Styx - Styx (1972)

21.11.2023 Apache | #

Ve zkratce: Zbytečně podceňovaný debut. Nejradši mám úvodní hard rockovou palbu "Children of the Land", ovšem takové "Mother Nature's Matinee" nebo "Right Away" určitě taky stojí za hřích. Asi nejlepší věc je pak (nomen omen) "Best Thing".

A teď trochu podrobněji...

Side A:
Myslím, že většinu lidí mate, že první čtyři skladby alba jsou shrnuty pod jeden název ("Movement for the Common Man") a tak čekají hned v úvodu nějakou rozsáhlou a promyšlenou kompozici. Místo ní se dočkají jedné skvělé Youngovy vypalovačky ("Children of the Land"), krátkého experimentu ze zvuky ulice ("Street Collage"), podepsaného producentem Johnem Ryanem, ještě kratší převzaté instrumentálky ("Fanfare for the Common Man") a velmi pěkné rané kompozice dua Young / DeYoung ("Mother Nature's Matinee").
První stranu vinylu pak uzavírá zdánlivě druhá, ve skutečnosti však už pátá skladba. Tou je převzatá "Right Away" - jedna z nejchytlavějších položek alba.
První straně debutového LP Styx bych bez uzardění udělil pět hvězdiček. Vždy se u ní dobře bavím a krom nešťastného (ale v podstatě jen papírového) spojení prvních čtyř kousků pod jeden zastřešující název, na ní nenácházím chyby.

Side B:
Otvírák druhé strany "What Has Come Between Us" je sice opět převzatý kousek, ale všimněte si že sborové vokály v refrénu jsou naprosto typičtí Styx, jak je dobře známe. A ani ty instrumentální mezihry kapele ostudu určitě nedělají.
Pak už přijde na řadu první opravdový, i když proti těm budoucím ještě pořád malý hit. "Best Thing" se právem dostala na debutový singl; představuje totiž to nejlepší, co měla kapela v té době na skladě. Rukopisy dua Young / DeYoung, čili dvou nejvýraznějších autorských osobností raných Styx, se zde nádherně propojují. I po stránce aranžmá je skladba velmi dobře promyšlená. Youngova kytara a DeYoungovy klávesy slaví povedené zásnuby a ta úderná hard rocková pasáž s důrazným rifem, uvedená v první minutě songu krátkým dramatickým sólováním, je naprosto strhující!
Skvělou práci odvádí také akustická kytara a sehrané vokály coby styxovský trademark snad ani není třeba zmiňovat.
Finále debutu obstarají dva převzaté kousky. U prvního z nich ("Quick Is the Beat of My Heart") si pozornost posluchače rozděluje správně sekaná hard rocková kytara a vyrázné sedmdesátkové klávesy, ten druhý ("After You Leave Me") nabídne další dramaticky gradovanou kompozici, která však už nedosahuje přesvědčivosti svých několika předchůdců.
Druhé straně vinylu bych přes přítomnost nejlepší položky celé desky udělil hvězdičky čtyři, ale zato zcela čisté.

Slyšel jsem to album v životě spoustukrát a od prvního poslechu trochu tápu v tom, proč jsou někteří proti této desce tak zaujatí.
Moje rada zní: Strhněte si klapky z uší, přestaňte vnímat první čtyři položky jako jednu skladbu a začněte si to vychutnávat v celé té raně sedmdesátkové kráse. Možná nakonec dojdete, stejně jako já, k názoru, že jde o nejvyrovnanější styxovský počin ze všech čtyř vydaných u labelu Wooden Nickel. Počin, který sice neobsahuje žádný opravdový masterpiece, zato na celé své ploše nabízí možná trochu dřevní, ale pořád velice funkční hard / prog rock bez jediného skutečného zaškobrtnutí.
A co se týče těch majstrštyků, minimálně úvodni hippie-hard rock "Children of the Land" a výše již několikrát zmíněná "Best Thing" nemají v mých uších k tomuto označení až tak daleko. Vůbec všechny tři autorské věci (tou třetí je "Mother Nature's Matinee") jsou takovými skrytými esy v rukávu starého převozníka. A když k tomu přidáte ještě "Right Away"...

