Death - Symbolic (1995)
Reakce na recenzi:

K albu jsem se dostal náhodou po doporučení kamaráda. Musím předeslat, že jsem death metalovým kapelám nikdy nefandil a vlastně dodnes jsem to nezměnil. Samotní Death přicházející na svět skrz osobu Chucka Shuldinera, totéž platí i pro odchod ze světa, jsou v mém životě tedy velkou výjimkou. Důvod je jasný, i přes vokální projev typický pro podobné soubory, který jsem opravdu nesnášel, jsem byl hned prvním poslechem velmi nadšen. Síla invence a instrumentální výkony mne opravdu omráčily. Pokud by někdo chtěl pochybovat, zda má tato parta vůbec nárok být zde mezi velikány progrocku, pak Vás prosím, dejte minimálně tomuto albu a také následovníkovi SOP 1998 šanci a zkuste jednou poslechnout. Mohutné kytarové riffy, majestátní kytarová sóla a nečekané změny rytmu mne posadily na zadek. Samotná kapitola jsou bicí nástroje, to co uslyšíte je unikátní, neznám jiného bubeníka, který kombinuje rychlost (pozor jen o tu nejde) s brilantními nápady a technickou vyspělostí, opravdu Vám spadne čelist. Myslím, že tato Human mašina se jménem Dave Hoglan má svůj poznávací styl, stejně jako jiní velikáni minulých dekád.
Od prvního úderného riffu v úvodní písni „Symbolic“ až po závěrečnou "Perennial Quest" okořeněnou geniální akustickou pasáží se nemůžete nudit, všichni zúčastnění hudebníci Vás stále dokola budou strhávat k pozornosti svými výkony. Toto album patří mezi mých deset nejoblíbenější alb vůbec. Hodně často se mi stane, že vybírám co si pustit a v hlavě mám Symbolic, těžko, velmi těžko hledám srovnatelnou kvalitu.
cantona @ 03.02.2009 18:28:03 | #
Ja len, ze bubenik sa ani nahodou nevola "Dave" Hoglan. Vola sa Gene Hoglan (celym menom Eugene "Gene" Victor Hoglan II). To len na opravu clanku.
Inac este zo spickovych bubenikov, mladych, odporucam Fina, ktory sa vola Kai Hahto (hraval v Rotten Sound a vo vela dalsich projektoch). Je to excelentne technicky bubenik a jeho rychlost v kombinacii prave s technikou vyraza dych. Odporucam pozriet na youtube jeho videa.
A ku growlingu som sa tu uz viackrat vyjadroval. Osobne nechapem, preco s tym ma tolko ludi problem. Je to specificky hlasovy prejav. Narocnost growlingu je porovnatelna s inymi hlasovymi technikami. Jednoducho to k danej hudbe patri (aby nedoslo k omylu, milujem prog a cisty vokal, taktiez ako ciste vokaly pesnickarov typu Jeff Buckley a podobne). K danemu hudobnemu zanru si je tazke predstavit iny hlasovy prejav, pretoze je potrebne udrzat dynamiku, tvrdost a najma agresivitu prejavu. Tazko sa daju death alebo grind ostro politicke texty spievat cistym vokalom. Prave tento prejav dodava textom vacsi vyznam a len zvyraznuje obrazy vyjadrene slovami.
Kto ma stale problem s vokalmi, odporucam projekty Mika Pattona (ci uz solo alebo s avant-jazzmanon J. Zornom). Prave Mike Patton povysil vokal viac nez len na spev a pouziva ho nie len na vyjadrenie svojich myslienok ale aj ako dalsi hudobny nastroj. Klasicke obstarozne chapanie vokalu ako cisteho spevu dnes uz nie je dostacujuce a spevaci aj sami hladaju nove hlasove prejavy a moznosti. A o tom je buducnost vokalistov dnes.