charly Records.

NEKUPUJTE TOTO VYDÁNÍ

Žádný z žijících členů sestavy, která tyto nahrávky vytvořila, nebyl nikdy smluvně vázán s Charly Records.

Pravda je taková, že během natáčení Flying Teapot v lednu 1973 se skupina dozvěděla, že nahrávací společnost – BYG Records (známá také jako Promodisc) – zbankrotovala, její pařížská kancelář je vystěhovaná, telefony nefungují. Kapela zůstala opuštěna v Manor Studios uprostřed práce na albu. Firma Virgin – do té doby jen řetězec obchodů s nahrávkami, a vlastník studia The Manor – se zrovna chystala vytvořit vlastní vydavatelskou značku.

Čelili jsme nezaplaceným účtům za nahrávání, rozhodli jsme se tedy snížit své ztráty a vydali Flying Teapot jako druhý titul nového labelu Virgin Records. Takový je skutečný příběh.

Booklet připravovaný jako součást nynějšího vydání Charly / BYG je plný nepravd, výmyslů a lží, které představují společnosti Charly a BYG Records jako nějakou ubohou oběť zlovolnosti Virgin. Pravdou však je, že žádný z hudebníků na těchto nahrávkách nikdy nedostal ani cent z licenčních poplatků za vydání Charly / BYG, nebo dokonce vyúčtování. Což je pochopitelné, protože jsme NIKDY nepodepsali smlouvu s BYG nebo Charly Records jako Gong.

Mezitím, o čtyřicet let později, průběžně dostáváme vyúčtování od společnosti Virgin, a ti z nás, kteří k tomu mají oprávnění, dostávají také zálohy a platby licenčních poplatků, přestože společnost Virgin byla od té doby prodána společnosti EMI a nyní je vlastněna Universal Records.

Víme a můžeme uvést jako 100% potvrzený fakt, že originální studiové pásy těchto alb jsou umístěny v archivu Virgin Records, a že firmě Charly k nim nikdy nebyl jakkoli umožněn přístup, takže jejich tvrzení, že použili originální studiový záznam, je falešné.

Charly už desítky let drze zneužívají naše umělecká práva. Nikdo z nás není natolik bohatý nebo vlivný, aby je mohl zažalovat. Jediné, co můžeme udělat, je dát na vědomí vám, našim milým fanouškům skupiny Gong, že toto vydání nepodporujeme. Budeme naopak plně podporovat nový box se sadou našich alb, který Universal vydá za několik měsíců.

OPAKUJEME: NEKUPUJTE TOTO VYDÁNÍ!

Publikováno 24.09.2015 na stránkách Planet Gong
Prohášení se týkalo tohoto vydání trilogie.

A úplně na závěr dodám osobní poznámku výše zmíněnému prohlášení:
Kauzu s Charly, mám pocit, že poněkud dramatizují. Z jiných zdrojů nemám informaci o tom, že by Charly byli nelegitimní vydavatelé. Naopak, spolupráce s nimi byla dosti široká a dlouhodobá, ještě za Allenova života. Možná, že se zbylí členové pak nedokázali dohodnout na poplatcích, tak to takhle ventilovali. Ale, kdo ví, jak to všechno bylo..
reagovat

zdenek2512 @ 24.03.2024 18:56:11
Poslední díl "trilogie" ve kterém je méně psychedelie a více jazzu. Po tomto albu se manželé Daevid Allen a Gilly Smyth vydali na sólovou dráhu. Tu sérii trilogie od Charly Records jsem si začal kupovat (Flying Teapot a Angels Egg mají pro mě parádní provedení, You vůbec nevyšlo), jak píšeš přílohy s příběhem hrdiny Zera atd., mně se to líbí.

