Liquid Tension Experiment - Liquid Tension Experiment 2 (1999)

První Album kapely Liquid Tension Experiment vzbudilo poměrně značný ohlas a tak firma Magna Carta dala souhlas k natočení jeho následovníka. Dokud je železo horké, musí se kout. Hudebníci jej nahráli ve stejném složení, jeden rozdíl tu však byl. Klávesák Jordan Rudess se mezitím stal členem Dream Theater. Při natáčení prvního alba „Tekutého napětí“ se totiž Petrucci s Rudessem hodně sblížili a jeho neotřelý a pohotový způsob hry jej dovedl až k jeho zařazení do služeb Snového Divadla. Původní hráč Derek Sheridian byl odejit a posluchač mohl ještě v tom samém roce 1999 po vydání LTE 2 posoudit, v jak rozdílných hudebních světech se oba klávesáci nacházeli, při porovnání se Sheridianovým sólo albem „Planet X“ (1999)…

Vraťme se ale k hodnocenému albu :

1)Acid Rain - úvod druhého alba Liquid Tension Experiment začíná více než slibně. Přímo ohňostroj nápadů a hudebnÍch „soubojů“ . Dalo by se říci, že je to nejsignifikantnější skladba LTE všeobecně. Jasně potvrzuje slova o dokonalém porozumění a souhře kytaristy a klávesáka, jejich nástroje se mezi sebou divoce proplétají jako liány. V určitých okamžicích lze těžko rozeznat, který nástroj má zrovna nadvládu. Velmi poutavé úvodní číslo, v určitých pasážích Rudess používá postupy z vážné hudby…

2)Biaxident – v bombastickém symfonickém intru kapela jemně nastíní úhlavní melodický motiv, který je nadále ve skladbě hýčkán a rozvíjen v různém stylovém provedení, v odstínu jazzovém i přísně metalickém, doplněný o latinsko americké rytmy – všímám si, že oproti debutu Rudess více používá zvuk klasického klavíru.

3)914 - Kratší hříčka postavená na hutném rytmu bubeníka a pevné basové figuře. Na tomto podkladu klávesák rozmáchle preluduje na el. piano a syntenzátor. Petrucci má omluvenou absenci.
4) Another Dimension – Přímočařejší záležitost, v mezihře mě zaráží ta akordeonová pasáž, která mi moc nesedla…

5)When The Water Breaks – Název skladby (ve volném překladu „Když praskla voda“) a domixovaný pláč novorozence v úvodu a na konci třetí části poukazuje na skutečnost, kdy kytarista John Petrucci opustil nahrávání z důvodu předčasného porodu manželky. Nejdelší epos složený ze čtyř celků, každý má trochu odlišnou atmosféru a po Acid Rain ji považuji za nejpůsobivější okamžik desky

6)Chewbacca – zajímavě vystavěná improvizační skladba, (do této a následné písně John kytaru dohrával až později), která se v půli láme do psychedelické a experimentálnější části

7)Liquid Dreams – jazz rockem ovlivněná pohodová záležitost s dunící a valivou bezpražcovou basou Tonyho Levina, ozdobená zvonivou marimbou

8)Hourglass – křehký závěr obstarává okénko do světa vážné hudby - duet akustické kytary a klavíru

Závěrem : opět skvělá ukázka dokonalé souhry výjimečných muzikantů. První album jako by bylo kapánek rockovější, zde více prosvítají na pozadí prvky jazzové a vážné muziky. Důvodem této změny byla pravděpodobně částečná absence kytaristy při tvorbě, kdy trio jamovalo osamoceno. Ostatně, mnoho takových pokusů bylo zaznamenáno a část byla i vydána pod hlavičkou Liquid Trio Experiment a zde je ten příklon k experimentálněji pojatému jazz rocku jasně čitelný. Myslím si, že to menší soustředění muzikantů a pozdější dodělávky jsou trochu znát, některé songy (914, Liquid Dreams a Hourglass) působí méně výrazně. V rámci diskografie LTE dávám jen 3,5 hvězdy, za kabaretní vsuvku na konci páté skladby zaokrouhluji nahoru:-)


reagovat

stargazer @ 06.03.2021 05:53:05
Nikdy jsem o tomhle uskupení neslyšel.Docela mě to zaujalo. Já mám proaranžovanou instrumentální hudbu rád. Určitě půjdu i do prvního projektu.

stargazer @ 14.03.2021 08:32:35
Dal jsem druhý, sluchátkový poslech a je to fakt bomba!

