Reakce na recenzi:

horyna - @ 02.06.2016

Před pár dny jsem byl uchvácen alben Taken by Force a bylo tedy pouze otázkou času, kdy přijde na řadu další můj oblíbený kousek této kapely, deska In Trance. Myšlenky na jeho poslech mi uvízli na mysli hned další den a chuť dostat do sebe obdobnou dávku adrenalinu byla v očekávání, po pár hodinách bylo tedy vymalováno.

Rothova Dark Lady- plna trýznivých kytarových ataků, melodických vyhrávek, ale také šíleně ječícího kytaristy album otevírá, přiznávám na rovinu, jeho (ne)zpěv mi není příliš po chuti, naštěstí instrumentální stránka píseň vcelku zachraňuje.
To následná In Trance- naopak patří k tomu nej co se na desce nachází, romantická kytara v úvodu a parádní rytmická melodie přicházející záhy, Maine naříká pod vzdušnou "tíhou" křehkých akustik, aby nás v refrénu dokonale dostal do kolen.
Famózní Rothova kytarová vyhrávka a následné akusické bloudění po hmatníku plynule prochází baladičtější, příjemnou písní Life's Like a River.
Rockového olympu se snaží dotknout Top of the Bill- syrový výraz kapely a zajímavá rytmická práce pod náporem Rothových laufů a výpravných sól, tolik krátká charakteristika tohoto rockujícího kusu.
Počáteční motiv ne nepodobný deskám Uriah Heep, ovšem v Maineho podání, už dostává originální aroma, píseň Living and Dying- jako by svým refrénem předznamenávala písně putující na desky kluků v 80-letech.
Robot Man- patří mezí mé oblíbené, strojový rytmus bicích, rifující guitar a krásně čitelný vokál, dravost písně i celkový dopad na mou psychiku, je více než dokonalý.
Evening Wind-po mohutném úvodním motivu, vzápětí kapela přejde s pomocí basového podkladu, sólující kytary a Clausova něžného hlasu do lyričtější polohy.
Přes další Roťárnu Sun in My Hand, se přesuneme k
předposlední Longing for Fire- ze které srší neuvěřitelná pohoda a nadhled, obsahuje krásně čitelnou Buchholzovu basovou figuru, na níž je vlastně postavena a plno melodických kytarových vyhrávek.
Album zakončí instrumentální drahokam Night Lights- přetékající Rothovou kytarovou invencí, jež se v té době mohla směle měřit s kreativitou kterékoli jiné osobností světové extratřídy.

Samozřejmě, nejen za bravůrní obal desky a drtící zvuk, ale především za kvalitní hudební náplň, dostávají ode mne pánové známku 4,5*