Judith @ 24.03.2024 19:07:59
Album zavinuté do sebe. Mám pocit, že se dívám na člověka, který si cosi okouzleně přesýpá v dlaních, ale mě nechává vně. Vnímám tady chvílemi podobné tvůrčí rozpaky jako u prvotiny, doprovázené navíc lehkým vyčerpáním. Vnějškově hypnotické, věřím, že za správné konstelace a nálady působivé, s vědomím dalšího vývoje kapely však album zní jako pokus o přerod k něčemu, co už nepřišlo. Zajímavé, že právě ono zde má - společně s následujícím Shamal - nejvíc recenzí.

30.12.2023 hejkal | #

V spolku zberateľov halúzok počas čajového pikniku kdesi vo vesmíre platí nepísané pravidlo. Ak už sa tejto psychedelickej zábavke venuješ, pusti si k tomu raný Gong. Kto? Predsa ty (You)!

Canterburská scéna a Daevid Allen, to je priam synonymum. Ťažko nájsť hippiesáckejšie zoskupenie uletených hašišákov ako formáciu Gong, ktorá v prvej polovici 70. rokov uplynulého storočia vyprodukovala albumovú trilógiu Radio Gnome Invisible. Zámer nerobiť si srandu z ľudí, ale s ľuďmi, si muzikanti predstavovali tak, že psychedélii dodali absurdný príbeh, ktorí väčšina ľudí považovala za bláznivý. A menšina? Tá v tom hľadala koníka, ako to optimistické dieťa, čo pod stromčekom našlo kopu lajna.

Prvé tri diely (nepýtajte sa, gúglite) zmienenej trilógie vyšli v rozpätí rokov 1973 (Flying Teapot, Angel's Egg) a 1974 (You), vesmírny príbeh o neviditeľnom pirátskom rádiu z planéty Gong vniesol úsmevy na tvárí avantgardných priaznivcov, poslucháčsky by som si dovolil tvrdiť, že to muselo silnejšie vyznieť naživo. V podniku, kde sa všetci zúčastnení stávajú priamymi účastníkmi uleteného tripu, či už sa opájali rôznymi omamnými látkami alebo nie. A bez ohľadu na absurdné prezývky, pod ktorými tam vystupovali.

Osobne nie som práve zanietený fanúšik podobnej muziky, nuž ani Gong sa u mňa v zbierke nevyskytuje práve masovo. Povedzme si otvorene, na tých ha-ha textoch zasa toľko nie je, aby za to udeľovali Nobelovu cenu za literatúru. A preto nemilosrdne vyseknem z trilógie posledný album You, ktorý práve počúvam, a niečo o ňom napíšem.

Kapela v tých časoch prechádzala personálnymi rošádami, Allen sa držal len preto, že prikvitol skvelý gitarista Hillage, aj tak však odišiel, aby sa predsa len vrátil na nahrávanie tohto albumu. A ešte pred vydaním opäť zmizol. Skupina dokonca krátko vystupovala pod názvom Paragong. Ale poďme k hudbe.

Je to zväčša meditatívna záležitosť, od pokojných rozprávkových šumov (Thoughts For Naught), cez najazzlé uťatosti (A P.H.P.'s Advice) a psychedelické space vnemy (Magick Mother Invocation), až po blízkovýchodné ezoterické fusion (Master Builder, vrchol albumu!). Koho to baví, ten sa bude oblizovať. Koho nie, ten by sa mal albumu vyhnúť oblúkom. Osobne uprednostňujem tú časť muziky, kde sa odfiltrujú šumy a žvásty a kapela sa venuje muzicírovaniu. Posledné dve desaťminútovky sú v tomto vďačné (druhá menej). Obzvlášť Hillage ma baví.  A dosť ulietavam na base, ktorá vystúpi do popredia v repetitívnom rozmachu skladby A Sprinkling Of Clouds.