K tomuto albumu som sa dostal,ako je to už u mňa zvykom,oneskorene až vo februári 2002.Deväťdesiate roky v hudbe všeobecne nestáli za veľa,ale projekt Liquid Tension je svetlá výnimka.Zišli sa tu špičkoví inštrumentalisti a tá chémia,ktorá medzi nimi vznikla je naveky zaznamenaná na tomto lesklom kotúči.Tonyho Levina snáď ani netreba predstavovať,veď bol všade tam,kde sa v hudbe niečo zaujímavé dialo.Spomeniem len jeho účinkovanie v skupine King Crimson,u Petera Gabriela,či art-jazzrockový projekt Bozzio,Levin,Stevens...a mohol by som pokračovať ďalej.Mike Portnoy bol dlhoročný bubeník Dream Theater a účinkoval v mnohých ďaľších projektoch(Transatlantic,O.S.I.,Mastermind,Neal Morse..).John Petrucci,rýchloprstý gitarista tiež z D.T. a nakoniec klávesista Jordan Rudess,ktorý po natočení albumov Liquid skončil tiež v snovom divadle,kde nahradil Dereka Sheriniana,ktorému skôr "sedel" art-jazzrock rokov sedemdesiatych ako drsný progmetal snového divadla.A aká je hudba?Nápaditá,svieža,dynamická,invenčná,okúzlujúca,drsná,ale zároveň precítená,precízna,ale zároveň nespútaná.Jednoducho,kvalitný inštrumentálny art-jazz-progmetal.Acid rain na úvod,rýchle prsty Petrucciho čarujú,Levinova basa pulzuje a kyslé kvapky dažďa akoby dopadali na rozpálenú plechovú strechu.Rif za rifom,sólo za sólom,zbesilé tempo.Biaxident je pokojnejšia skladba,divný názov vznikol podľa medikamentu,ktorý gitarista Petrucci v tej dobe užíval.When the water breaks je totálna pecka s detským plačom na začiatku a s uznanlivým pokyvovaním hlavou progrockového poslucháča na konci:-).Chewbacca je ďaľša úžasná vec s opakujúcim sa úvodným motívom.Kompozične je to napínavá záležitosť ako strhujúci thriler a priznám sa,že vždy čakám,kedy sa bude úvodný a zároveň ústredný motív v nejakej obmene opakovať.Album končí nezvykle pomalou príjemnou skladbičkou Hourglass,ktorá je doslova v kontraste s celkovým divokým nespútaným rockovým kontextom tohto albumu.A čo dodať na záver?Pod dohľadom charizmatického holohlavého guru Tonyho Levina,ktorý excelentne a s nadhľadom skrotil mladícku výbušnosť svojich spoluhráčov,vznikol nadčasový inštrumentálny album,ktorý určite nezapadne prachom vo vašej zbierke.
reagovat

tak toto je poriadna bomba!!!!!!!!Kazdy dobre pocujuci clovek musi uznat genialnost tohto albumu hned na prvykrat.Pocul som ho snad 1000krat a stale sa ho nemozem nabazit.Oproti jednotke je tu vsetkeho viac od napadov az po netradicne vsuvky.Samozrejme ze vsetky piesne su cisto instrumentalne co vobec neprekaza, pretoze spev by tu posobil ako rusivy element.Skoda,ze takychto albumov nevychadza ovela viac.perfektna vec!!!!!!!!!!!!
reagovat

Druhy "experimentalny" album sa nesie v kludnejsom tempe, a stale ide o vysoko kvalitne dielko - mne vsak oproti jednotke chyba trosku vacsi "rozlet" - niekedy mam pocit, ako keby pani muzikanti nevedeli, kam dalej, a z poslednych sil doplnili album par skladbami, ktore nicim extra pozitivnym pre rozvoj prog rovcku neoplyvaju. Za velke plusy albumu povazujem Acid Rain (casto neskor citovany aj na koncertoch DT), jemnu Hourglass, Another DImension, a jednoznacne dlhu When the water breaks - toto je podla mna jedna z najvyraznejsoich skladieb, ktore LTE dokazali nahrat. Skvele! Dobra je aj Biaxident, ktora je ale podla mna dost tuctova. Comu ale nerozumiem, su skladby typu 914, Chewbacca a Liquid Dreams, ktore niekedy zneju, ako keby sa pri ich tvorbe nezucastnili vsetci clenovia LTE (myslim, ze minimalne v pripade Petrucciho to je aj pravda). Trochu mi tu chybaju aj kratke experimentalne vsuvky, ktore zdobili prvy album.

ale, opakujem, aj tak ide o vysoko kvalitny material.
reagovat

Moonchild @ 14.12.2013 08:33:57
Iste, každé hodnotenie je subjektívne, ale LTE sa musím v tomto prípade zastať! 914 a Chewbacca su pre mňa osobne výborným spestrením albumu, ktorý oproti jednotke trošičku (ale ozaj iba trošičku) menej burcuje, je taký intelektuálnejší. Už sám Mike Portnoy v čase vydania vysvetlil, že tieto chuťovky vznikli, keď sa Petrucci musel vzdialiť zo štúdia, pretože sa mu narodila dcéra (toť aj vysvetlenie názvu a detského plaču vo When the water breaks).