Fruupp - Future Legends (1973)

Irská artrocková parta, jejichž první duo alb je u mě pevnou a nestárnoucí klasou zlaté éry úvodu sedmé dekády. Technicky nadřená skvadra, která víc než dobře našlpápla (koncerty s Genesis, Hawkwind...), a přec jsou dnes málen neznámí. A to je nutno napravit.

Cukrátkově sladká Future legends, plnící i roli introdukce, vytvarovaly plačtivě tažené klávesy i atmosférická, moderními klasiky poučené sekce dechů. Už plně artově velebnou Decision uvozují akustické hody Vincenta McCuskera. Modelový artrock, a přec bez pocitu, že by jejich koktejl hudby jen tak něco připomínal. A k finále si "Volba" přičaruje mistrné rockové nálety. As day breaks with dawn se z flétno-hobojového klání propracuje zase k čistému akustičnu. Jako sešup horské dráhy, který mocně rozvibruje vaše útroby. Pod oparem je Nežný obr, snad takový Ant Phillips, Gryphon, Focus, ELP... Řeka akustik s jemnými basovými podkresy kapelníka Petera Farrellyho (ovládá vedle zpěvu i flétnu) a tříštivé salvy Martina Foyeho. To vše nabízí nepopsatelný melancholický poklad, zvaný Graveyard Epistle. Zatoužíte-li po plnotučném rocku, snad až hardrocku, Lord of the Incubus dokonale rozpompuje vaši ksotru. Rozžhavená rytmika, rytmický cval a pak sprint a klávesově-hammondové orgie Stephena Houstona. Jako by tu klapky obsadil sám Jon Lord. Pro milovníky hodů na poli instrumentace i aranží je určena Olde tyme future. Splašená je jenom napovrchu, vespod panuje řád, ale i drama. Za ní organicky pluje Song for a thought - chaoticky osudová overtura přejde do křehkých kytarově-klávesových meziher. Vince opět užil akustiky i elektriky a jeho spoj s rytmikou i subtilními dechovými výboji je tu mimo diskusi dokonalý. Ve faktickém finále kvartet stihl tolik, jako by jich bylo spíš 10. Druhý díl titulky coby dovětek zaplouvá s aksutickým fáborem a zatlumenými hlasy...

Slabých 45 minut něčeho, co se těžko popisuje. Jak jsem už uvedl, cítíte tam kolegy, s kterými byli Fruupp na jedné lodi, jste doma, a přece nejste! Už už jakoby zachytíte deja-vu po něčem povědomém, a pak vám zase uprchne. Nikdy jsem nebyl jejich skalní příznivec, ale čtyřku pálím bez pocitu studu, a stejně bych ohodnotil i Seven Secrets.
reagovat

Debut irských Fruupp se mi před časem dostal do rukou zcela náhodně. Jde o kapelu, která za dobu své existence stihla vyplodit čtyři alba a má mezi svými kolegy v sedmdesátých letech pevné místo. Rozhodně stojí za to ji zde připomenout, jelikož se jedná o art rock prvotřídní kvality.

Fruupp neprodukují žádnou beztvarou muziku a najít patřičný ekvivalent k jejich tvorbě není jednoduché. Pocházejí ze stejné větve jako Yes, Genesis, či ELP, ale podobnost s nimi je čistě obrazná. Vlastně se jim snaží vzdálit množstvím různých hudebních proměn a výrazně nápaditých prostředků, které využívají celkem hojně. Rádi se opájí klasikou a cizí jim nejsou ani nájezdy jazzových vojsk. Celkem náročná písňová forma stojí na častých rytmických obměnách. Vokál baskytaristy Petera Farrellyho je pevně rozkročený v košatých aranžmá a najít jeho předobraz v jiném zpěvákovi, je ještě složitější než u složky instrumentální.

Kdepak, Fruupp byli (především na svém debutu) dostatečně silní a konkurenceschopní. Jejich muzika přetrvala a své odbytiště si dokáže najít i po více jak čtyřiceti letech. 4,5*
reagovat

Snake @ 04.03.2018 10:37:08
Fruuppíci jsou bezva. Před několika týdny jsem si koupil první tři alba a docela je točím, především "Seven Secrets" a "The Prince of Heaven's Eyes". Tenhle debut jsem ještě nevybalil, ale až se tak stane, připojím aj svoje hodnocení.

Dík za recku.

EasyRocker @ 04.03.2018 16:29:58
Kapela stejně svěží, neokoukané a obtížně přístupné fazóny, obdobně jako Gentle Giant. Kdo nepronikne pod jejich slupku, zůstane jejich hudba chladná jako kámen. Ale stojí to za trpělivost.