Kapela Gong sa akoby lúčila s jednou etapou existencie (psycho humor) a hľadela v ústrety novej (fusion). Pre mňa prívetivejšej, a preto album You beriem s rezervou. Pokiaľ nie ste psychedelici od prirodzenia a k jazzu máte blízko ako Donald Trump k ochrane životného prostredia, odporúčam vám zvážiť, či sa tiež nezachovať rezervovane. Ale ktovie, možno vám táto nekonvenčná muzika sadne.

reagovat

zdenek2512 @ 30.12.2023 18:48:19
Z trilogie příběhů hrdiny Zera, bylo nakonec těch dílů pět, ten poslední s názvem Zero To Infinity se spojoval s návratem Daevida Allena. Mám rád všechny desky Gongu, nejradši asi první čtyři (Camembert Electrique, Flying Teapot, Angels Egg a právě You) , You je jak píšeš, předzvěst toho co bude následovat, nejbláznivější je pro mě Angels Egg. Mimochodem Youbyla první deska od Gong, kterou jsem jsem měl nahranou. Josef Vlček o nich napsal pěkný článek v bulletinu Jazz č.23. Doporučuji takovou fúzi skupinu Acid Mothers Gong, skupina vydala dvě alba koncertních záznamů.

hejkal @ 30.12.2023 18:56:44
Na úlety ja veľmi nie som, ale dnes som počúval aj Camembert Electrique a Flying Teapot a veľmi mi to sadlo. Až tak, že budúci rok zvažujem kúpu.

zdenek2512 @ 30.12.2023 19:17:54
hejkal, doporučuji taky sólové desky Daevida Allena, seskupení University Of Errors a zajímavý je taky New York Gong. Daevid Allen stojí za spoustou skvělých desek, produkcí se blíží Franku Zappovi.

hejkal @ 30.12.2023 19:26:33
Zbežne som s jeho tvorbou oboznámený, nie je pre mňa prioritou. Ďakujem za tipy, keď dostanem chuť sa k nemu vrátiť, využijem ich.

Antony @ 30.12.2023 23:29:32
Ano, zde by se s klidem dalo říci, že podobně hrajících kapel existovalo velmi málo. GONG formovali sami sebe, aniž by přejímali něco zbytečného zvenčí. Tohle období má v sobě dráždivé kouzlo divnosti. Ačkoli kvalita děl byla kolísavá, vždy dokázali zaujmout.

hejkal @ 31.12.2023 05:28:17
Boli divní divným spôsobom, čo je vždy plus, aj keď nie každýto k životu potrebuje. Čítal som kdesi na internete zaujímavú reakciu - vďaka tomuto albumu sa mi vyhlo nebezpečenstvo, že budem normálny. :)

zdenek2512 @ 31.12.2023 07:51:12
Na prvních deskách Gong je všechno, psychedelie, rock, jazz, hudba sfér a bláznivost, jako na deskách Mothers Of Invention, a to mám rád. Na deskách Moerlenovského Gongu je méně psychedelie a více jazzu, to se mi líbí taky. Do smrti budu děkovat Daevidu Allenovi, že vydal desky s takovou hudbou.

hejkal @ 31.12.2023 07:55:17
Myslím, že vo vďake ti nikto brániť nebude.

Inak, so Zappom mali naozaj styčný bod v humore. Videl som nejaké DVD z novej éry a ten koncert bol silno zappovský.

Antony @ 31.12.2023 10:11:38
zdenek2512:
Velmi pěkně napsáno, zcela se ztotožňuji. Při každém poslechu GONG to kouzlo spolehlivě zafunguje.

25.04.2017 steve | #

Na kapelu Gong jsem kápnul tu, na Progboardu a hned jsem veděl, že podobnou "uchylárnu" chci vyzkoušet. Jen jsem neměl představu, kam se v začátku objevování skupiny v její douhé diskografii vrtnout. Přednost dostali ti pravý Gong, čajovo-drogovo-extravagantní Gong a uspokojení padlo s deskou You.

Ta je správňáckým psychem slušně nabita, jazz rovněž dostává hodně prostoru a časté změny rytmu a brilantní muzikantské výkony jsou tady doma. Je to ale taky čurina, člověk je musí brát s nadhledem a mít podobných cd dvě stovky, asi se zblázním. A tak, když mám zrovna podobně stříklou náladu, jakou měli Gong na začátku sedmdesátých, rád si tohle space-dobrodružství připomenu.

