Reakce na recenzi:

Apache - @ 21.11.2023

Ve zkratce: Zbytečně podceňovaný debut. Nejradši mám úvodní hard rockovou palbu "Children of the Land", ovšem takové "Mother Nature's Matinee" nebo "Right Away" určitě taky stojí za hřích. Asi nejlepší věc je pak (nomen omen) "Best Thing".

A teď trochu podrobněji...

Side A:
Myslím, že většinu lidí mate, že první čtyři skladby alba jsou shrnuty pod jeden název ("Movement for the Common Man") a tak čekají hned v úvodu nějakou rozsáhlou a promyšlenou kompozici. Místo ní se dočkají jedné skvělé Youngovy vypalovačky ("Children of the Land"), krátkého experimentu ze zvuky ulice ("Street Collage"), podepsaného producentem Johnem Ryanem, ještě kratší převzaté instrumentálky ("Fanfare for the Common Man") a velmi pěkné rané kompozice dua Young / DeYoung ("Mother Nature's Matinee").
První stranu vinylu pak uzavírá zdánlivě druhá, ve skutečnosti však už pátá skladba. Tou je převzatá "Right Away" - jedna z nejchytlavějších položek alba.
První straně debutového LP Styx bych bez uzardění udělil pět hvězdiček. Vždy se u ní dobře bavím a krom nešťastného (ale v podstatě jen papírového) spojení prvních čtyř kousků pod jeden zastřešující název, na ní nenácházím chyby.

Side B:
Otvírák druhé strany "What Has Come Between Us" je sice opět převzatý kousek, ale všimněte si že sborové vokály v refrénu jsou naprosto typičtí Styx, jak je dobře známe. A ani ty instrumentální mezihry kapele ostudu určitě nedělají.
Pak už přijde na řadu první opravdový, i když proti těm budoucím ještě pořád malý hit. "Best Thing" se právem dostala na debutový singl; představuje totiž to nejlepší, co měla kapela v té době na skladě. Rukopisy dua Young / DeYoung, čili dvou nejvýraznějších autorských osobností raných Styx, se zde nádherně propojují. I po stránce aranžmá je skladba velmi dobře promyšlená. Youngova kytara a DeYoungovy klávesy slaví povedené zásnuby a ta úderná hard rocková pasáž s důrazným rifem, uvedená v první minutě songu krátkým dramatickým sólováním, je naprosto strhující!
Skvělou práci odvádí také akustická kytara a sehrané vokály coby styxovský trademark snad ani není třeba zmiňovat.
Finále debutu obstarají dva převzaté kousky. U prvního z nich ("Quick Is the Beat of My Heart") si pozornost posluchače rozděluje správně sekaná hard rocková kytara a vyrázné sedmdesátkové klávesy, ten druhý ("After You Leave Me") nabídne další dramaticky gradovanou kompozici, která však už nedosahuje přesvědčivosti svých několika předchůdců.
Druhé straně vinylu bych přes přítomnost nejlepší položky celé desky udělil hvězdičky čtyři, ale zato zcela čisté.

Slyšel jsem to album v životě spoustukrát a od prvního poslechu trochu tápu v tom, proč jsou někteří proti této desce tak zaujatí.
Moje rada zní: Strhněte si klapky z uší, přestaňte vnímat první čtyři položky jako jednu skladbu a začněte si to vychutnávat v celé té raně sedmdesátkové kráse. Možná nakonec dojdete, stejně jako já, k názoru, že jde o nejvyrovnanější styxovský počin ze všech čtyř vydaných u labelu Wooden Nickel. Počin, který sice neobsahuje žádný opravdový masterpiece, zato na celé své ploše nabízí možná trochu dřevní, ale pořád velice funkční hard / prog rock bez jediného skutečného zaškobrtnutí.
A co se týče těch majstrštyků, minimálně úvodni hippie-hard rock "Children of the Land" a výše již několikrát zmíněná "Best Thing" nemají v mých uších k tomuto označení až tak daleko. Vůbec všechny tři autorské věci (tou třetí je "Mother Nature's Matinee") jsou takovými skrytými esy v rukávu starého převozníka. A když k tomu přidáte ještě "Right Away"...

Kdo říká, že tohle album nestojí za pozornost?