Reakce na recenzi:

horyna - @ 17.02.2017

Chtít po mě někdo, abych mu doporučil jednu kytaristovu desku coby seznámení se s mistrovou hudbou, nejspíš okamžitě a bezmyšlenkovitě sáhnu právě po této kolekci. Stejně jako já sám jsem kdysi dal na mnohé názory a recenze, které tento výtvor hodnotily nadprůměrně, navíc i jako jedno z nejoriginálnějších kytarových alb vůbec.

Musím ale také přiznat, že jsem s ním dlouho bojoval a teprve před několika měsíci mu přišel jak se říká na kloub. Na rozdíl od některých Satchových alb mi dlouho vadila jistá jednotící hudební linie, přes kterou jsem se nedokázal (krom skladby třetí) nějak výrazně přenést a najít moment nebo motivy, které by mne dokázaly patřičně zaujmout, a většina skladeb mi tudíž splývala. Čekal jsem větší variabilitu, jako je tomu na desce předešlé, nebo silnější kreativní záběr alba Crystal Planet.

Pro milovníky erudované kytarové práce je tu rozhodně co poslouchat. Skladba titulní krásně propojí kytarové melodie s živelným tepem foukací harmoniky, metalová War kupí a vrství sóla a vyhrávky na piedestal exhibičního šestistrunného umění s pěkně vroucím rytmickým podložím, má neskutečný tah a hraje na první dobrou s tendencí diváka zaujmout a skolit. Zklidnit je zapotřebí, a tak na baladicky rozervanou duši zabrnká dvojice skladeb následujících. Letní sluné tóny propustí dynamická Summer Song a po krátké, ale přesvědčivé miniaturce Tears in the Rain a funky fusion Why dokonale popustíte uzdu a plyn v Motorcycle Driver. Postupně jsem ale nejvíce přišel na chuť songu číslo deset s názvem New Blues, který v sobě skrývá čarokrásný svět Joeovy kytary, tu navíc oděné do jazzového kabátce s bluesovou vestičkou.

Je spousta Satrianiho alb, která poslouchám častěji a s větším apetitem, ale rád uznám, že klasický Satch je právě tento. 4,5*