Michálek - @ 07.05.2013 | #

Nevím jak bulharský holky, ale bulharský desky měly malé dírky. Proto, když jsme v roce 84 s kamarádem dostali licenční The Catch a po notném úsilí desku napasovali na kolík mého NZC, po krátkém poslechu několika skladeb jsme usoudili, že Nazareti jsou pro nás ukončenou záležitostí a poslední deska, která stojí za poslech byla Malice. Náhodně zachycený šot někde na satelitu potácejícího se McCaffertyho s vizáží bezdomovce mne v mém přesvědčení ještě více utvrdil a prakticky jsem neměl žádný důvod uvažovat o naposlouchání žádných novinek této kapely, a to i přes to, že, Rampant byl patrně první deskou, kterou jsem si kdy nahrál a kterou mám dodnes moc rád.
Když jsem dostal do ruky The Newz tak jsem zcela automaticky považoval toto dílo za výkřik do tmy a s cynickým úšklebkem stisknul PLAY.
Už první skladba mě příjemně překvapila. Kapela viditelně zpět u svých kořenů, včetně expozice nahrávky půl stupínku pod mezí únosnosti, ale na to už jsme u Nazareth zvyklí. Druhá věc mě opět baví, i když je to trochu komerčnější, ale já mám tyhle změny u tvrdých kapel rád. McCafferty opět využívá podmanivost svého chrapláku naplno, a tak mě napadá, jak by to dopadlo, kdyby si střihnul onen obligátní telefonní seznam?! Asi moc dobře.
Liar - opět typičtí Nazareth z dob své největší slávy. Do mysli se začíná pomalu vkrádat pocit, že bych se měl tomu skotskému chlapci omluvit, protože jeho hlas stále drží, a je asi jedno na co Dan jezdí, jestli na Whisky nebo Gin.
Enough Love - zase poloha, která mi u McCaffertyho sedí. Je tam melodie, je tam napětí.
Warning - hodně tvrdé, ale budiž, byl to asi záměr trochu vyrovnat pomalejší a "jemnější" skladby, kterých je na desce dost.
Mean Street + Road trip - jediné věci, co mne moc neberou, ale přesto Nazareth jeko vyšití.
Gloria - pro mne první vrchol alba, super ploužák. Já prostě od Nazareth žeru jakoukoliv pomalou skladbu a zrovna tahle by mohla IMHO směle soupeřit s Dream On.
Další dvě skladby potěší ty, ketří mají u Nazaretů raději onen typický dunivý projev a je tu
The Gathering - další vrchol alba. Krásně temná atmosféra postavená na zajímavém kytarovém úvodu (osobně bych se přiklonil k "lžícovému hammeringu") a vygradovaná až do maxima.
Dying Breed - na konec další ploužák, který je jakýmsi klidným rozloučením se s albem, které předčilo všechna má očekávání a téměř okamžitě se zařadilo k mým oblíbeným. Skupina stratila své členy, ale nová krev navázala přesně tam, kde kdysi skončila. Dan McCafferty, jakýsi Jarda Jágr rockové scény, bude asi stejně tak nezničitelný a pořád dobrý, což následně potvrdil i dalším albem Big Dogz.

P.S.: Tak poslouchám Snakes and Ladders a ono to taky není vůbec špatný!

Petr Gratias @ 08.05.2013 18:15:16 | #
S recenzí se ztotožňuji...
Mám jen subjektivní repliku k NAZARETH.
Myslím, že tuhle kapelu dělali především
Manuel Charlton a Dan McCafferty.
Po odchodu Charltona už nebylo všechnop
"na svém místě".
Třebaže ho nahrazovali rockoví profesionálové,
jeho kytarový sound, pojetí a styl už se nepodařilo
podle mého názoru nahradit.
Nebojím se příměru: kdyby z nějakých důvodů
odešel od Led Zeppelin Jimmy Page a Plantovi,
Jonesovi a Bonhamovi povolil používat název Led Zeppelin, také by to už nebylo ono.... bez Page.
Jsem toho názoru že Charlton byl pro Nazareth velmi důležitý po stránce vytváření soundu, ať už elektrických nebo akustických kytar. Tohohle dojmu jsem se nezbavil, i když kytarista Murrison není žádné ořezávátko a původní Charltonovy party namemoroval docela slušně.... přesto se svých výhrad nemohu zbavit.
Zdravím!