Kdo říká, že tohle album nestojí za pozornost?
reagovat

Antony @ 21.11.2023 18:58:37
Debut STYX jsem zkoušel 2x. Poprvé jsem byl dost vyděšen tím, jak později excelentní kapela zní kulhavě amatérsky. To strašlivé neumětelství se nedalo poslouchat. Podruhé jsem byl na šumařinu připraven, ale dojem to nijak nenapravilo. Není čas zdrácet čas nepodarky. K albu se již vracet nehodlám, obzvláště, když mají v diskografii hromadu tisíckrát zdařilejších kousků. Jedna ušmudlaná hvězda je až moc.

hejkal @ 22.11.2023 05:32:05
Mňa raný strapatý Styx baví viac ako ten neskorší ulízaný. Len ho zatiaľ nemám v zbierke. Lebo celkovo ma Styx až tak nezaujíma.

Apache @ 22.11.2023 09:38:48
Nevím zda řadíš k ulízanému Styxu alba jako The Grand Illusion (1977) a Pieces of Eight (1978), ale u nich se snad úplně všichni shodnou, že jde o jejich mistrovská díla a celkově prvotřídní prog / hard rock.
Takže tam mě tvůj názor určitě zajimá, pokud se k těm deskám někdy dostaneš.
Jinak v diskografii klasické (tedy druhé) sestavy (s Shawem místo Curulewského) nacházím jedno jediné "ulízané" album a to je Cornerstone (1979).
Paradise Theatre (1981) je pak takový pomyslný vrchol celé jejich tvorby, kde jsou pohromadě snad všechny styxovské elementy sladěné do skvostného celku. Uznávám, že něco tam je docela vypulírované (The Best of Times), ale jakmile dojde na hard rockovou parádu Half-Penny, Two Penny, je vymalováno.
Zbylé dvě desky jsou buď trošku divné tralala (Crystal Ball) nebo působí (záměrně) syntetickým dojmem (Kilroy Was Here).
Mám v plánu postupně recenzovat od Styx všechno s Dennisem DeYoungem (tzn. období 1972 - 1999), protože je to takový soundtrack mého života, S Dennisem byli skvělí, i když občas to bylo trochu jako na houpačce, ale pořád to byli prostě Styx. 
Bez něj je to jen nějaká kapela, co si říká Styx. Ale mě neošálí. :-)

hejkal @ 22.11.2023 10:59:09
Jasné, že radím, aj Equinox a vlastne skoro všetko, čo produkovali. Aj keby miliarda ľudí ospevovala prog alebo iný rock, mám uši, na uhladenosť, ktorú si nazývam komerčnou, som extrémne citlivý. V rocku ju priam neodpúšťam, v inych žánroch mi je ukradnutá. :)

Apache @ 22.11.2023 12:20:14
Možná máme hranice toho, co ještě je a co už není uhlazené, nastavené trochu jinak. Ale to pro mě není podstatné. Můžu uhlazený rock, můžu syrový rock, můžu cokoliv, když se mi to líbí. Určitě to nemám tak, že když je to uhlazenější, že už to není rock, nebo že by snad měla být uhlazenost vnímána jako nějaký prohřešek proti něčemu. Může to být totálně uhlazené a pro mě to může být geniální. Může to být echt syrové a pro mě to může být shit. A zároveň to v obou případech platí i naopak. Podle mě je rovnice uhlazené = špatné, syrové = dobré, celkem nesmysl. Jestli si to takhle někdo nastavuje, jeho věc, ale omezuje se sám. Já mám rád pestrou škálu nabídek, ze kterých si vybírám to, co mi opravdu chutná. Určitá pestrost je dobrá v každém žánru. Kdyby třeba horror nenabízel tak pestrou paletu všeho možného, kdyby neměl tak široký záběr, asi bych si ho tak neoblíbil. To samé rock. Ta pestrost možností jak to může vypadat a jak se to dá dělat, je pro mě podstatná. Protože pak mám možnost vybírat si z toho to, co mě baví.