Jedno se kapele upřít rozhodně nedá: jejich hudba je dost kreativní na to, aby o ni projevila zájem (aspoň malinká)část progresivní obce a našla v ní i svoje pocity. Jako skladbu number one, hodnotím vesmírnou cestu The Isle of Everywhere, s geniální basovou stopou.
reagovat

horyna @ 25.04.2017 09:32:13
Uchylárna- nebude to pravé označení pro muziku Gong, ale budiž. Extravagantní je však pořádně. Neznám jim podobnou.

steve @ 25.04.2017 12:51:35
Nemyslel jsem to pejorativně. Gong jsou zvláštní úkaz a těžko se někam zařazují.

horyna @ 26.04.2017 10:52:53
Pozdější alba lze vcelku jednoznačně označit za jazzrock s prvky psychedelie. U You ovšem váhám.

oř @ 26.04.2017 11:34:29
Gong nikdy žádný jazz rock nehráli, to je absolutní nesmysl.

Ryback @ 26.04.2017 12:37:43
Gong nehráli jazzrock? Já si myslím, že zejména jejich tvorba v letech 1975-79 se tak označit dá. Navíc jazz byl/je přítomný v nahrávkách Gong i sólo Daevida Allena od začátku po teď… I když první alba Gong jsou spíš divokou rockovou psychedelií lehce okořeněnou jazzem, ke kterému ale měla celá Canterbury scéna vždy blízko (Robert Wyatt, Caravan…)…

14.05.2015 Gattolino | #

Asi bych se měl vyjádřit k celé trilogii, ale jednak poslouchám právě You, a za druhé, právě tuto desku považuji za nejen naprosto vyzrálé, skvostné dílo, ale i za určitý mezník, možná i "ukázkové", vstupní album pro nové průzkumníky planety Gong (i když mi z jejich rozsáhlé tvorby a prolínajících se "odnoží" chybí hodně k poslechu).
Toto album je částečně ještě allenovské, byť jeho extravagantní free fantaskní úlety zde již tolik nedominují a ustupují rostoucí hráčské virtuozitě a příklonu k jazzrocku, smím-li použít nevděčného škatulkování, aniž však ztratilo kontinuitu s legendárními alby jako Camembert jako pozdější moerlenovská, také ovšem skvělá alba. Právě proto, že jsou zde obojí přístupy obsaženy v precizní, vyvážené formě, nechybí zde ani pověstné našeptávání na pozadí kosmických hlasů(Magick Mother Invocation) a úpěnlivé sílící nástupy k mocným jazzrockovým slavnosti (Master Builder).
Celá trilogie je samozřejmě dost nedělitelná a stejně vynikající, ale You poslouchám nejčastěji, snad pro jeho zvláštní, někdy až strašidelnou tajemnost. Snad nejkrásnější a nejpůsobivější mi připadá The Isle of Everywhere s dlouhým hypnotickým a plíživě gradujícím motivem, připomínajícím skladbu Flying Teapot z prvního alba trilogie. Paní Gilli Smyth chvíli tento kosmický let opřádá svým magickým hlasem a pak už navigaci vesmírem řídí Hillageho snová kytara a Bloomdidovy dechy, tedy samozřejmě mimo jiné. Hudební klenot a velký emotivní zážitek.
Další ukročení do hájemství instrumentálních jazzových krajin po tomto albu je nejspíše i důsledkem odchodu zakladatele a ducha celého Gongu Daevida Allena. Ovšem - následné album Shamal je obdobně krásné.
Nemohu na závěr opominout vzpomínku na samotného Daevida Allena, který se vrátil v létajícím čajníku na planetu Gong 13. března tohoto roku, k velké lítosti všech, kteří se těšili na jeho další tvorbu, případně i koncerty.
reagovat

