Rorda - @ 25.06.2009 | #

Nové album od DT je tu (pozn. mám hodně naposloucháno a uleženo), tak se na něj mrkneme:

A Nightmare to Remember - Zemitý progmetloš v úvodní části nás nabudí, následuje poklidná pasáž ve duchu Falling to infinity a průpovídky a zvuky nemocnice ve stylu Floydů, ale to k DT patří. Po té (7:37) následuje část, kterou bych nazval vatařinou, kdy se předhání Petrucci s Rudessem kdo vypotí nudnější sólíčko. U kytary mi to ani tak nevadí, spíš mě to mrzí u kláves, obzvlášť když Rudess je schopen úchvatných improvizací klasického ražení, ale nějak ty svoje arpeggia cpou kde se dá. Třeba v Beyond this life se jich člověk taky nabaží. Po této,pro mě nudné části, už to má opět říz a skladba graduje jakoby ke konci v mohutné gotické smršti,ale pak následuje změna - Portnoy, zoufale toužící asi po čistě metalové produkci, chrochtá blahem svuj growling vokál. Abyste mi rozuměli, vůbec mi to nevadí, právě naopak. Nepatřím mezi ty, kteří to ztrhali na Syst. Chaos. Skladba se uzavírá počátečním motivem. Hodnocení 4/5

A Rite of Passage - Nějak zbytečně se rozepisuji, musím to zkrátit. Je zde vidět cílená snaha udělat z této skladby singl pojednávající o zednářském vlivu či co(hlavně, že už ne o upírech), jestli sem to dobře pochopil. Zpočátku jsem k ní přistupoval s odporem, nudila mě, ale po několikátém poslechu se mi velice zalíbila. Celkově temná nálada, silný melodický základ nechybí, opět growling back vocals,parádní sólíčka. Hodnocení 4/5

Wither - balada s nádechem alb jako Images and words nebo Awake. Stěžejní melodický motiv nádherný. Poklidná pohodička na uvolnění. La Brie válí a bez jeho zpěvu by skladba neměla žádný učinek. Tím chci říct, že zde hraje velmi důležitou roli oproti třeba jiným skladbám. Hodnocení 4/5

The Shattered Fortress - taková polomedley, završující Portnoyovskou alkoholickou ságu. Naprostý nářez a ohromující energie. Jako celek působí silně. Pro někoho kdo nezná skladbky ze kterých je poskládaná, by to byl určitě bombastický zážitek, ovšem ne pro mě. Nemám rád u DT, když používají otevřeně svoje staré motivy a neomluví to ani fakt, že to je završení tématického cyklu skladeb. Nějaké novoty se objeví,ale to nestačí. Jako rarita, bonus nebo b-side možná,ale ne jako hlavní skladba na albu. btw luxusní sólo 9:35 Hodnocení 3/5

The Best of Times - Úvod podobný skladbě Vacant, asi by z toho mělo mrazit v zádech, mě nemrazí. Následuje Rushovský rozjezd, který vás vtáhne do nejlepší části skladby, kde se vám předvedou DT v plné síle a invenci, pak to zas nějak přejde do průměrně znějící části, kdy vás vytrhne z klimbání až překrásné Petrucciho sólo začínající v 10té minutě, které vás doprovází až do konce skladby, která graduje v podobném ale ne tak extrémním ražení jako Octavarium. Hodnocení nepomůže ani smutná skutečnost za které tato skladba vznikla. 3/5

The Count of Tuscany - nejlepší skladba na albu, monumentální završení alba, ani jedno slabé místo. Z tohodle mrazí v zádech. Dokonalost.Tohle musíte slyšet. Někdo možna bude namítat zmatený a bezduchý text,ale myšlenka, že je založen na skutečném zážitku Petrucciho je zajímavá:) Hodnocení 5/5

Shrnutí: Kapela ma bezpochyby zatím pouze dva vrcholy své tvorby a to Images and Words a Scenes From A Memory, které možná už nikdy nepřekoná. Nicméně si drží velice vysoký standard kvality svých nových alb. Toto album je rozhodně lepší než SCh. Chci dále vyzdvihnout zpěv La Brieho a zajímavý zvuk bubnů. Mohlo by se zdát, že se James raději drží v nižších polohách pro jistotu, že už na to nemá,ale když si poslechnete special edition cover verze,což je kapitola sama pro sebe, tak zjistíte, že na to pořád má.Doporučuji cover Rainbow, Queen, Zebra.

defi @ 29.06.2009 13:18:50 | #
No album super. Hlavně by jste si měli uvědomit, že jak jde čas, stejně kupředu se vyvíjí i styl téhle kapely. Jako zástupce mladší části poslucháčů ( je mi 24 let, DT poslouchám od roku 99 díky albu SFAM - to mi bylo 15 let ) musím říct, že rostou společně se mnou. Neoposlouchalo se mi zatím ani jedno jejich album ( mám je všechny včetně kompletu DVD ). Pravda moc jiného ani neposlouchám, ale nemám ani proč, jelikož v hudbě DT nacházím vše, co si od muziky přeji a očekávám. Nemusím se vracet do sedmdesátých - osmdesátých let, nejde mi ani o kulturu progmetalu, kvůli tomu je neposlouchám, abych někam patřil. Jde mi o pocit z konkrétní hudby, ne o srovnávání a dloubání se v detailech, které nakonec stejně nemají žádnou výpovědní hodnotu. Nevadí mi ani, že neznám žádné další progkapely, takže je nemůžu s nikým porovnat. Tihle chlápci jsou prostě moje krevní skupina. Nevadí mi ani vykrádání jejich vlastních motivů, naopak chápu to jako ohlédnutí a shrnutí jejich tvorby ( jasně, je to již po několikáté.. :D ), ale konrétně na tomhle albu je to ve velice hezkém aranžmá s mnohými novými prvky - úžasné !! Po několika hodinovém naposlouchání alba se sám někdy přistihnu jak si pobrukuji motivy písniček. The Count of Tuscony je v tomhle směru naprosto unikátní - chytlavej song od začátku až do konce a těch více jak devatenáct minut, které má, vám utečou ani nevíte jak. Tohle se jim opravdu povedlo ... tleskám.

I bez tohoto alba bych se na jejich zítřejší koncert těšil jako malej kluk. Teď se těším ještě o řád víc. Rozhodně doporučuji k poslechu !!!