Jarda P @ 22.11.2023 14:58:11
Mám první album na 2Cd Wooden Nickel. Vzhledem k tomu, že docela nedávno, takže nedostatečně naposlouchano. Vlastně si z něj nevybavím nic na rozdíl od alb počínaje Equinoxem,, které znám takřka nazpaměť. Budu muset napravit. Na rozdíl od Apache hodnotím alba bez DeYounga rovněž vysoko (kromě Big Bang Theory), obzvláště poslední dvě. Milovníkům koncertů doporučuji DVD Return To Paradise z roku 1994 v plné sestavě.

stargazer @ 04.02.2024 14:43:02
Po dvojtém poslechu debutu Styx trochu tápu v tom proč je tohle album tak zatracované. S velkou úctou k Antonymu a jeho přehledu o hudbě a o high-endu, já bych určitě jednu ušmudlanou * nedal ani náhodou. Album se mi docela líbilo a při představě, že mám před sebou ještě kolosálnější kousky, mám se na co těšit. I když jsem Styx prohnal pár let zpátky ušima, dám si teď tu práci s pozornějším poslechem.

Apache @ 04.02.2024 20:16:00
Já tohle album řadím v diskografii kapely určitě do té lepší poloviny. Ale už ho nemůžu posuzovat nějak moc objektivně, protože mi po desítkách poslechů přešlo takříkajíc do krve, takže je mi vyloženě příjemné ho poslouchat. Neříkám, že je z prvních čtyř alb, co vydali u Wooden Nickel, nejlepší, ale asi už bych si dovolil říct, že je nejvyrovnanější.

zdenek2512 @ 04.02.2024 20:40:41
O Styx, Boston, Kansas a Rush byl tehdy článek v Melodii, Styx jsem chtěl slyšet podle popisu mě ta hudba přitahovala. Supraphon vydal Paradise Theater, který na mě nevyzbyl, tehdy mi kamarád půjčil z Jugoslávie dovezenou desku Kilroy Was Here, které mě z touhy po hudbě Styx vyléčilo. Od té doby jsem nic od nich neslyšel, a asi to tak zůstane.

Apache @ 04.02.2024 21:37:03
Kilroy Was Here je úplně jiná než všechno předtím, takže možná děláš chybu. :-) Zkus The Grand Illusion a Pieces of Eight, možná i Equinox. Neprohloupíš.

Antony @ 04.02.2024 22:46:28
stargazer:
Osobní názor na umělecké dílo nemá s úctou nic společného. Naopak, něco chválit/nechválit z úcty je nonsens. Jsem vždycky rád, když zazní zcela opačné hodnocení alba než moje, je to přirozený projev posluchačské svobody. Mně se album nelíbí, tobě se líbí, tím je vyjádřeno vše podstatné, pravdivě a správně.
Od trojky dál je to (pro mne) velká paráda.

Antony @ 04.02.2024 22:49:19
Ve světle výše uvedeného je ještě nutno zdůraznit, že něco jako objektivní hodnocení uměleckého díla neexistuje. I když se o napříč stoletími snažili jak akademikové, tak ideologové nebo amatérští mudrlanti. Hledat objektivitu je předem marná snaha už z principu samotného umění.

Apache @ 04.02.2024 23:21:26
Takže ty taky?

jiří schwarz @ 05.02.2024 03:02:23
Je tady pár hezkých, ale taky řada otravných momentů (např. jalobý cajdák Right Away). Vokály mně k těm zajímavějším, rockovým, místům, moc nesedí (mnohem líp dopadnou v nablýskanějších pasážích, tak jako v Paradise Theater). To je koneckonců mé jediné LP (za tehdy únosnou cenu), a myslím, že zůstane osamoceno.

balu @ 05.02.2024 10:14:37
Jen krátce
tato kapela mne minula, protože LedZepp, D.Purple, P.Floyd, ELP, Yes, J.Tull, Rainbow, W.Ash,
H.Pie, Spooky Tooth, Etc.

