Reakce na recenzi:

Danny - @ 05.02.2013

Rory Gallagher byl originál. Jeho fúze rocku a blues má rozmazanější hranice, než bývá u této hudby obvyklé - oba světy jsou u něj jen volně provázány (bluesové figury hraje pomocí rockových riffů, rocková instrumentace je prostoupena bluesovými prvky) a zachází s nimi velmi svobodně. Důkazem je hned úvodní rytmicky vratká "Walk on Hot Coals", kde je rotující hardrockový riff uplácán do bluesové formy, nebo prudce synkopovaná "Seventh Son of a Seventh Son". Drobné stylové kolísání a výrazová barevnost aranží účinek jeho nahrávek ještě posilují. Zajímavou kapitolu tvoří jeho svébytně rozmáchlé písničkaření ("Daughter of the Everglades") s glosující sólovou kytarou, ve kterém využívá většího prostoru pro výstavbu různě expresivních ploch. Pokud se dostane k mezím autentického blues ("Banker's Blues"), je navíc velmi uvěřitelný. Subtilní doprovod akustické kytary a klavíru má spolu s jeho hlasem zvláštní kouzlo. V tomto byl jedinečný. Zdánlivě tradiční bluesové boogie si pak mazaně nechá přerůst přes hlavu do neobvyklé podoby, jako ve skladbě "Hands Off" - řekl bych, že se Gary Moore touto písní nechal silně inspirovat, když pro album Still Got the Blues aranžoval úpravu Rogersova hitu "Walking By Myself".

Nesmíme zapomenout na to, že Rory byl výtečný a v mnoha směrech původní kytarista, ovládal bluesové vyhrávky, rockovou kytaru, rád používal bottleneck ("Race the Breeze") a dokázal vystavět osobitá sóla. Stejně přesvědčivý byl s akustickou kytarou - kromě jmenovaného "Banker's Blues" na albu najdeme nezpívanou "Unmilitary Two-Step", roztomilý návrat ke staré lidové taneční hudbě. A když už jsme u návratů do starých časů a zakouřených tančíren, na závěr tu máme "bottleneckový" waltz s barovým piánem a upřímně dojemnou melodií "If I Had a Reason". Zbývá jen cigáro do koutku a zatleskat.

Poprvé jsem se s Rory Gallagherem setkal před mnoha lety v televizi, když jsem viděl jeho koncert v rámci série Rockpalast. Chytali jsme tehdy doma německé televizní stanice. Bylo to fascinující, byl jsem z něho i z celé kapely unešen. Jen je škoda, že tuhle partu už naživo nikdy neuvidíme: Rory je v nebeské kapele od roku 1995 a klávesista Lou Martin zemřel loni. Ale zbyla nám tu skvělá alba.