Nazareth / The Newz (2008)

Nevím jak bulharský holky, ale bulharský desky měly malé dírky. Proto, když jsme v roce 84 s kamarádem dostali licenční The Catch a po notném úsilí desku napasovali na kolík mého NZC, po krátkém poslechu několika skladeb jsme usoudili, že Nazareti jsou pro nás ukončenou záležitostí a poslední deska, která stojí za poslech byla Malice. Náhodně zachycený šot někde na satelitu potácejícího se McCaffertyho s vizáží bezdomovce mne v mém přesvědčení ještě více utvrdil a prakticky jsem neměl žádný důvod uvažovat o naposlouchání žádných novinek této kapely, a to i přes to, že, Rampant byl patrně první deskou, kterou jsem si kdy nahrál a kterou mám dodnes moc rád.
Když jsem dostal do ruky The Newz tak jsem zcela automaticky považoval toto dílo za výkřik do tmy a s cynickým úšklebkem stisknul PLAY.
Už první skladba mě příjemně překvapila. Kapela viditelně zpět u svých kořenů, včetně expozice nahrávky půl stupínku pod mezí únosnosti, ale na to už jsme u Nazareth zvyklí. Druhá věc mě opět baví, i když je to trochu komerčnější, ale já mám tyhle změny u tvrdých kapel rád. McCafferty opět využívá podmanivost svého chrapláku naplno, a tak mě napadá, jak by to dopadlo, kdyby si střihnul onen obligátní telefonní seznam?! Asi moc dobře.
Liar - opět typičtí Nazareth z dob své největší slávy. Do mysli se začíná pomalu vkrádat pocit, že bych se měl tomu skotskému chlapci omluvit, protože jeho hlas stále drží, a je asi jedno na co Dan jezdí, jestli na Whisky nebo Gin.
Enough Love - zase poloha, která mi u McCaffertyho sedí. Je tam melodie, je tam napětí.
Warning - hodně tvrdé, ale budiž, byl to asi záměr trochu vyrovnat pomalejší a "jemnější" skladby, kterých je na desce dost.
Mean Street + Road trip - jediné věci, co mne moc neberou, ale přesto Nazareth jeko vyšití.
Gloria - pro mne první vrchol alba, super ploužák. Já prostě od Nazareth žeru jakoukoliv pomalou skladbu a zrovna tahle by mohla IMHO směle soupeřit s Dream On.
Další dvě skladby potěší ty, ketří mají u Nazaretů raději onen typický dunivý projev a je tu
The Gathering - další vrchol alba. Krásně temná atmosféra postavená na zajímavém kytarovém úvodu (osobně bych se přiklonil k "lžícovému hammeringu") a vygradovaná až do maxima.
Dying Breed - na konec další ploužák, který je jakýmsi klidným rozloučením se s albem, které předčilo všechna má očekávání a téměř okamžitě se zařadilo k mým oblíbeným. Skupina stratila své členy, ale nová krev navázala přesně tam, kde kdysi skončila. Dan McCafferty, jakýsi Jarda Jágr rockové scény, bude asi stejně tak nezničitelný a pořád dobrý, což následně potvrdil i dalším albem Big Dogz.

P.S.: Tak poslouchám Snakes and Ladders a ono to taky není vůbec špatný!

» ostatní recenze alba Nazareth - The Newz
» popis a diskografie skupiny Nazareth