Apache @ 05.02.2024 10:35:55
balu: U mě to je jednoduché: Nic z toho, co jsi jmenoval, se mi nikdy nelíbilo tolik jako Styx. :-)

balu @ 05.02.2024 11:20:42
... každý má své nebe ...

Apache @ 05.02.2024 12:37:15
To jsem přesně věděl, že řekneš. :)

Jarda P @ 05.02.2024 13:11:51
Já to mám tak jak píše Balu, ale i Styx jsou mí oblíbení. Vše postatné začíná albem Equinox, to předtím je jen zahřívací kolo.

Apache @ 05.02.2024 13:59:23
Jarda P: A už jsi pořádně naposlouchal Complete Wooden Nickel Recordings? Tři z těch čtyř alb jsou pro mě lepší než Crystal Ball, které přišlo až po (výborném) Equinox.

Jarda P @ 05.02.2024 15:07:01
Apache: první 4 alba na Complet Wooden Nickel nemám zdaleka tak naposlouchaná jako ty další, ale vzhledem k tomu, že poslouchám všechno chronologicky, tak na ně přijde řada tak za dva roky 😁. Nesouhlasím ale s tebou v hodnocení Crystal Hall, řadím je na stejnou úroveň jako Grand Illusion a Pieces Of Right s výjimkou skladby Shooz. 

29.06.2017 jirka 7200 | #

Apache nám zatajil svůj zveřejněný názor na tuto prvotinu kapely Styx, nezbývá tedy nic jiného, než zveřejnit ten svůj. Vzhledem k počtu udělených hvězdiček však asi bude nepatrně jiný.

Jsou debutní alba, která jsou nesmazatelně vryta do srdcí posluchačů pro jejich stylotvornost, neotřelost či přímo naprostou originalitu písní.

Potom jsou alba, kde kapely teprve hledají, tápou či pilují své budoucí hudební směrovaní a styl.

To je případ i této desky. Je tu slyšet velké hledačství, třeba v úvodní (13-ti minutové !) čtyřdílné suitě Movement for the Common Man, jejíž součástí je i nasnímaný náhodný rozhovor na ulici.

V Best Things jasně vysledujeme poznávácí znamení kapely - pečlivě secvičené dvojhlasy. Tato skladba také později získala větší ohlas v US hitparádě.

Za poslech stojí však i ostatní skladby. Je to taková směs hard rocku, progresivního rocku a rhythm and blues, občas se mi vybavily odkazy na některé písně Eagles.

Mými favority jsou After You Leave Me, která začíná skoro až hard rockovým riffem podpořeným hammondkami, pomalu jako Deep Purple, samozřejmě valivá Best Things s důrazným rytmem skreslené baskytary a výbornými sbory a rocková balada What Has Come Between Us.
reagovat

Judith @ 04.02.2024 23:36:06
Pro mě zapomenutelná a nezajímavá deska, dvě a půl hvězdičky zaokrouhlím dolů. To lepší má u Styx teprve přijít, souhlasím.

06.02.2010 | #

Smazano na prani autora
reagovat

martin69 @ 08.02.2010 07:52:34
Apache : posledním odstavcem jsi řekl vše . Naprosto s tebou souhlasím !

PaloM @ 08.02.2010 08:36:41
Apache má zásluhu na tom, že mi pomohol objaviť tú lepšiu, kvalitnejšiu rockovú tvár Styx 70. rokov (podobne ako mi dopomohli s hejkalom k poznaniu ZZ Top). Ale kto má rád pop, aj ich novšie pop-rockové hity nie sú na zahodenie.