Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 15.05.2011

Album Made In England jsem dostal z Anglie relativně začerstva na přelomu let 1972 až 1973. Teta sice byla žádána o Death Walks Behind You, ale chtěla mi udělat radost a poslala mi jejich aktuálnější album, které nikdo v mém okolí tehdy neznal... Od prvního poslechu jsem si ho oblíbil a patří mezi stále obdivované v mé sbírce jako tehdy před lety.
Bylo zvláštní tím, že nemělo klasický obal, ale bylo v bílé krabici zabalené v džínovém denimu. Mezi ostatními deskami vršenými ve skříni jsem najednou nevěděl, jak s ním naložit...
Po dalších personálních změnách kapela získala novou tvář. Vedle heavy rocku do jejich hudby vstoupilo rhythm and blues, trochu jazz a soul, které prezentoval především vynikající zpěvák Thunderbirds a Colosseum - Chris Farlowe. To byla velká posila na pěveckém postu. Farlowe je zrodu těch zpěváků, kteří jsou schopni zpívat náročný soul a vypjaté rhythm and blues jako jejich černošské vzory. Podobně jako David Clayton-Thomas, Joe Cocker nebo i Roger Chapman...

TIME TAKE MY LIFE - bzučivý riff na elektrické piano a zvolna tikající činely a následně se přidávají další nástroje, včetně dechové sekce a smyčců. Dramatické téma se v harmonii stále snižuje dolů a pak nastupuje výtečná rytmika podporovaná congy a dává znát svou útočnost, včetně vstupu protahovanou tónů kytary a výtečný hlas Farlowa. Tohle už není tradiční hardrock, ale odlitek soulu a jazzu v moderním hávu a Craneovy klávesy se živě vkliňují do tématu. Zaujme i perfektní aranžmá, na které spolupracoval i slavný Paul Buckmaster. Famózní smyčce dodávají dramatickou atmosféru. Výborný vstup do tématu!

STAND BY ME - úderný nástup klavíru. Crane dokazuje, že je stejně suverenné na klavr, jako na hammondky. Bolton aplikuje wah wah pedal a prošlapuje jej důsledně v rytmickém metru. Parnell je skutečný mistr hry na bicí nástroje. Asi nejlepší bubeník, který zasedl v kapele vůbec. Opět je zde velká příležitost pro Farlowa, který zpívá s velkým emocionálníám nábojem doprovázen výtečnými sbory. Trubkové fanfáry výtečně zapadají a jedině v téhle skladbě můžeme zaregistrovat živou baskytaru hostujícího Billa Smithe! Soul s rockovými prvky jako zvon!

LITTLE BIT OF INNER AIR - bicí nástroje rozjíždějí zvláštní, až psychedelické téma. Čarovné tajemno přeznívajícího klavíru a aplikace různých percussion a kouzlení na zkreslenou elektrickou kytaru. Skladbu si Parnell nejenom sám napsal, ale také si ji i sám zazpíval. Bolton v mezihře vystaví zajímavé kreativně barevné kytarové sólo. Pekusivní zvuky se závěrečným výkřikem skladbu ukončují...

DON´T KNOW WHAT WENT WRONG - je to opět soulové tma výtečného Farlowa a Crane sází úderné klavírní akordy "jako z partesu". Jsme svědky zajímavých rytmických obratů, které se do tématu zařezávají velmi účinným způsobem. Podmanivé a zemitě úderné. Kytara se prolíná i s elektrickým pianem a emocionálně uchopeným jedinečném zpěvem. Nádherné aranžmá!

NEVER TO LOSE - kytarové kresby s klavírním doprovodem a polyrytmickými breaky Parnella a s vroucným vokálem Farlowa. Do skladby vstupuje Bolton s kytarovým sólem preparovaným wah wah pedálem, ale i dalšími playbacky, na čemž stojí celá architektura kompozice s akcentovanými akordy. Mechanicky opakované téma dodává správné napětí až do závěrečné katarze...

INTRODUCTION - soulový úvod v černošském duchu, až pojednou se záznam v nečekaném rozpoutání ohýbá a láme (jakoby při přehrávání byl vypnut elektrický proud a přístroj se přestal otáčet)

BREATHLESS - a pak už se rozbíhá ďábelská jízda. Crane řádí na klaviaturu koncertního křídla jako ďábel, stejně jako Bolton, který zde dostane příležitost k syrovém sólu a samozřejmě Parnell uhání se svou bicí soupravou v šíleném rytmu vpřed. Mezi tím se téma prokreslují nádhernými klavírními tématy, které dokazují, že Crane je studovaný hudebník a klavírní techniku má výtečně osvojenou. Velmi emocionální skladba po všech sránkách a pak vstoupí do tématu sólo na hammondky - stejně výtečné a kreativní jako na klavír. Člověk musí smeknout před takovým muzikantstvím. Je plnokrevné a živočišné v každé slova smyslu a prokazuje oddanost hudebníků k tématu. Famózní!

SPACE COWBOY - další silný přídavek na albu, v němž se rockové téma osvěžuje studiovou elektronikou a Crane zde aplikuje i syntheszer A.R.P., vyťukávání tónů na klavíry a unisona s kytarou a následný atack rytmiky je pojat ve velkém stylu, včetně čarovných přiškrcených výkřiků z pozadí. Bolton hraje vedle elektrické i na akustickou kytaru a dodává písni na barevnosti...

PEOPLE YOU CAN´T TRUST - nádherný blue-eyed soul za doprovodu výtečného pěveckého sboru, který vytváří pozadí výtečně frázujícímu Farlowovi, který zde propojuje soul s rhythm and blues, trochu ve stylu starých Thunderbirds, ale mnohem plastičtěji a úderněji. Basový pedál vytváří dunivá základ a Crane do klavírní hry vkládá i jazzové prvky. Rozpoutané emocionální záležitost s výtečnými aranžemi. Kytara spíše prokresluje téma, neexhibuje.

AL IN SATAN´S NAME - úderný hardrockový riff v unisonu kytary a elektrického piana za asistence valících se bicích a bezchybně frázující Farlowe. Útočná a rychlá skladba plná energetického potenciálu, která se v mezihře zpomaluje, aby vynikly odstíny Farlowova projevu a Bolton nasadí pomalé, ale výtečně vystavěné kytarové sólo, které se opět utopí ve zběsilých rytmech a do hry opět vstupují hammondky, kterým sekunduje elektrické piano. Prudké zpomalení a rozehrávání tématu v pomalém tempu, až do hry vstoupí dvanáctristrunná akustická kytary, jako svit slunce skrz mraky, než zase nastpí vypjatý vokál a odmlčené téma se opět vrací s agresivním atackem zpět za ryčení a syčení synthesizeru A.R.P. a běsnících varhan a bicích až těsně před vrcholem dojde k psychedelickému propadu harmonie do hlubin... Výtečné!

CLOSE YOUR EYES - již jednou zaznamenané téma se znovu připomene klavírními úhozy a Farlowem, který za doprovodu sboru zpívá opět v soulovém duchu. Až do vroucného až niterného závěru, ve kterém se střídají dynamické odstíny v samotné prezentaci. Mimořádný zpěvák, který vedle vynikajících kláves a bezchybných bicích zásadním způsobem ovlivnil celé album....

Atomic Rooster jsou moje osobní skupina. Dal jsem dohromady celou jejich diskografii a rád se k ní vracím. Jako u každé kapely mají i oni svá vrcholná, ale i slabší místa. Naštěstí těch prvních jsem zaznamenal v jejich produkci z mého pohledu víc a proto jsem se jimi obklopil.
Pět hvězdiček!