redrocker - @ 01.02.2009 | #

K albu jsem se dostal náhodou po doporučení kamaráda. Musím předeslat, že jsem death metalovým kapelám nikdy nefandil a vlastně dodnes jsem to nezměnil. Samotní Death přicházející na svět skrz osobu Chucka Shuldinera, totéž platí i pro odchod ze světa, jsou v mém životě tedy velkou výjimkou. Důvod je jasný, i přes vokální projev typický pro podobné soubory, který jsem opravdu nesnášel, jsem byl hned prvním poslechem velmi nadšen. Síla invence a instrumentální výkony mne opravdu omráčily. Pokud by někdo chtěl pochybovat, zda má tato parta vůbec nárok být zde mezi velikány progrocku, pak Vás prosím, dejte minimálně tomuto albu a také následovníkovi SOP 1998 šanci a zkuste jednou poslechnout. Mohutné kytarové riffy, majestátní kytarová sóla a nečekané změny rytmu mne posadily na zadek. Samotná kapitola jsou bicí nástroje, to co uslyšíte je unikátní, neznám jiného bubeníka, který kombinuje rychlost (pozor jen o tu nejde) s brilantními nápady a technickou vyspělostí, opravdu Vám spadne čelist. Myslím, že tato Human mašina se jménem Dave Hoglan má svůj poznávací styl, stejně jako jiní velikáni minulých dekád.
Od prvního úderného riffu v úvodní písni „Symbolic“ až po závěrečnou "Perennial Quest" okořeněnou geniální akustickou pasáží se nemůžete nudit, všichni zúčastnění hudebníci Vás stále dokola budou strhávat k pozornosti svými výkony. Toto album patří mezi mých deset nejoblíbenější alb vůbec. Hodně často se mi stane, že vybírám co si pustit a v hlavě mám Symbolic, těžko, velmi těžko hledám srovnatelnou kvalitu.

PaloM @ 03.02.2009 18:54:55 | #
Ja zas nechápem, prečo niekto nemôže pochopiť nezáujem o daný typ "spevu". OK, keď sa to niekomu páči, prosím, nikomu to neberiem. Podľa mňa hudba má spĺňať predovšetkým (aj?) estetické kritériá, pokiaľ sa to slovo pri hudbe dá použiť. A chrapot, či ričanie ako náhražka spevu neslúži mojim predstavám. OK, adekvátne vyjadrovacie prostriedky - ako strýco Marcin mluvil "všecko s mírou, najmä fajnové" (myslel na víno). Akýkoľvek expresívny ale "spevný" prejav mi nevadí, ani to občasné zachrapčanie, zaručanie či zakvičanie :-) . No keď to má byť od skladby ku skladbe, to isté, monotónne, už to ani neruší, lebo je to nudné.
A pokiaľ majú speváci v budúcnosti hľadať cesty týmto smerom, ámen tma. To radšej nech "spievajú" len inštrumentálky. Alebo jačia ako Byron, Dio, Gillan či Schelinger :-)).
Píšem o tom, čo mne vyhovuje, nikomu nevyvraciam názor, netvrdím, že len ja mám pravdu. Progboardu vďačím, že som prekonal celkový odpor ku growlingu v snahe nevynechať (pre mňa) dobré kapely. Zo spektra hudobných žánrov a kapiel, čo počúvam, "chrochťáci" sú malým zlomkom, ale pre fantastické inštrumentálne výkony (nie bezduchá technika !) predsa nezatratím celú "death-metal odnož".
A keď je zle, po ruke je rýchloposuv na ovládači.