Reakce na recenzi:

Snake - @ 17.11.2012

Dalo by se říct, že Felona e Sorona pokračuje v linii načrtnuté již předchozí nahrávkou Uomo Di Pezza.Zvuk zůstal zachován, ani nástrojové obsazení nedosáhlo výraznějších změn.

Úvodní Sospesi nell´Incredible je úchvatná, dramatická kompozice, která nabízí všechny ingredience gulášku Rock Progressivo Italiano pěkně po kupě. Ze začátku pěkně zhurta a po klidnější části, vroucně odzpívané Aldo Tagliapetrou přichází dlouhá instrumentální p(m) asáž. Pagliuca střídá rejstříky kláves a Michi di Rossi do toho mlátí, až lítají třísky, aby v závěru dostal prostor i ke krátkému sólu. Tady si fanoušek progresivního rocku přijde na své.

Zvonkohrou začíná následující Felona a je to vskutku kouzelná písnička, působící velmi optimisticky. Dominuje akustická kytara, umravněný di Rossi kapelu doprovází velmi úsporně a na konci přidá se i flétnička jak od Petera Gabriela.

Křehká La Solitudine Di Chi Protegge Il Mondo se bez perkusí obejde úplně a plynule přejde do intenzivní L'Equilibrio, která tvoří pomyslný vrchol celého alba.

Sorona je opět velmi tichounká a tady si již kladu otázku, jestli té sladkobolné romantiky není trochu moc?

Symfonicky začíná Atessa Inerte, ale brzy přejde v podivný experiment s kostrbatou vokální linkou a hypnoticky monotóním rytmem.

Téměř instrumentální Ritratto Di Un Mattino už je zase příjemně melodická,trochu pompézní, opatřená dokonce sólem na kytaru a čarovná All I´nfuori Del Tempo tvoří pěkný konec příběhu, však na úplný závěr ještě jako stádo vyhrne se splašená orchestrální Ritorno Al Nulla.

Myslím, že první polovina desky je lepší té druhé a Felona e Sorona jako celek nedosahuje kvalit předchozího alba Uomo Di Pezza. Tři hvězdy jsou málo a tak ji ocením stejně,jako Collage. Po té sáhnu ale častěji a s větším gustem...