oř - @ 08.11.2017 | #

Shamal je dílem neúčasti Daevida Allena o dost jinde než předešlé desky Gongu. To co kapelu odlišovalo od ostatních je zvláštní hippie rozpustilost, ztřeštěnost i nekonzistentní vesmírný koncept. Tyto postupy vymizely a jako náhradu tu máme profesorský jazzrock. Ze začátku mě překvapila účast Nicka Masona za producentským pultem, ale musím uznat že Gong snad lepší zvuk nikdy nenašli.

Jako celek album funguje organicky dokonale, vyčnívá etnické Bambooji a parádní tango skryté uvnitř Cat in Clark's Shoes , ale je velice obtížné se v něm zachytit a orientovat. Obsahuje hodně fines a vychytávek, velké tempové zvraty a nástrojové přesmyčky. Jazzově složité proporce se střídá v nekonečném koloběhu a deska upomíná na podobně orientované Weather Report, v těch můžete taky snadno zabloudit.

Průzkum alba Shamal je jako průlet nekonečným a překrásným vesmírem. Občas se na něj rád vydávám.

northman @ 08.11.2017 14:30:37 | #
Výborné album, které díky neúčasti Daevida Allenaje takové normální, není tam ta ztřeštěnost a bláznovství. Mám radši Allenovské období, Shamal je přelomový, tady se ještě vyskytují takové mírné úlety ala starý Gong, ale jako celek je to tehdy módní jazzrock. Skutečně výstižná recenze, nejmenoval jsi úvodní skladbu Wingful of Eyes, tu mám hodně rád.