Snake @ 04.03.2018 16:54:09
Easy, tvoje přirovnání se mi nějak nezdá. Gentle Giant jsou opravdu komplikovaní, ale Fruuppíky zblajznul jsem bez (zažívacích) problémů. Slyším tam stopy Genesis, Yes, trochu aj Gryphon, ale obříky fakt ne...

EasyRocker @ 04.03.2018 17:14:30
Snake: zdravím :-) já je nechtěl přirovnat, spíš jsem chtěl neznačit, že jsou stejně delikátní a trochu přehlížená kapela. GG smíchali ještě o mnoho víc stylů.

tykeww @ 08.03.2018 16:34:10
Až dosud mi Fruupp unikali, nicméně jsem rád, že jsem se s nimi nyní seznámil. Je to opravdu solidní a osobitý prog, který se jen těžko přirovnává k jiným skupinám - což u progresivních kapel vždycky oceňuji. Čím víc toho znám, tím jsem vždycky ještě víc rád, když objevím nějakou perličku ze sedmdesátek :)

merhaut @ 30.12.2019 22:25:26
Od roku 1977 mi vrtalo hlavou, kde se vzal název kapely Fruupp. Odpověď jsem našel až teď, v aktuálním rozhovoru s jejich tehdejším managerem, Paulem Charlesem: FRUUPP byla poslední písmenka, co zbyla na jednom použitém archu propisotu:-)

Fruup jsou jednou z těch kapel, ke kterým byl čas nespravedlivý a jejich hudba upadla do zapomnění a konstatuji, že neprávem! Myslím, že po muzikantské stránce se zde dějí velmi zajímavé věci a kdo hledá v hudbě nějaký další vnitřní rozměr a miluje poslechovou hudbu, myslím že v téhle hudbě najde mnohé, co hledá. Často si kladu otázku, proč se na ni zapomnělo a nikdo moc o nich nemluví a nikdo je nepřipomíná. Domnívám se, že v dnešní době by mezi mladou rockovou generací byla označena za nudu a tak nezbývá nám starším, téhle kapele prosekat cestu a znovu ji vrátit alespoň imaginárně její místo na slunci….

FUTURE LEGENDS – tklivý úvod s houslemi a violoncelly, jakoby nastiňoval nějakou vážnou situaci ve filmu nebo divadelním představení. Bez patosu, ale přesto vážně a mírně pochmurně. Vidím smutné tváře, kamenné domky a historickou krajinu Irska nebo severního Skotska, nad kterou se válí věčná mlha…

DECISION – z pozadí přichází energický hudební nápor s výraznou baskytarou a zkreslenou elektrickou kytarou. Neurotická rytmika tlačí instrumentaci před sebou v rychlých postupech za podpory smyčců a už zde máme zpěv. Hlas zní melancholicky a akcentované akordické záseky pumpují v přesném tempovém postupu. Vokální stavba je výtečně vystavěna. Klavírní party jsou trochu navoněné jazzem, stejně jako obecná atmosféra ve skladbě. V něčem si hudba připomíná Canterbury scene, ale je zde spousta zvratů, které jsou hodně nezavislé na nějakých pocitech. Výtečně vystavěné kytarové sólo v prudkých erupcích vyrazí do prostoru
ďábelskou dramatičností. Některé okamžiky mírně odkazují na rané King Crimson. Kytarista ovšem hraje jinak, ale nutno poznamenat, že mě hodně zaujal, V jeho hře je hodně dravosti a energie, ale zároveň koncepčního myšlení, které je podle mého gusta…. Parádní skladba!

AS DAY BREAKS WITH DAWN – zvláštní úvod. Cítím trochu vliv klasické hudby, ale zároveň novou hudební progresi hledání. Bicí, baskytara a kytara udržují napětí, ale klavírní téma je nadlehčuje a už se rozbíhá celá téma vpřed. Máme tu varhany a mírně barokní hudební postupy jako ve fugách. Zajímavé dynamické rozdíly přicházejí v dalších postupech. Výtečně preparovaný vokál se nese prostorem jako v chrámové lodi a jemné modulace tónových proměn mohou připomenout místy Emerson Lake And Palmer. Máme tady hoboj a opět jede naplno rocková instrumentace v neuroticky sekaném rytmu se řítí vpřed a kytarista opět řádí ve vysokých polohách a už se výtečně propojuje s vokálem a varhanami a to mě upamatovává na holandské Focus… Zajímavý song.

