Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 03.06.2012

Skupinu Taste jsem objevil poprvé v pestré směsi kapel, které vystoupily na legendárním megafestivalu Isle Of Wight 1970, kde tvořila pevný bod mezi dobovými hvězdami. Jimi Hendrix, Miles Davis, Moody Blues, Family, Emerson Lake And Palmer a další a další výkvět toho nejlepšího co bylo možno nabídnout.
Přesto trvalo zase nějaký čas, než jsem kapelu slyšel z pásku a teď si uvědomuji, že to bylo v době, kdy už Taste neexistovali, ale bylo zde trio Roryho Gallaghera a tak mi možná jejich tvorba s jeho sólovou kariérou do značné míry splývá.
Nicméně jejich druhé album On The Boards jsem si dopřál a je už dlouho součástí mé sbírky a navíc i dokladem kytarové preciznosti malého dravého Ira, který se nikdy nešetřil a hrál jako o život a obětoval se kytaře v tom nejbytostnější slova smyslu.

WHAT´S GOING ON – energický úvod s razantním nástupem elektrické kytary s podporou bytelné rytmiky, který je rozváděn dál v perfektním rozechvívaném kytarovém tónu. Dravost a odhodlání hrát naplno a nijak se nešetřit. Přesto zde zůstává zachována výrazná melodická linka, které činí skladbu čitelnou a rockově podmanivou….

RAILWAY AND GUN – rozbrnkávaný kytarový úvod, ve kterém Rory Gallagher vyznává svou příslušnost k bluesové formě. V další fázi už máme blues správně vypreparované ve své syrové a jasné podobě. Zatímco bubeník John Wilson dotváří solidní rytmický spodek, Richard McCracken sází pružné basové linky ve sdělném pojetí s ohebnými attacky. Zastřený Gallagherův hlas má správný nátisk a v mezihře vypálí výtečně vypilované kytarové sólo s ohýbanými koncovkami. Ve stereu běhají jeho tóny jako neklidní mravenci zprava doleva….

IT´S HAPPENED BEFORE, IT´LL HAPPEN AGAIN – zajímavý kytarový úvod. Do elektrického blues evidentně vstupuje jazzový pól. McCracken „šlape zelí“ s rutinérstvím jazzmana, který hraje svoje standardy každý večer v zakouřené pivnici. Wilson lehce šustí bicími ve stejném uvolněném pojetí a Gallagher bez jakéhokoliv zkreslení si pohrává s jednotlivými tóny jako malý chlapec s kuličkami. Vypozorujete zde ovšem velmi precizní nuance hry. Muzikantský podíl basujícího McCrackena je zde výrazný a teď nás navíc překvapí i Gallagher, který odkládá kytaru a se suverenitou nastoupí s altsaxofonem a celá skladba se promění v nadupanou dynamickou jízdu s jazzovou ležérností… V závěru skladby se nám opět vrátí téma s elektrickou kytarou v rock-blues-jazzovém nádechu a uzavře se vynikající příspěvek na tohle album…

IF THE DAY WAS ANY LONGER – procítěné intro se zvonivými doprovody přináší melodickou píseň. Gallagher zde vedle kytary bere do rukou foukací harmoniku a citlivě s rozechvívanými tóny nasadí příjemnou mezihru. McCrackenova baskytara je opět výrazně čitelná a s Gallagherovými instrumentálními proměnami zcela souzní…

MORNING SUN – dusavé elektrické blues se střídá ve vytvrzených pasážích s jemným tématem a Gallagher si opět s důkladností hodináře pohrává s imaginárními kolečky svého kytarového stroje s elegancí a bravurností, kterou nás přesvědčuje od samého začátku.

EAT MY WORDS – výtečně vypreparovaný riff. Kytarové klouzání po krku s ohýbanými strunami předváděl ve stejné době v Británii Mick Abrahams a v Americe Johnny Winter, ale Gallagher si zvolil svůj princip a pohrává si s motivy v melodické bezprostřednosti. V mezihře cítím dotek v té době ještě zdaleka ne tolik populárního keltství ve zdůrazňovaném rytmu a melodické podobě. Kytarová jízda je ovšem jedinečná a chce se vám do ní jednoduše naskočit a vést se dál. Jedete samozřejmě první třídou, jak se sluší a patří….

ON THE BOARDS – poslední skladba, která dala albu název zní jaksi zadumaně. Gallagherův hlas je zastřený a doprovod je jaksi zamlžený. Je tady trochu nádech hudebního pojetí, které znám z baladického alba od Free, které v téhle době ještě nebylo na světě. Občas z něho vystupuje klepání a důrazné akcenty Wilsonových bicích, ale McCracken je basově stručný, i když po svém pregnantní. Gallagher bez zkreslení piluje kytarové obrazce do melancholických vizí, jako kreslil pastelovými barvami na bílé plátno. Vedle kytary opět hraje na altsaxofon a skladba se blíže ke kontemplativnímu jazzu, jehož největší síla vyniká v klubovém hraní.

IF I DON´T SING I´LL CRY – tohle je klasický model boogie ve spojení s blues. Je tady důrazná basová linka s údernými bicími a hudební téma nepostrádá nic ze své sdělné přesvědčivosti. Model skladby na který navazovalo hodně skupin a rozpoznatelnost typu skladby se stává komplikovanou. Nechybí foukací harmonika a Gallagher se pouští v refrénu do vyšších zpívaných poloh, což zní mazlivě podmanivě. Na tuhle hudbu po svém reagovali třeba takoví Status Quo s větší úderností a komerčním záměrem….

SEE HERE – ani blues rock nemůže mít akustické osvěžení mezi seznamem skladeb. Gallagher hraje na španělku přesně a vypilovaně. Škoda, že nahrávka je zvukově poněkud utopena a tóny akustické kytary postrádají větší „zář“. O tom, že na akustickou kytaru hraje se stejným citem a ležérní elegancí nás ovšem přesvědčuje dokonale. Moc příjemná změna.

I´LL REMEMBER – do závěru ovšem půjdeme s rockovou razancí. Také zde máme nosný základ a značnou harmonickou proměnlivost. Rytmika šlape jako stroj a Gallagher unisono scatuje s rychle vyměňovanými kytarovými tóny. Rocková dravost je v prvním plánu, ale prochází řadou sofistikovaných proměn. Přitahuje mě ta proměnlivost a akordické výměny a práce s jednotlivými detaily. Wilson bicí se hrnou vpřed a ztrácejí se v dáli a opět se vracejí. Zatímco McCrackenovy basy jsou všudypřítomné. Možná by se dala skladba označit jako nepřehledná, ale Taste přesně věděli co dělají a do svého instrumentální inventáře i aranžérského postupu si mohu připsat jedničku s hvězdičkou….


Album On The Boards je příkladem výtečného bluesrocku, hraného s mimořádným citem a smyslem pro výraz. Je zde dravost a syrovost, přesto i subtilnost a procítěnost. Hraje odlišně než takový Eric Clapton, Alvin Lee, Peter Green, Mick Abrahams nebo Mick Taylor…. Třebaže se mezi tyhle velikány jednoznačně zařazuje a už v době vydání toto alba bylo jasné, že Irsko dodalo světu mimořádný kytarový formát, třebaže tehdy byla jeho kariéra v podstatě na začátku jeho tažení světem. Pět hvězdiček je jasných!

Na albu mám napsáno 1970 Polydor Ltd (UK).
Tady je vlevo u alba ale napsáno 1969... tak nevím!?