Dream Theater - Black Clouds & Silver Linings (2009)
Reakce na recenzi:
john l - @ 27.08.2016
Mizerný hodnocení střídají ty celkem slušný, aneb tva tábory, příznivců a odpůrců velkých drýmů se budou už navždy setkávat a vzájemně osočovat.
U mě zrovinka tímto albem začíná postupný ústup z pozic a kapela se jaksi mírně opakuje a společně s Train of T. metalikuje, tím myslím že si Hetfieldovce bere za svůj vzor zbytečně ve velkým. Pamatuju si, že když deska roku 2009 vykoukla na svět velké zklamání se u mě nedalo zakrýt. Temnotou zahalených pouhých 6 písní, na který jsem si za ta léta už hodně zvykl a jednu dobu jsem ji dokonce protáčel vcelku často, vesměs s ní teda problém nemám. Metalem natlakovaná A Nightmare to Remember s vytříbenou progresivní vložkou, střídá mě velice líbivá, energií kopající A Rite of Passage a poté senzibilní pomaloučká Wither. Druhá půlka už je větším oříškem, sice závan geniality Awake prosakuje skrz uzavírající návykovou kapitolu The Shattered Fortress, ale The Best of Times je místy abnormálně utahaná a prodírat se v ní mě někdy moc nebaví. Vše se snaží zachránit motiv jak přes kopírku Pull me Under na začátku finálního velkolepýho uzávěru The Count of Tuscany kde slyším i "vzpomínky z minulosti".
Album jsem poslouchal při dnešní dopolední jízdě autem, když teď vsunu origoš cédo do přehrávače a nasadím sluchátka, vše zní mnohem líp, mnohem dokonalej a pozornej posluchač rázem hvězu přidává:)
Jo a zvuk teda ostrej jak břitva!