terka - @ 24.10.2018 | #

Nazareth nepatří mezi kapely, které by dnešní generaci nějak oslovovaly, nebo pro ni byly něčím výjimečným. Oni vlastně výjimeční nebyli nikdy. Podle toho, co se mi o kapele podařilo zjistit, si myslím, že to byli takoví chudí příbuzní všech těch hard-rockových dinosaurů. Jejich muzika není vyloženě zlá, není ani nudná (teda někdy je). Občas se zrodí zajímavý nápad, často je v tom hodně energie, jenže - jsou to zkrátka Nazareth. Trošku otravní a trošku jednoduší. Většinou nebývá nejtvrdší deska od kapely zároveň tou nejlepší, ale Nazareth tohle nepsané pravidlo porušili.

Titulní věc je klasika, která určitě není špatná. Ale hned druhá Miss Misery je nuda k uzívání. Guilty je celkem slušná balada. Naštěstí se pak všechno rychle opraví a Nazareth hrají jako o život a v zásobě mají ještě silný materiál. Mně se líbí všech pět posledních skladeb, ve kterých není žádná výplň, protože být tady ještě jedna nebo dvě slaboučké skladby, už bych si od nich nikdy nic nepustila. Poslední dvojice je určitě jejich nejsilnějším vkladem na poli sofistikovaného hardrocku. Což je žalostně málo. Love Hurts tam opravdu nepočítám, protože jestli se někomu tahle balada líbí, mě ani náhodou. Neznám ohranější píseň.

Jejich muzika se nemůže poměřovat s ostatní velkolepou rockovou produkcí v sedmdesátých letech. Proto dosáhnout na stupnici vyšší bodové škály je dost obtížné.

Voytus @ 26.10.2018 05:56:49 | #
Ach jo, chudáci Nazareth. Přitom oni jenom chtěli hrát rock'n'roll...
"We only came here to play rock'n'roll
Share some times with some people we know
Drink some wine
Give us some time"

Plést sem Genesis nebo Pink Floyd je úplně to samé, jako když hlavouni z Vertiga poslali na společné turné Black Sabbath a Gentle Giant. Jak to asi mohlo dopadnout?

Hair of the Dog je jedno z jejich nejlepších alb, jedna pecka za druhou, riffy jako hrom. Pětihlavá kytarová saň na konci už takhle dost rozjeté Changin' Times nebo téměř metalová Miss Misery (skvělý sólo na slajdku, například).

A pak jsou tu ty americké vlivy, které tady v Evropě pořád nějak moc nekoušem, co? Myslím gospel Guilty z pera Randyho Newmana. A co Please don't Judas Me? To se přece nedá srovnat s čímkoli od Sweet (en ic sou fany fany...) nebo Slade (lečo héééééééééééj).

Tohle je rock'n'roll, to nejni k nějakým intelektuálním úvahám (možná kolem pátý ráno, muhehehehe), na to se paří (proč asi nerad hraju pro sedící publikum, ha?).

Miluju Nazareth, stejně jako miluju Genesis, Black Sabbath, Pink Floyd nebo Gentle Giant. A jaká to pro mě v pubertě byla rebélie, když jsem hodil do walkmana nějakej takovej poctivej nátěr a kráčel jsem si městem jak pán. A to to převážně byla rebélie proti mé vlastní generaci, že neslyší to, co já (přibližně mezi lety 1997-2003).

Mimochodem, kdo ví, co vlastně znamená "hair of the dog" což?