PaloM @ 15.05.2015 11:17:20
No mňa Gong začal baviť práve až od albumu Shamal, ale keď spomínaš, že "You" obsahuje náznaky jazzrockovej budúcnosti, tak to skúsim.
Vďaka za inšpirujúcu recenziu.

zdenek2512 @ 15.05.2015 12:39:38
Zdravím, je dobře, že někdo připomene recenzí tuhle výbornou kapelu. Mně se líbí tahle Allenovská fáze, ale i následující alba počínaje Shamal mám hodně rád. Myslím, že to tu psal tuším Voytus, že Shapeshifter je čtvrtý díl trilogie, to je taky velice pěkná deska. Neznám od nich stejně jako od Franka Zappy vyloženě slabé album. Výborné je podle mě taky album 0 2 Infinity. Poslední album I See You z loňského roku vinylová verze má parádní provedení, nahrané jsou tři strany a na čtvrté je vylisován úvodní motiv alba, a rozhodně stojí za poslech.

Gattolino @ 15.05.2015 13:19:16
Palomovi - právě The Isle of Everywhere, kterou mám z You snad nejradši, mi přijde jako našlápnutí směrem k virtuóznímu Shamalu, který si teď s velkou chutí taky užívám.

Gattolino @ 15.05.2015 13:22:17
Tak na ten Shapeshifter si musím posvítit, díky za tip.

20.11.2009 Voytus | #

Třetí díl trilogie je co do obsahu celkem stručný: Zero se vrací zpátky na Zemi, za pomoci stavitele Hirama staví vlastní Neviditelný chrám. Poté organizuje globální koncert Velkou tavnou slavnost fríků na ostrově Kdekoli (v jakékoli pozemské řeči je to ostrov Bali). Slavnost probíhá podle plánu, doktor Spínač zapíná třetí oka lidské populace. Ale co to? Všechna třetí oka jsou zapnuta, až na oko našeho hrdiny, který onen moment osvícení propásne, jelikož se namísto duchovní očistě věnuje pozemským radovánkám ve formě ovocného koláče.
Jeho další zážitky jsou zdokumentovány ve čtvrtém díle trilogie Shapeshifter z roku 1992. Že je trilogie se čtyřmi díly nesmysl? No, vždyť právě proto vychází v roce 2000 díl pátý- Zero to Infinity.
Album, na kterém se Allen přiblížil nejblíže tehdejšímu jazzrocku. Což pro něj teoreticky může znamenat, že se vlastně vrátil v čase, aby příliš neutekl vývoji roku 1974 :-). Album je tentokrát spíše insrumentální, přes zdánlivou monotónnost dostali tentokrát prostor bubeník s basákem, samozřejmě na ságo sóluje stálice Didier Malherbe a glissandovou kytaru vytváří Daevid Allen. Ale po rytmický stránce se jedná o snad nejvymyšlenější desku Gong a to se vsadím, že se z větší části improvizovalo. Jen v P.H.P’s advice a Perfect mystery jsou znát Gong z předchozích desek, kdy se pohybují mezi jazzem, rockem a kabaretní hudbou. V Perfect mystery je i pár taktů boogie. The Isle of Everywhere a You Never Blow Yer Trip Forever jsou desetiminutové skladby, zabírající celou druhou stranu a ukázkově splňují hudební škatulku trip (též oblíbený styl na Gongu). Album pro posluchače dobové fusion to také moc není, protože například na rozdíl od duchovně založených Mavishnu Orchestra staví především na humoru, což celá mytologie dokazuje už od začátku, přestože se členové Gong věnovali meditaci a různým dalším technikám. Nebo možná jen pili moc čaje, že? Každopádně nezávisle na znalosti angličtiny se Gong poslouchat dají, toto album přednostně. Tentokrát ale dávám jen čtyři hvězdy, protože druhá strana občas lehce nudí. Asi piju málo čaje,že?

reagovat