Death - Symbolic (1995)
Reakce na recenzi:

K albu jsem se dostal náhodou po doporučení kamaráda. Musím předeslat, že jsem death metalovým kapelám nikdy nefandil a vlastně dodnes jsem to nezměnil. Samotní Death přicházející na svět skrz osobu Chucka Shuldinera, totéž platí i pro odchod ze světa, jsou v mém životě tedy velkou výjimkou. Důvod je jasný, i přes vokální projev typický pro podobné soubory, který jsem opravdu nesnášel, jsem byl hned prvním poslechem velmi nadšen. Síla invence a instrumentální výkony mne opravdu omráčily. Pokud by někdo chtěl pochybovat, zda má tato parta vůbec nárok být zde mezi velikány progrocku, pak Vás prosím, dejte minimálně tomuto albu a také následovníkovi SOP 1998 šanci a zkuste jednou poslechnout. Mohutné kytarové riffy, majestátní kytarová sóla a nečekané změny rytmu mne posadily na zadek. Samotná kapitola jsou bicí nástroje, to co uslyšíte je unikátní, neznám jiného bubeníka, který kombinuje rychlost (pozor jen o tu nejde) s brilantními nápady a technickou vyspělostí, opravdu Vám spadne čelist. Myslím, že tato Human mašina se jménem Dave Hoglan má svůj poznávací styl, stejně jako jiní velikáni minulých dekád.
Od prvního úderného riffu v úvodní písni „Symbolic“ až po závěrečnou "Perennial Quest" okořeněnou geniální akustickou pasáží se nemůžete nudit, všichni zúčastnění hudebníci Vás stále dokola budou strhávat k pozornosti svými výkony. Toto album patří mezi mých deset nejoblíbenější alb vůbec. Hodně často se mi stane, že vybírám co si pustit a v hlavě mám Symbolic, těžko, velmi těžko hledám srovnatelnou kvalitu.
Joachim Kunze @ 20.12.2009 00:26:44 | #
No, měl jsem dobrou náladu, když jsem zjistil, že na serveru tohoto typu je DEATH, ale když jsem si pročítal ty reakce, tak mě zase ta dobrá nálada přešla. Ono, ne nadarmo se říká, že současný prog rock je ta nejzaprděnější hudba a prog rockeři ti největší zpátečníci...prog rock už dávno neexistuje. Je z toho něco jako heavy metal nebo glam rock. Ukončený vývoj. A typický posluchač prog rocku dokonale potvrzuje můj názor.
No a považovat Haggard za nějaké dílo...nejsou to náhodou ti béčkoví gotic-folk-kýč němci? Nebo snad existuje ještě nějaký jiný haggard? A poslouchat hudbu za použití rychloposuvu? Bože...nebylo by lepší rovnou poslechnout Evu a Vaška? Tam zaručeně žádný hrůůůůůůzostrašný, proti všemu člověčenstvu směřovaný chropot nebude!