steve - @ 25.04.2017 | #

Na kapelu Gong jsem kápnul tu, na Progboardu a hned jsem veděl, že podobnou "uchylárnu" chci vyzkoušet. Jen jsem neměl představu, kam se v začátku objevování skupiny v její douhé diskografii vrtnout. Přednost dostali ti pravý Gong, čajovo-drogovo-extravagantní Gong a uspokojení padlo s deskou You.

Ta je správňáckým psychem slušně nabita, jazz rovněž dostává hodně prostoru a časté změny rytmu a brilantní muzikantské výkony jsou tady doma. Je to ale taky čurina, člověk je musí brát s nadhledem a mít podobných cd dvě stovky, asi se zblázním. A tak, když mám zrovna podobně stříklou náladu, jakou měli Gong na začátku sedmdesátých, rád si tohle space-dobrodružství připomenu.

Jedno se kapele upřít rozhodně nedá: jejich hudba je dost kreativní na to, aby o ni projevila zájem (aspoň malinká)část progresivní obce a našla v ní i svoje pocity. Jako skladbu number one, hodnotím vesmírnou cestu The Isle of Everywhere, s geniální basovou stopou.

Ryback @ 26.04.2017 12:37:43 | #
Gong nehráli jazzrock? Já si myslím, že zejména jejich tvorba v letech 1975-79 se tak označit dá. Navíc jazz byl/je přítomný v nahrávkách Gong i sólo Daevida Allena od začátku po teď… I když první alba Gong jsou spíš divokou rockovou psychedelií lehce okořeněnou jazzem, ke kterému ale měla celá Canterbury scéna vždy blízko (Robert Wyatt, Caravan…)…