Reakce na recenzi:

horyna - @ 10.04.2016

V roce 2006 už dávno nemusí Joe nikomu dokazovat jaký je profesionál, na Strange ... se vrátil k dříve osvědčenému konceptu, deskou Is There Love... představuje světu neuvěřitelně variabilní a barevné album, aby další v pořadí a to touto, zahrál na poklidnou až melancholickou strunu. A je to skutečně tak, písně plynou v rozvláčnějším duchu, nikam se nespěchá, vše se promýšlí a hlavně se pánové hrou baví. První a poslední píseň za pomocí roztleskávání či skandování fans mají nakažlivě pohodovou atmosféru, sice se mi úvod alba příliš nezamlouvá, myslím že energičtější věc by zde slušela lépe, naštěstí hned další v zápětí, mne baví mnohem více. S Redshift Riders přichází první větší nášupovka a že stojí za to od prvních tónů je zcela zřejmé, její měnící se stavba zasluhuje uznání, kaskády sól směřují přímo do středu posluchačova dění. Přes romanticky malebnou Ten Words, hravě najazzlou A Cool New Way, moderně jímavou One Robot's Dream, se pomalými kroky proplétáme středem alba. Progresivní přístup v Made of Tears nás přetaví do další šlapavě údernější věci Theme for a Strange World- Satch vyluzuje čarovné zvuky za pochodového tempa kde rytmika nezaostává pozadu. Snít můžeme prostřednictvím A Love Eternal- v oparu teskně jímavých tónů. Poslední riffojízdu Crowd Chant mám asi nejraděj, když Satriani urve své schopnosti ze řetězu za doprovodu chrámových varhan, je to ten pravý požitek.

Sice ne tak inspirativní jako předchozí dvě fošny, pořád ale hodně pozoruhodná sbírka.