murphy - @ 09.04.2013 | #

Deska se narodila v hudebně velmi plodném roce 1973 a měla za úkol pokusit se navázat na předchozí dvě veleúspěšné a asi vůbec nejlepší alba skupiny Sticky Fingers a Exile On the Main Street.
Atmosférou na mně působí jako trochu zklidněné po velmi hektickém předchozím období. Jako nejvýraznější se mi zdají nádherné balady Coming Down Again, Can You Hear The Music a především Angie, opravdový komerční megahit. Trochu mi vždycky vadilo, že když už pustí nějaká komerční rozhlasová stanice něco od Stounů, zaručeně to bude Angie - tu přece všichni znají. A co je masově oblíbené je podezřelé. Specialista v tomto je myslím radio Beat, které se se svojí nepříjemně podlézavou dramaturgií snaží v pečlivě vybrané cílové skupině vzbudit falešný dojem, že neposlouchají nějaký komerční popík pro páprdy, ale opravdu tvrdou muziku, jako za mlada. Ale zpět k Angie - při pozorném poslechu musím doznat, že se jedná o výjimečnou záležitost, skutečný majstrštyk z dílny Jagger/Richards. Skladba nechybí snad na žádném pořádném výběru a je pochopitelným pilířem také na koncertech. Ze svižnějších kousků jmenujme Heartbreaker nebo Silver Train. Skoro v každém kousku nás provází piano, nezahálí ani horna sekce. Goats Head Soup je příjemná rokenrolová deska ozdobená výrazným hitem. 4*.

OHNOTHIMAGEN @ 09.04.2013 21:37:51 | #
Jakožto dlouholetý stounofil (už devatenáct let?) se taky přidám.
Bohužel zrovna GOATS HEAD SOUP nepatří jako celek mezi mnou favorizovaná alba - obsahuje podle mě dost vaty, opravdové skvosty jsou zde jen tři: "Coming Down Again", "Angie" a nepřekonatelný "Starfucker", jehož absence na best-ofkách mě permanentně hněte :-)
Třeba úvodní písnička a "Doo Doo Doo Doo Doo" jsou vyložené jarabákoviny a "Hide Your Love" si dovedu dost dobře představit kupříkladu na BETWEEN THE BUTTONS, tam by se mezi těmi říkankami docela dobře vyjímala :-)

Stejně jsem na tom i s následujícím albem, kde jsou výborné opět jen tři, maximálně čtyři písně (4, 5, 7, 10) a zbytek je někde jinde...
(Ovšem oproti tomu, co pak vyšlo v roce 1980, je to pořád ještě dobré.)

EXILE jsem coby čtrnáctiletý silně žral, dnes mi deska přijde přespříliš dlouhá, i když na ní jsou vynikající věci (u mě vedou skladby 1, 5-10, 14, 15, 17), ale přece jen v porovnání s třemi předchozími studiovými počiny je z těch tří... no "nejslabší" se říct nedá, to by byla hodně silná káva, ale zkrátka BB, LIB a SF mám radši.