Reakce na recenzi:

miguel7 - @ 14.09.2009

Abych jen nepřidával své postřehy co se týče pouhých reakcí na recenze, tak sem jednu rovnou připojím.
S Dream Theater jsem měl problémy ze začátku, a to pro jejich nepříliš originální a někdy až okatě kopírující hudbu. Leč okouzlili mne zprvu svým umem, virtuozitou a popravdě s hlasem Labrieho jsem neměl nikdy problém. Až po několikátém poslechu jsem začínal dostávat ono mrazení, kterým ho spoustě lidem hudba DT neposkytuje a tak jsem si řekl, že na to hodím bobek jestli mi to něco připomíná.
Novinka pro mne není to nejlepší, ale patří mezi ně.
Splnila mé očekávání a až na jeden kousek bych jí neměl co vytknout.
A Nightmare to Remember je chvílema až blackmetalová jízda a skoro jsem si vsadil že to bude otvírák na pražském koncertě, jelikož obsahuje všechny zásadní elemnty hudby DT, a to tvrdost, melodičnost, bombastičnost, komplikovanost, vyhrávky a Labrie. V těch vyšších, táhlejších polohách mě dostává. Portnoyova vsuvka byla milým překvapením a oživením.
A Rite of Passage se mi mnohem víc líbila naživo. Ten refrém mne na albu tolik neupoutal, ale na koncertu se mi vryl do hlavy a teď si ji vychutnávám vždy se vzpomínkama na koncert.
Whiter je příjemná balada, ale ne důvod proč bych se měl vracet k tomuto albu.
The Shattered Fortress je ten největší kámen úrazu. Čekal jsem nějaké originálnější završení, jinak podle mého názory povedené ságy. Neřeším text, protože angliš neumět, ale zkopírovat všechny zásadní elementy z předchozích písní, budiž. Queen na Jazzu udělali totéž, ale v půlminutě zrekapitulovali zbytek alba a to jen tak pro zajímavost, ale uplácat z toho 90procent třináctiminutového kusu?! Tohle mne zarazilo již při prvním poslechu a nevracím se k ní skoro vůbec.
The Best of Times je ten hlevní důvod, proč se vracím k tomuto albu tak často. Refrén jako hrom, melodie v druhé pasáži se mne fakt dotkly a sólo na závěr...pro mě libůstka a lahůdka.
The Count of Tuscany je už pro mne závěr, který zpravil veškeré nedostatky a dal zapomenout na neúspěch opakovacího songu. Především druhá část, včetně klávesového sóla, je završení jinak povedeného alba.

Natočili album, ke kterému se budu s radostí vracet.
Je mi opět potěšením:) ale na pět to nestačí, díky jednomu zakopnutí