Reakce na recenzi:

Bejvalej poloblb - @ 22.06.2019

Přílišné změny hudebního stylu to měly u dlouholetých fanoušků vždy velmi obtížné. Nejinak tomu bylo i u německých Accept. Party mladých nadšenců, která na odkazu Judas Priest vystavěla svůj osobitý, strojově šlapající styl a za přispění celé generace fans se nechala pasovat do role nových heavy metalových bohů.

Detaily a důvody odchodu jejich zpěváka se nebudeme zabývat. Připomenu jen, že šlo o velice bolestnou ztrátu, kdy kapela ztratila značnou část svého poznávacího znamení. Navíc umocněna velice slušnou přízní a úspěchem debutového alba Animal House již nově pod hlavičkou U.D.O.

Nový zpěvák bez předchozích albových zkušeností nese jméno David Reece a kapela ho přivezla až ze zámoří. V Kolíně nad Rýnem se zavírají na pět měsíců do studia Dietera Dierkse. Pána který stál jako producent za největšími alby Scorpions. Zde na Progboardu by měl být veleben za svojí výraznou práci pro pionýry německé kosmické scény jako Tangerine Dream, Ash Ra Tempel a spoustu dalších. Na mastering bylo album odesláno do New Yorku ke slovutnému Bobu Ludwigovi. Zvukově se nejedná o žádnou vyleštěnou a vyváženou referenci na které byste testovali audio sestavu. Nahrávka trpí nedostatkem výšek a basy by mohly být lehce výraznější. Finální zvuk působí syrovějším dojmem, což se ke kapele celkem hodí. A hlavně se povedl vyrobit nestárnoucí sound. Deska zní i dnes hodně svěže a aktuálně.

Album vyšlo ve dvou verzích. Pro Evropu a US trh. Jedná se o rozdílně sestavený tracklist a jiný obal. Naštěstí moje deska má vzadu napsáno Printed in USA a řekl bych, že tato verze je povedenější. Černobílá fotka kapely vsazena na pozadí lávy nebo ohně je mnohem decentnější řešení, než barevná fotka kapely přes celou přední stranu. Dvanáctistránkový booklet se všemi texty a technikáliemi je naprosto dostačující. Firma Epic.

Desku otevírá strojově šlapající rocková pecka, ukrytá pod slovní hříčkou X-T-C. Reece je technicky mnohem lepší zpěvák a naplno ukazuje všechny svoje rejstříky. Za zmínku stojí, že na celé desce jsou velmi stroze pojaté bicí nástroje, žádné divoké rytmické vyhrávky a přechody. Čistě se jede jen rytmus. Kolikrát jsem si říkal, zda to není automat.
Myslím, že nejpozději u druhé Prisoner a její melodické kytarové vyhrávky si skalní fans uvědomili hořkou realitu. Že Accept hodili minulost za hlavu a s novým zpěvákem se rozhodli dobýt americký trh. Povedená skladba s klávesovým zátiším, která nemá vrchol v refrénu, ale v překrásném sólu v druhé půlce skladby.
Následuje plíživý začátek Love Sensation a v refrénu se skladba překlopí do bohatě vyřvávaného refrénu. Reece odvádí skvělou práci a v závěru skladby ho podpoří i ženské vokály. Jak troufalé!
Hošani se toho nebojí a s Chain Reaction přichází další stadiónová vydupávačka podpořena bluesovým sólem. Čtyři skladby a jedna lepší než druhá. Velice nápadité a osobité, žádné popůjčované postupy od amerických kolegů. Takhle kvalitní rozjezd desky se časo neslyší.
Pětka D-Train dává vzpomenout na heavy metalovou minulost. Ostré riffy, syrový zpěv a nekompromisní tempo. Dlouholetí fans musí mít radost. Pokud ještě poslouchají.
Baltesova basová figura uvádi v život pochodovou klipovku Generation Clash. Skladba má zajímavou atmosféru, jakoby ze scifi filmu. Zajímavé sólo jak od Jeffa Becka.
Turn The Wheel je první skladba na albu u které ztrácím lehce soustředěnost. Nic na tom nemění ani skvělé Hoffmannovo sólo.
Tuhle božskou baladu vzali na milost i největší odpůrci alba. Ano, řeč je o Mistreated. Dokonalost sama. Objevila se i na Metal Ballads vol.3. Odtud jí znám dřív než z desky.
Stand 4 What U R je nejměkčí skladba v dějinách bandu. Pravděpodobně. Vstřebává v sobě vlivy takových stylů jako melodický rock či AOR. Až tak!
Hellhammer má stejnou krevní skupinu jako D-Train. Rychlý rytmus, těžké riffy, úderný jednoduchý refrén a vypjatý zpěv. Dokonce chvilkami slyším dvojšlapku.
Bonusová Break The Ice vůbec nezapadá do koncepce alba a zní jak přebytek z doby s Udem. Ani Reece z ní nevykouzlí nic zázračného. Zbytečnost. Anebo dokonalá ukázka, jak unyle by kapela zněla, kdyby natočila svůj klasický materiál. Jen s jiným zpěvákem.

Procentuální hodnocení 90 %