catcher - @ 24.01.2010 | #

Po ukončení velmi plodné spolupráce s párplem Rogerem Gloverem jako producentem si kapela udělala další desku sama (produkce Manny Charlton), a udělala dobře ! Tato kolekce je jednoznačně jejich nejlepší věc, složená především z prvotřídních hardrockových fláků, které neztratily ani po všech těch letech nic ze své působivosti a síly. Prim zde hraje producentova skvěle sejmutá valivá kytara a Danovo perfektní frázování, které mi nejvíc sedí u tvrdých věcí jako tyhle.
Titulní skladba - hardrocková klasika, skvělý výkon bicmena, valivé beglajty a klasické vyhrávky Mannyho kytary, prostě odvaz. Následující věc v trochu volnějším tempu, ještě tvrdší kytara a expresivní zpěv - nářez ! Následuje odlehčení v podobě skvěle vybraného coveru Randyho Newmana, excelentní Danův vokál.
A pokračuje tvrdá jízda - skvělý rif v Changin' Times, prvotřídní sólo uprostřed a typické Mannyho vyhrávky v závěru. A další kousek - žádný oddech ! Druhý cover - Beggars Day od Nilse Lofgrena, ale zahraný zcela v duchu alba, kytarový nářez s hutným spodkem, v závěru přechod do volnějšího instrumentálního kousku Rose in the Heather.
Následuje Whiskey Drinkin' Woman - opět skvělá kytara, hutná valivá basa a nenapodobitelný Danův hlas. Na závěr alba delší, rozvolněná kompozice s klávesami, ale stále v hardrockovém střihu.
Remaster byl "obohacen" o dva singly a zkrácený mix titulní skladby. Bohužel, jak už to u singlů bývá, A strany byly určeny (a bohatě v průběhu let využívány) pro rádio a jukeboxy, a podle toho skladby Love Hurts a Holy Roller vypadají - popový šunt, který s tímto albem nemá nic společného. Že ale kapela umí, ukazují "béčka" těchto singlů - krátké, ale velice dobré kousky, mnohem lepší než A strany.
To však nic nemění na faktu, že se jedná o nejcelistvější, produkčně nejdotaženější a pro mě hudebně jednoznačně nejlepší album této ve své době skvělé kapely.

catcher @ 24.01.2010 20:19:36 | #
Love Hurts je velice dobře zaranžovaný a zahraný cover. Problém mám s tím, že jej interpretují prvoligoví (tehdy) rockeři a zřejmě na popud vydavatele (kšeft) do něj vrazili tolik cukru, že se to fakt nedá strávit. To že se singl velice dobře uchytil, je příznačné ... prodejnost a kvalita jsou dva různé pojmy. Přitom předchozí covery kapela vybrala a zahrála skvěle (Joni Mitchell, Yardbirds). Pro US trh (opět příznačné) dokonce vyšlo původní album Hair of the Dog s Love Hurts MÍSTO Guilty (sic!), což byla zhovadilost nejhrubšího zrna, tenhle cajdák mezi Miss Misery a Changin' Times, a ještě jako náhrada tak skvělé skladby.
Jiná věc je ten druhý singl (Holy Roller), což je dílo kapely. Tady bych to viděl z jiného úhlu a je otázka jestli ne ještě hůř, páč po přearanžování nějakým vesnickým kapelníkem může být tahle vypalovačka ozdobou každých šibřinek v podání ryčné dechovky. A opět : v žebříčcích-velký úspěch ! A pak se div, že už nenatočili další desku v duchu Hair of the Dog ... jak zpívá jeden vokálně-instrumentální soubor ze Stověžaté : ...jen po nich sáhneš, a už tě mají ...