Voytus - @ 11.01.2010 | #

Nemůžu tomu uvěřit, ale asi jsem jeden z mála, kdo tu poslouchá (nebo někdy poslouchal) Death. K dnešnímu dni jsou tu jen čtyři recenze, navíc jen u dvou alb. Tak se připojím.
Leprosy je druhou řadovkou této legendy death metalu. Nutno uznat, že v rámci nového žánru na metalové scéně výborně odehraná a nazvučená. Však měl také Mr. Schuldiner za sebou několik demáčů a dobře věděl, čeho chce ve studiu docílit.
Oproti prvnímu albu se stavba skladeb dost změnila, jsou složitější, promyšlenější a nepředvídatelnější. Vesměs se pohybují ve smrtících tempech, sestávají ze zabijáckých riffů, zběsilých sól (na tehdejší scéně mi vždy kytaristé Death přišli technicky vyzrálí a melodicky nápadití), Chuckova záhrobního chrapláku (na death metal překvapivě srozumitelnému), ale i melodických pasáží - jen je ta melodika poněkud zvrhlá a ne každému leze do ucha.
Zrovna na tomto albu najdeme dost písní, které se v koncertním playlistu Death držely až do jejich rozpadu - Open Casket, Pull the Plug, Choke on it nebo titulní Leprosy.
Pro fanoušky progresivní hudby Death asi nebudou - i když poslední dvě alba doporučuji všem, kteří ustojí deathové chroptění.
Každopádně jsem dnes Leprosy slyšel po dost dlouhé době a nemůžu říct, že by mě omrzelo.

Voytus @ 12.01.2010 08:08:20 | #
Redrocker: Dobrá, uznávám. Chropot to na posledních dvou albech není, ale o to přístupnější jsou.
Lothian: Profláklejší extrémě metalové kapely typu Cradle of Filth nebo Dimmu Borgir jsem zase nikdy nemusel já (a tyhle dvě záměrně zmiňuji takhle společně), Slayer jsou fakt maso.
Víc mě dříve ale bavil thrash od Magadeth a staré Metallicy. A začínal jsem v patnácti na Helloween, kteří se časem oposlouchali, ale dnes s odstupem času už mi zase nevadí - naopak ukázali cestu spoustě dalším, vesměs bohužel nepříliš nápaditým klonům.