Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 29.03.2013

Fruup jsou jednou z těch kapel, ke kterým byl čas nespravedlivý a jejich hudba upadla do zapomnění a konstatuji, že neprávem! Myslím, že po muzikantské stránce se zde dějí velmi zajímavé věci a kdo hledá v hudbě nějaký další vnitřní rozměr a miluje poslechovou hudbu, myslím že v téhle hudbě najde mnohé, co hledá. Často si kladu otázku, proč se na ni zapomnělo a nikdo moc o nich nemluví a nikdo je nepřipomíná. Domnívám se, že v dnešní době by mezi mladou rockovou generací byla označena za nudu a tak nezbývá nám starším, téhle kapele prosekat cestu a znovu ji vrátit alespoň imaginárně její místo na slunci….

FUTURE LEGENDS – tklivý úvod s houslemi a violoncelly, jakoby nastiňoval nějakou vážnou situaci ve filmu nebo divadelním představení. Bez patosu, ale přesto vážně a mírně pochmurně. Vidím smutné tváře, kamenné domky a historickou krajinu Irska nebo severního Skotska, nad kterou se válí věčná mlha…

DECISION – z pozadí přichází energický hudební nápor s výraznou baskytarou a zkreslenou elektrickou kytarou. Neurotická rytmika tlačí instrumentaci před sebou v rychlých postupech za podpory smyčců a už zde máme zpěv. Hlas zní melancholicky a akcentované akordické záseky pumpují v přesném tempovém postupu. Vokální stavba je výtečně vystavěna. Klavírní party jsou trochu navoněné jazzem, stejně jako obecná atmosféra ve skladbě. V něčem si hudba připomíná Canterbury scene, ale je zde spousta zvratů, které jsou hodně nezavislé na nějakých pocitech. Výtečně vystavěné kytarové sólo v prudkých erupcích vyrazí do prostoru
ďábelskou dramatičností. Některé okamžiky mírně odkazují na rané King Crimson. Kytarista ovšem hraje jinak, ale nutno poznamenat, že mě hodně zaujal, V jeho hře je hodně dravosti a energie, ale zároveň koncepčního myšlení, které je podle mého gusta…. Parádní skladba!

AS DAY BREAKS WITH DAWN – zvláštní úvod. Cítím trochu vliv klasické hudby, ale zároveň novou hudební progresi hledání. Bicí, baskytara a kytara udržují napětí, ale klavírní téma je nadlehčuje a už se rozbíhá celá téma vpřed. Máme tu varhany a mírně barokní hudební postupy jako ve fugách. Zajímavé dynamické rozdíly přicházejí v dalších postupech. Výtečně preparovaný vokál se nese prostorem jako v chrámové lodi a jemné modulace tónových proměn mohou připomenout místy Emerson Lake And Palmer. Máme tady hoboj a opět jede naplno rocková instrumentace v neuroticky sekaném rytmu se řítí vpřed a kytarista opět řádí ve vysokých polohách a už se výtečně propojuje s vokálem a varhanami a to mě upamatovává na holandské Focus… Zajímavý song.

GRAVEYARD EPISTLE – tenhle úvod bych se nezdráhal nazvat maďarským čardášem, kdyby to neznělo absurdně, anebo sekvencí z Chačaturjanova baletu Gajané. Nastává melancholická baladická poloha s akustickou kytarou a a vypíchnutou baskytarou a tajemnými varhanami. Hlas zpěváka se podobá Gregu Lakeovi a hudbu opět z mezzoforte přechází do forte, aby se zvolna opět proměňovala k posluchačově dalšímu překvapení. Hoboje, klarinety sem přivanou nádech arabské hudby, ale také trochu Balkánu. Nazvat to ale nějakou world music si opravdu netroufám. Pořád jsme na razantní rockové platformě. Výtečně preparované baskytarové party s bubenickými přechody v přesně spočítány dobách a taktech a stupňováni harmonie představuje opravdu zdatné instrumentalisty první kategorie. Přitažlivá je ona proměnlivost. Je cítit, že kapela je plná nápadů a představ, které hodlá nabídnout vnímavému posluchači. Nic se zde dlouho neomílá a je zúročeno do posledního tónu v jedinečném podání…

