Gillan, Ian - Magic [Gillan] (1982)

Toto album pro mě znamená skvěle odvedenou práci výborného zpěváka se zcela typickým projevem, který se obklopil dobrými muzikanty. Všechny skladby dávají dohromady takový magický dojem (samozřejmě, že to byl záměr podřizující se názvu), a každá tak trošku jinak. Na mnoha místech jsou cítit Gillanovy zkušenosti z Deep Purple a jejich výsostného postavení na poli nejen britského hard-rocku, na Magic se ale objevuje více vlivů a hudební rejstřík to spíše obohacuje ku prospěchu věci; ať už do popředí často se prodrávající Townsovy klávesy a synťáky či cokoliv jiného - třeba ve What's the Matter cítím místy až heavy-metal. Spoustu melodií mi zůstane v hlavě dlouho po poslechu - a to se mi nestává příliš často. Úžasný je také rozevírací přebal alba a celkový výtvarný koncept. Myslím, že Gillan a jeho kapela odvedli skutečně kvalitní práci a pět hvězdiček si zaslouží.
reagovat

PaloM @ 17.03.2013 07:29:09
To je zaujímavé, tvoja a predošlá recenzia so kladné a ja si pamätám, že Magic ma vôbec neoslovilo. No počul som to veľmi dávno a Gillan má čo do kvality dosť premenlivú diskografiu. Skúsim to po rokoch vypočuť, možno sa dojem zlepší.
Vďaka za tvoje postrehy.

catcher @ 17.03.2013 08:21:02
Ano, v r.1982 disponuje hlavní protagonista kapely stále velmi slušným Purplovským ječákem, ovšem ostatní atributy tohoto alba jsou již značně pokleslé...
Ve srovnání s předchozími mnohem výživnějšími kousky Glory Road-Future Shock-Double Trouble se zde bohužel jedná už o jakýsi FM poprock. Líbivá(i když svižně zahraná) hitovka LONG GONE je toho jasným důkazem. Najdou se i zdařilejší kompozice (BLUESY BLUE SEA), ale celková skladatelská a aranžérská bezdradnost, korunovaná coverem Stevie Wondera (sic!) udělala z tohoto alba nepříliš výživnou tečku za Ianovým 'Purple-continued' obdobím. Nakonec i hra Ianicka Gerse, který na předchozím albu vystřídal dle mého názoru mnohem lepšího Bernie Tormé, a Townsovy klávesy, kterým by to daleko lépe slušelo ve fusion ala Brand X posouvají toto album mimo dravé hardrockové proudy.
Já bych dal 2,5 - a to jen za Ianův hlas. Jeho 'výlet' do sestavy B.S. v následujícím roce je pro rockery určitě stravitelnější.

Borek @ 17.03.2013 14:50:10
Cítím se být rockerem tělem i duší, tedy i osloven. Souhlasím s názorem, že Gillanova diskografie je nevyrovnaná, právě Magic ale řadím mezi ta povedenější díla. Pro mě každopádně stravitelnější, než pragmatický metalový kalkul Born Again.

catcher @ 17.03.2013 17:23:04
Já netvrdím, že se jedná o úplný propadák, ale pětka vypadá jinak. Vinyl mám dokonce ještě někde ve skříni, koupil jsem ho v '83 v Zagrebu a tenkrát se docela otáčel. Ale s odstupem jsem si začal všímat detailů ve vývoji kapely a asi není náhoda (kromě sestupné tendence desek 1978-82), že to po téhle zabalili. Přitom '82 byl rok vrcholícího NWOBHM, kdyby Ian přitvrdil, mohl se na té vlně vézt. Jeho tehdejší ansámbl byl ovšem hybrid původní jazzrockové sestavy (Towns-Underwood) a později "přikoupených" akvizic (a McCoy byl tvrdý spíše zjevem, než hrou). Škoda toho Bernieho, byl dost dobrý. Ovšem zrovna tahle deska ve mě vyvolávala pocit, že kapela si jaksi nedokáže vybrat, co by chtěla dál hrát, a deska přišla na svět (jak už to zhusta bývá) spíše pod tlakem managementu. A někdy ani velký tlak z kvalitní olivy dobrý olej neudělá...

Magic je pro mne jedním z nejlepších solových alb Gillana a také posledním před comebackem Deep Purple . Nejlepší skladby Living For The City,Long Gone ,Bluesy Blue Sea,Driving Me Wild a Demon Driver . Perfektní retro rock v podání Iana Gillana .
reagovat