Scorpions - In Trance (1975)

Před pár dny jsem byl uchvácen alben Taken by Force a bylo tedy pouze otázkou času, kdy přijde na řadu další můj oblíbený kousek této kapely, deska In Trance. Myšlenky na jeho poslech mi uvízli na mysli hned další den a chuť dostat do sebe obdobnou dávku adrenalinu byla v očekávání, po pár hodinách bylo tedy vymalováno.

Rothova Dark Lady- plna trýznivých kytarových ataků, melodických vyhrávek, ale také šíleně ječícího kytaristy album otevírá, přiznávám na rovinu, jeho (ne)zpěv mi není příliš po chuti, naštěstí instrumentální stránka píseň vcelku zachraňuje.
To následná In Trance- naopak patří k tomu nej co se na desce nachází, romantická kytara v úvodu a parádní rytmická melodie přicházející záhy, Maine naříká pod vzdušnou "tíhou" křehkých akustik, aby nás v refrénu dokonale dostal do kolen.
Famózní Rothova kytarová vyhrávka a následné akusické bloudění po hmatníku plynule prochází baladičtější, příjemnou písní Life's Like a River.
Rockového olympu se snaží dotknout Top of the Bill- syrový výraz kapely a zajímavá rytmická práce pod náporem Rothových laufů a výpravných sól, tolik krátká charakteristika tohoto rockujícího kusu.
Počáteční motiv ne nepodobný deskám Uriah Heep, ovšem v Maineho podání, už dostává originální aroma, píseň Living and Dying- jako by svým refrénem předznamenávala písně putující na desky kluků v 80-letech.
Robot Man- patří mezí mé oblíbené, strojový rytmus bicích, rifující guitar a krásně čitelný vokál, dravost písně i celkový dopad na mou psychiku, je více než dokonalý.
Evening Wind-po mohutném úvodním motivu, vzápětí kapela přejde s pomocí basového podkladu, sólující kytary a Clausova něžného hlasu do lyričtější polohy.
Přes další Roťárnu Sun in My Hand, se přesuneme k
předposlední Longing for Fire- ze které srší neuvěřitelná pohoda a nadhled, obsahuje krásně čitelnou Buchholzovu basovou figuru, na níž je vlastně postavena a plno melodických kytarových vyhrávek.
Album zakončí instrumentální drahokam Night Lights- přetékající Rothovou kytarovou invencí, jež se v té době mohla směle měřit s kreativitou kterékoli jiné osobností světové extratřídy.

Samozřejmě, nejen za bravůrní obal desky a drtící zvuk, ale především za kvalitní hudební náplň, dostávají ode mne pánové známku 4,5*
reagovat

Tretí album Scorpions som nepočul ani nepamätám, intenzívna týždňová kúra však dopadla tak, že som schopný pridať k nej pár postrehov.

Celý by som ho charakterizoval dvomi slovami – melodika a priamočiarosť. Obidve vlastnosti sú pre pesničkový hard rock dosť dôležité. Scorpions počali svoju púť k širším masám umne. Svižné veci typu Dark lady, Top of the bill, Robot man a pod. si udržujú zdanie nekompromisnej rockovosti.

Melodická spevnosť titulnej In trance si zaslúži samostatnú zmienku. Jasná hitovka striedajúca akože slaďáčikovú slohu a načančaný refrén, neviem prečo, ale skupiny tohto typu to vždy zo začiatku dokážu udržať v polohách, ktoré nevyvolávajú smiech a ani z toho necítiť priveľmi „násilia“. Väčšinou im to nevydrží, ale vďaka aspoň za to, že existuje niečo ako prvotné nadšenie.

Na druhej strane sú slaďáčiky typu Life’s like a river, Living and dying, Evening wind a pod. Aj tu platí, že hard rockové skupiny to do prvej polovice 70. rokov zvládali podať presvedčivejšie, než v neskorších dekádach.

Album sa počúva ľahko a plynie bez väčších zádrhelov. Vzhľadom na to, že nahrávka má dobrý zvuk a dá sa pri nej robiť čokoľvek od umývania riadu po hlboké filozofické úvahy nad skrytými významami podielu čiernej farby na obale a vzrušivosti toku času v okolí čiernych dier mimo mliečnej dráhy, zaokrúhlim 3,5 vesmírnych hviezd smerom nahor. Koniec koncov, Vesmír je odzrkadlením boja dobra a zla. Aj keď by sa zdalo, že zlo má brutálnu prevahu (čierna), opak je pravda, na počiatku bola tma a aha, koľko je tam dnes svetlých bodov. Dobro vyhráva (ďakujem Alanovi Moorovi za túto myšlienku) a ja to musím odzrkadliť v hodnotení. :)

reagovat