catcher - @ 24.01.2010 | #

Po ukončení velmi plodné spolupráce s párplem Rogerem Gloverem jako producentem si kapela udělala další desku sama (produkce Manny Charlton), a udělala dobře ! Tato kolekce je jednoznačně jejich nejlepší věc, složená především z prvotřídních hardrockových fláků, které neztratily ani po všech těch letech nic ze své působivosti a síly. Prim zde hraje producentova skvěle sejmutá valivá kytara a Danovo perfektní frázování, které mi nejvíc sedí u tvrdých věcí jako tyhle.
Titulní skladba - hardrocková klasika, skvělý výkon bicmena, valivé beglajty a klasické vyhrávky Mannyho kytary, prostě odvaz. Následující věc v trochu volnějším tempu, ještě tvrdší kytara a expresivní zpěv - nářez ! Následuje odlehčení v podobě skvěle vybraného coveru Randyho Newmana, excelentní Danův vokál.
A pokračuje tvrdá jízda - skvělý rif v Changin' Times, prvotřídní sólo uprostřed a typické Mannyho vyhrávky v závěru. A další kousek - žádný oddech ! Druhý cover - Beggars Day od Nilse Lofgrena, ale zahraný zcela v duchu alba, kytarový nářez s hutným spodkem, v závěru přechod do volnějšího instrumentálního kousku Rose in the Heather.
Následuje Whiskey Drinkin' Woman - opět skvělá kytara, hutná valivá basa a nenapodobitelný Danův hlas. Na závěr alba delší, rozvolněná kompozice s klávesami, ale stále v hardrockovém střihu.
Remaster byl "obohacen" o dva singly a zkrácený mix titulní skladby. Bohužel, jak už to u singlů bývá, A strany byly určeny (a bohatě v průběhu let využívány) pro rádio a jukeboxy, a podle toho skladby Love Hurts a Holy Roller vypadají - popový šunt, který s tímto albem nemá nic společného. Že ale kapela umí, ukazují "béčka" těchto singlů - krátké, ale velice dobré kousky, mnohem lepší než A strany.
To však nic nemění na faktu, že se jedná o nejcelistvější, produkčně nejdotaženější a pro mě hudebně jednoznačně nejlepší album této ve své době skvělé kapely.

catcher @ 29.01.2010 14:57:06 | #
Čo bolo, to bolo ...každopádně Nazareti balady uměli (a skvěle, viz např. Child in the Sun, Loved & Lost, All the King's Horses), tady to ale evidentně přehnali s tou vlezlostí. I díky tomu se skladby zmocnily komerční rádia a výsledek známe všichni - jsem přesvědčen, že s vyjímkou našich sluchově postižených spoluobčanů toto dílko důvěrně zná opravdu každý (většina netuší, kdo jsou Nazareth, a ani je to nezajímá). Rád bych ji jednou provždy ignoroval, ale to jaksi není možné, protože dramaturgové drtivé většiny rádií asi jinou skladbu kapely neznají, a ojíždějí ji do zblbnutí. Moje "dehunestujúci" reakce je založena především na tom, že vždy když tuto líbivou melodii zaslechnu, vzpomenu si, že Love Hurts byla natáčena téměř současně se skvělým albem z této recenze a udělá se mi šoufl z tržního mechanizmu. Mimochodem, Hair of the Dog jako album zas až tak komerčně úspěšné nebylo, zato umělecky je to vrchol tvůrčích snah kapely, a pro mě bohužel i jejich labutí píseň ...