GRAVEYARD EPISTLE – tenhle úvod bych se nezdráhal nazvat maďarským čardášem, kdyby to neznělo absurdně, anebo sekvencí z Chačaturjanova baletu Gajané. Nastává melancholická baladická poloha s akustickou kytarou a a vypíchnutou baskytarou a tajemnými varhanami. Hlas zpěváka se podobá Gregu Lakeovi a hudbu opět z mezzoforte přechází do forte, aby se zvolna opět proměňovala k posluchačově dalšímu překvapení. Hoboje, klarinety sem přivanou nádech arabské hudby, ale také trochu Balkánu. Nazvat to ale nějakou world music si opravdu netroufám. Pořád jsme na razantní rockové platformě. Výtečně preparované baskytarové party s bubenickými přechody v přesně spočítány dobách a taktech a stupňováni harmonie představuje opravdu zdatné instrumentalisty první kategorie. Přitažlivá je ona proměnlivost. Je cítit, že kapela je plná nápadů a představ, které hodlá nabídnout vnímavému posluchači. Nic se zde dlouho neomílá a je zúročeno do posledního tónu v jedinečném podání…

LORD OF THE INCUBUS – v téhle skladbě cítím už netajený artrockový patos. Potom se ovšem skladba vrátí na sdělnou rockovou plochu s přehlednou melodickou linkou a výrazným rytmickým potenciálem. Tenhle okamžik zní asi „nejkomerčněji“ s ambicí hitu v dimenzích kapely jako jsou Fruup, třebaže kapela neměla hitové ambice a do hitparád se s hudbou, kterou prezentuje na svém debutu dostat nemohla. Výtečné stupňování harmonie a krásné kytarová jízda s podporou klavírních partů a hutné rytmiky a najednou se zde prolíná rock and roll s klasicistními hudebními postupy, kdy se opět Fruup výtečně potýkají s přesnou hrou a vršením tónů. Klavírní party si příliš nezadají s Rachmaninovem nebo Chopinem a nyní zde máme varhanní sound chrámové hudby. Téma ovšem graduje a výrazně zde posiluje dynamická práce – odvolávka na Focus a Emerson Lake And Palmer je dalším závanem, ale nemyslím, že by to byla programový zájem jejich hudbu vykrádat a přetvářet. Jsou to prostě jenom hudební pocity. Rázný závěr ukončuje tuhle grandiózní jízdu harmoniemi.

OLD TYME FUTURE – kytarová melancholie zní ve své subtilnosti mírně jako hra na harfu a pak už se čitelněji vyloupnou klavírní tóny a elektrická kytara a z pozadí přichází mocný varhanní sound s dlouhým tématem a protahovanými rozechvívanými tóny. Z kompozice jde jistá vážnost a majestátnost, ale žádná cesta k depresivním koncům, ale spíš jakási historická okázalost s citlivým muzikantským přínosem…

SONG FOR THE THOUGHT – předposlední skladba zní v úvodu razantněji. Kytarové party v playbacích znějí odvážněji a dravěji, přesto zde zůstává ta výrazná rytmizující až pochodová složka, do které vstupuje i flétna a my máme pocit, že se zde zpracovává nějaké klasické téma až do okamžiku, kdy dojde k uvolnění a můžeme si vychutnat výtečnou práci jemných, ale přesto dravých kytarových tónů. Další fáze je spíše baladická a stojí na opěrných vokálních partech s majestátním závojem hammondek (nebo dokonce chrámových varhan) a rocková platforma si pohrává s jemnými nuancemi čitelné melodické linky. Plouživé hudební téma je opět příležitostí pro výtečně vedený hlas (v duchu dravějšího Grega Lakea!?). Prostor jsem mírně znejstěn, zda se jedná o synthesozer neboi elektronicky preparovaný hoboj, ale zní to velmi příjemně. A opět je tady dravá kytarová jízda s výbojným rytmem s cválavým rytmem jako v Šavlovém tanci a nechybějí housle. Jakoby tady opisovali Collegium Musicum od Fruup nebo Fruup od Collegium Musicum… takhle si to na koncertech vybavuji. V každém případě velmi silné melodické téma se silným dramatickým podtónem a připojenými smyčci, které nadzvedávají tuhle výbušnou směs nahoru a pouštějí jí dolů s dramatickým vyvrcholením. Doufám, že když použiji termín „hudební orgasmus“, že tím nikoho nepopudím… Výtečná věc!

