Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 04.03.2021

První Album kapely Liquid Tension Experiment vzbudilo poměrně značný ohlas a tak firma Magna Carta dala souhlas k natočení jeho následovníka. Dokud je železo horké, musí se kout. Hudebníci jej nahráli ve stejném složení, jeden rozdíl tu však byl. Klávesák Jordan Rudess se mezitím stal členem Dream Theater. Při natáčení prvního alba „Tekutého napětí“ se totiž Petrucci s Rudessem hodně sblížili a jeho neotřelý a pohotový způsob hry jej dovedl až k jeho zařazení do služeb Snového Divadla. Původní hráč Derek Sheridian byl odejit a posluchač mohl ještě v tom samém roce 1999 po vydání LTE 2 posoudit, v jak rozdílných hudebních světech se oba klávesáci nacházeli, při porovnání se Sheridianovým sólo albem „Planet X“ (1999)…

Vraťme se ale k hodnocenému albu :

1)Acid Rain - úvod druhého alba Liquid Tension Experiment začíná více než slibně. Přímo ohňostroj nápadů a hudebnÍch „soubojů“ . Dalo by se říci, že je to nejsignifikantnější skladba LTE všeobecně. Jasně potvrzuje slova o dokonalém porozumění a souhře kytaristy a klávesáka, jejich nástroje se mezi sebou divoce proplétají jako liány. V určitých okamžicích lze těžko rozeznat, který nástroj má zrovna nadvládu. Velmi poutavé úvodní číslo, v určitých pasážích Rudess používá postupy z vážné hudby…

2)Biaxident – v bombastickém symfonickém intru kapela jemně nastíní úhlavní melodický motiv, který je nadále ve skladbě hýčkán a rozvíjen v různém stylovém provedení, v odstínu jazzovém i přísně metalickém, doplněný o latinsko americké rytmy – všímám si, že oproti debutu Rudess více používá zvuk klasického klavíru.

3)914 - Kratší hříčka postavená na hutném rytmu bubeníka a pevné basové figuře. Na tomto podkladu klávesák rozmáchle preluduje na el. piano a syntenzátor. Petrucci má omluvenou absenci.
4) Another Dimension – Přímočařejší záležitost, v mezihře mě zaráží ta akordeonová pasáž, která mi moc nesedla…

5)When The Water Breaks – Název skladby (ve volném překladu „Když praskla voda“) a domixovaný pláč novorozence v úvodu a na konci třetí části poukazuje na skutečnost, kdy kytarista John Petrucci opustil nahrávání z důvodu předčasného porodu manželky. Nejdelší epos složený ze čtyř celků, každý má trochu odlišnou atmosféru a po Acid Rain ji považuji za nejpůsobivější okamžik desky

6)Chewbacca – zajímavě vystavěná improvizační skladba, (do této a následné písně John kytaru dohrával až později), která se v půli láme do psychedelické a experimentálnější části

7)Liquid Dreams – jazz rockem ovlivněná pohodová záležitost s dunící a valivou bezpražcovou basou Tonyho Levina, ozdobená zvonivou marimbou

8)Hourglass – křehký závěr obstarává okénko do světa vážné hudby - duet akustické kytary a klavíru

Závěrem : opět skvělá ukázka dokonalé souhry výjimečných muzikantů. První album jako by bylo kapánek rockovější, zde více prosvítají na pozadí prvky jazzové a vážné muziky. Důvodem této změny byla pravděpodobně částečná absence kytaristy při tvorbě, kdy trio jamovalo osamoceno. Ostatně, mnoho takových pokusů bylo zaznamenáno a část byla i vydána pod hlavičkou Liquid Trio Experiment a zde je ten příklon k experimentálněji pojatému jazz rocku jasně čitelný. Myslím si, že to menší soustředění muzikantů a pozdější dodělávky jsou trochu znát, některé songy (914, Liquid Dreams a Hourglass) působí méně výrazně. V rámci diskografie LTE dávám jen 3,5 hvězdy, za kabaretní vsuvku na konci páté skladby zaokrouhluji nahoru:-)