LORD OF THE INCUBUS – v téhle skladbě cítím už netajený artrockový patos. Potom se ovšem skladba vrátí na sdělnou rockovou plochu s přehlednou melodickou linkou a výrazným rytmickým potenciálem. Tenhle okamžik zní asi „nejkomerčněji“ s ambicí hitu v dimenzích kapely jako jsou Fruup, třebaže kapela neměla hitové ambice a do hitparád se s hudbou, kterou prezentuje na svém debutu dostat nemohla. Výtečné stupňování harmonie a krásné kytarová jízda s podporou klavírních partů a hutné rytmiky a najednou se zde prolíná rock and roll s klasicistními hudebními postupy, kdy se opět Fruup výtečně potýkají s přesnou hrou a vršením tónů. Klavírní party si příliš nezadají s Rachmaninovem nebo Chopinem a nyní zde máme varhanní sound chrámové hudby. Téma ovšem graduje a výrazně zde posiluje dynamická práce – odvolávka na Focus a Emerson Lake And Palmer je dalším závanem, ale nemyslím, že by to byla programový zájem jejich hudbu vykrádat a přetvářet. Jsou to prostě jenom hudební pocity. Rázný závěr ukončuje tuhle grandiózní jízdu harmoniemi.

OLD TYME FUTURE – kytarová melancholie zní ve své subtilnosti mírně jako hra na harfu a pak už se čitelněji vyloupnou klavírní tóny a elektrická kytara a z pozadí přichází mocný varhanní sound s dlouhým tématem a protahovanými rozechvívanými tóny. Z kompozice jde jistá vážnost a majestátnost, ale žádná cesta k depresivním koncům, ale spíš jakási historická okázalost s citlivým muzikantským přínosem…

SONG FOR THE THOUGHT – předposlední skladba zní v úvodu razantněji. Kytarové party v playbacích znějí odvážněji a dravěji, přesto zde zůstává ta výrazná rytmizující až pochodová složka, do které vstupuje i flétna a my máme pocit, že se zde zpracovává nějaké klasické téma až do okamžiku, kdy dojde k uvolnění a můžeme si vychutnat výtečnou práci jemných, ale přesto dravých kytarových tónů. Další fáze je spíše baladická a stojí na opěrných vokálních partech s majestátním závojem hammondek (nebo dokonce chrámových varhan) a rocková platforma si pohrává s jemnými nuancemi čitelné melodické linky. Plouživé hudební téma je opět příležitostí pro výtečně vedený hlas (v duchu dravějšího Grega Lakea!?). Prostor jsem mírně znejstěn, zda se jedná o synthesozer neboi elektronicky preparovaný hoboj, ale zní to velmi příjemně. A opět je tady dravá kytarová jízda s výbojným rytmem s cválavým rytmem jako v Šavlovém tanci a nechybějí housle. Jakoby tady opisovali Collegium Musicum od Fruup nebo Fruup od Collegium Musicum… takhle si to na koncertech vybavuji. V každém případě velmi silné melodické téma se silným dramatickým podtónem a připojenými smyčci, které nadzvedávají tuhle výbušnou směs nahoru a pouštějí jí dolů s dramatickým vyvrcholením. Doufám, že když použiji termín „hudební orgasmus“, že tím nikoho nepopudím… Výtečná věc!

FUTURE LEGENDS – smířlivé úvodní téma se sborovými zpěvy se subtilním doprovodem. Hlasy jsou skvěle zaranžovány a tahle miniatura na závěr tvoří definitivní závěr celého hudebního projektu….. zklidňující a laskavě konejšivé… wonderful!

Albovým debutem Fruup jsem unešen a mohu kapelu vřele doporučit všem kdo poslouchají art rock, ale hledají jiné formy vyjádření než Yes, Genesis, Pink Floyd…. Hudba zní velmi vroucně a kooperaci různých stylových proměn svědčí o širokém záběru a velkých nadějích, že by se tahle hudba mohla v první polovině sedmdesátých let prosadit u náročnějších posluchačů, pokud nebude měnit sestavy, producenty a koncepční směřování. S ohledem na zub času musím konstatovat, že všechno nebylo naplněno a kapelu dnes znají především fajnšmekři a jejich hudba se nikde nehraje a neleží v prodejnách s nosiči. Nespravedlivě se na ni zapomnělo a je třeba si ji připomínat. Velmi zajímavý debut, který mě dostal a neváhám dát plný počet hvězdiček!