hejkal - @ 28.01.2009 | #

Rory je viac cenený naživo a po vzhliadnutí jeho videoprodukcie chápem prečo. Musel to byť nezabudnuteľný zážitok. Live in Europe načne svižný blues rock Messin’ with the kid. Nastupuje vrcholná vec, Laundromat, v živom prevedení o niečo brutálnejšia. Harmonika sa lenivo rozoznie, predznamenávajúc tiahly blues I could’ve had religion. Ak by niekto chcel vedieť ako hrať na španielke parádne sóla, tak Pistol slapper blues je priam učebnicový príklad. Toto je prvá skladba, ktorú som od Roryho počul a videl (z Beat clubu, myslím) a dodnes z nej padám na zadok. To je pesničkár a nie Dylan! (Nič proti Bobovi) Naživo je Rory viac upnutý k blues než na albumoch, kde dáva voľnosť svojim rockovým chúťkam (aspoň v prvej polovici 70. rokov), takže nasleduje Going to my hometown, hraná na mandolíne. A elektrický blues In your town tiež nemôže chýbať. Koncertne patrične natiahnutý. Dvojica bonusov sa nesie v pomalom bluesovom tempe, What in the world v úvode rozozvučí harmoniku a potom sa pridá skupina prinášajúca pohodu do rozbehaného života. Album zakončuje svižná bluesovka Bullfrog blues, jedna z najlepších Roryho interpretácií tradicionálov vôbec.

Parádny živák, ale ja mám radšej Roryho štúdiovky, preto za 4,5 so zaokrúhlením dole.

P.S. Mimo recenzie, bubeník Wilgar Campbell je mojim favoritom zo všetkých, čo kedy hrali s Rorym.

Jarda P @ 28.01.2009 14:38:13 | #
Někdy v roce 1972 jsem objevil v tehdejší Melodii nenápadnou zprávu, že nejlepším kytaristou roku 1972 se stal dle Melody Makeru jakýsi Rory Gallagher. Jelikož mi coby tehdejšímu deváťákovi, zrovna s bigbítem začínajícímu, to jméno nic neříkalo, začal jsem se po něm pídit. Kolegovi zrovna v té době přišlo Live In Europe, takže jsem musel uznat, že ocenění bylo oprávněné. Živák je to skvělý a mám k němu vřelejší vztah než k Irish Tour, i když byl ještě bez kláves. Postupně jsem si pořídil většinu studiovek, ty novější z konce 80. let mě už však moc nebraly. Někdy v roce 1974 nebo 75 jsem měl navíc to štěstí, že jsem Roryho viděl živě v Katowicích, a byla to bomba. Můj první velký koncert západní kapely, což v tehdejší ČSSR bylo nemyslitelné. Mistrovská kytara, hraná navíc v neustálém běhu na pódiu, skvělá rytmika podpořená klávesami, v té době nezapomenutelný zážitek.