FUTURE LEGENDS – smířlivé úvodní téma se sborovými zpěvy se subtilním doprovodem. Hlasy jsou skvěle zaranžovány a tahle miniatura na závěr tvoří definitivní závěr celého hudebního projektu….. zklidňující a laskavě konejšivé… wonderful!

Albovým debutem Fruup jsem unešen a mohu kapelu vřele doporučit všem kdo poslouchají art rock, ale hledají jiné formy vyjádření než Yes, Genesis, Pink Floyd…. Hudba zní velmi vroucně a kooperaci různých stylových proměn svědčí o širokém záběru a velkých nadějích, že by se tahle hudba mohla v první polovině sedmdesátých let prosadit u náročnějších posluchačů, pokud nebude měnit sestavy, producenty a koncepční směřování. S ohledem na zub času musím konstatovat, že všechno nebylo naplněno a kapelu dnes znají především fajnšmekři a jejich hudba se nikde nehraje a neleží v prodejnách s nosiči. Nespravedlivě se na ni zapomnělo a je třeba si ji připomínat. Velmi zajímavý debut, který mě dostal a neváhám dát plný počet hvězdiček!



reagovat

PaloM @ 29.03.2013 10:14:50
Fruupp, kedysi mi ich tvorbu priblížil Braňo.
Petr, vďaka za recenziu.

Petr87 @ 30.03.2013 15:25:03
Výborná recenze. Tuhle kapelu jsem předtím vůbec neznal, poznal jsem ji až s Vaší recenzí a album si hned sehnal. A musím napsat, že s Vaším hodnocením do puntíku souhlasím, pět hvězd jak vyšitých :) Až bude trochu více času a nálada, tak možná nějakou recenzi na tohle skvělé album taky vypotím :) Ještě jednou díky!

Prvotina Fruupp vychází se slušným odstupem od vzniku kapely, je na ní znát sehranost a zkušenosti, které členové Fruupp nabrali na stovkách klubových vystoupení. Obálku vytvořil zpěvák Peter Farrelly, všechny skladby složil Vincent McCusker, jen na Graveyard Epistle se skladatelsky spolupodílel manažer Fruupp Paul Charles.

Na Future Legends je zajímavé především to, že v každé skladbě můžeme najít motivy, připomínající tvorbu úspěšnějších souputníků Fruupp. V As Day Breaks With Down a Graveyard Epistle lze zaslechnout Genesis z dob Trespass, Olde Tyme Future mi připomíná Camel z období The Snow Goose, Song For a Thought zase zní trošičku jako Wishbone Ash. Ale jak píšu v profilu Fruupp, nejsou to plagiáty, kapela se prostě jen nechala inspirovat mistry svého oboru.

Kdybych si měl vybrat favorita, byla by to asi Decision, která údajně přesvědčila Robina Blanchflowera, majitele Dawn Records, k uzavření kontraktu s kapelou. Text téhle písničky prý vychází z básně jedné velké příznivkyně Fruupp. Ale všechny písně z Future Legends se poslouchají moc hezky, opět mohu jen doporučit.

Mistrovské dílo ani zásadní album progresivního rocku to není, ohodnotil bych ho mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. Opět se ale přikloním k těm čtyřem, už jen proto, že je to opravdu asi nejlepší LP téhle kapely.








reagovat

hejkal @ 12.12.2008 15:47:44
Súhlasím so všetkým, iba dodám, že oproti Genesis, ku ktorým sú často prirovnávaní, sú o dve triedy tvrdší a gitarista je čistý rocker, žiadny zadumanec.

merhaut @ 12.12.2008 15:59:40
Fruupp jsou mezi starorockovými gurmány ceněni hodně vysoko, už jen pro svou nápaditost a rozevlátost, málokterá - i tehdejší - kapela tak "plýtvala" motivy...

Moje veteránské dojmy z jedničky: >> odkaz

Óin @ 12.12.2008 17:58:56
Hejkal: souhlasím, McClusker zní spíš jako Jan Akkerman z Focusu, než jako někdo z dvojice Phillips/Hackett.

pito63 @ 19.12.2014 20:41:28
Vzhľadom na predošlú diskusiu som si chcel prečítať názor veterána na debut Fruupp, ale odkaz je mŕtvy.
Merhaut, stránka "cdklub.net" zanikla?

merhaut @ 19.12.2014 22:20:42
Je nějaká porucha na serveru, kde to mám umístěné, asi vše přesunu jinam.

pito63 @ 19.12.2014 22:35:28
Rozumiem, vďaka za odpoveď!