b.wolf - @ 02.11.2009 | #

všechno podstatné bylo sice napsáno, ale tenhle flák definitivně posadil Accept na vrchol pyramidy Kovových srdcí. Tahle deska se hned tak neoposlouchá. Jasně, R&Wild a Balls jsou pecky, ale pro mě je Kovové srdce srdcovka. Hned úvodní track, následovaný stejně dobrou Midnight Mover až po závěrečnou Bound To Fail - paráda. Vzpomínám si, jak jsme kdysi dávno osmažili vinyl na kazetu a jeli jsme ji v autě až do totální destrukce. Skvělé album.

Apache @ 02.11.2009 21:22:18 | #
Remaster mám, a zdá se být OK.
Ve své době mě album dost zklamalo. Po letech už ho beru na milost, i když si z něj pouštím skoro výhradně jen první dvě hitovky. Díky Metal Heart jsem se v roce 1985 rozloučil s Accept (samozřejmě jsem se k nim po nějaké době zase vrátil, ale to už dávno nebyli jedni z mých nej) a začal si hledat jiné favority.
A objevil jsem Motley Crue.
To byl začátek mého nenápadného směřování od německého a britského hard & heavy k americkému rock 'n' rollu: glamu, blues rocku, AOR a southern rocku. Zájem o tyto styly měl pak za následek můj nenápadný přesun na teritorium 70. let, kde jsem pátral po začátcích mnoha zajímavých amerických 80's kapel a interpretů (Alice Cooper, Cheap Trick, Heart, Blue Oyster Cult, Aerosmith, ZZ Top atd) a přitom objevoval další klenoty. Třeba Lynyrd Skynyrd.
A začalo to všechno mým zklamáním z Metal Heart - alba, ze kterého se mohl ve své době kdekdo zbláznit, a které v našich zemích vyvolalo sice poměrně krátkou, ale o to intenzivnější "acceptmánii".
Takže pro mě nakonec vlastně docela významné album. :-) Dal jsem mu tři hvězdičky.
Jinak pro Accept (a U.D.O.) mám pořád jistou slabost - ty dva tři roky mého urputného fandění této kapele jen tak nevymažu. Je jisté, že to na mě zas někdy přijde, a já tyhle germány nechám zase jednou pořádně prosvištět mými sluchovody. Pak snad napíšu nějaké "recenze" i ke zbývajícím deskám v jejich diskografii.