tykeww - @ 16.03.2013 | #

Toto album pro mě znamená skvěle odvedenou práci výborného zpěváka se zcela typickým projevem, který se obklopil dobrými muzikanty. Všechny skladby dávají dohromady takový magický dojem (samozřejmě, že to byl záměr podřizující se názvu), a každá tak trošku jinak. Na mnoha místech jsou cítit Gillanovy zkušenosti z Deep Purple a jejich výsostného postavení na poli nejen britského hard-rocku, na Magic se ale objevuje více vlivů a hudební rejstřík to spíše obohacuje ku prospěchu věci; ať už do popředí často se prodrávající Townsovy klávesy a synťáky či cokoliv jiného - třeba ve What's the Matter cítím místy až heavy-metal. Spoustu melodií mi zůstane v hlavě dlouho po poslechu - a to se mi nestává příliš často. Úžasný je také rozevírací přebal alba a celkový výtvarný koncept. Myslím, že Gillan a jeho kapela odvedli skutečně kvalitní práci a pět hvězdiček si zaslouží.

catcher @ 17.03.2013 08:21:02 | #
Ano, v r.1982 disponuje hlavní protagonista kapely stále velmi slušným Purplovským ječákem, ovšem ostatní atributy tohoto alba jsou již značně pokleslé...
Ve srovnání s předchozími mnohem výživnějšími kousky Glory Road-Future Shock-Double Trouble se zde bohužel jedná už o jakýsi FM poprock. Líbivá(i když svižně zahraná) hitovka LONG GONE je toho jasným důkazem. Najdou se i zdařilejší kompozice (BLUESY BLUE SEA), ale celková skladatelská a aranžérská bezdradnost, korunovaná coverem Stevie Wondera (sic!) udělala z tohoto alba nepříliš výživnou tečku za Ianovým 'Purple-continued' obdobím. Nakonec i hra Ianicka Gerse, který na předchozím albu vystřídal dle mého názoru mnohem lepšího Bernie Tormé, a Townsovy klávesy, kterým by to daleko lépe slušelo ve fusion ala Brand X posouvají toto album mimo dravé hardrockové proudy.
Já bych dal 2,5 - a to jen za Ianův hlas. Jeho 'výlet' do sestavy B.S. v následujícím roce je pro rockery určitě stravitelnější.