murphy - @ 09.04.2013 | #

Deska se narodila v hudebně velmi plodném roce 1973 a měla za úkol pokusit se navázat na předchozí dvě veleúspěšné a asi vůbec nejlepší alba skupiny Sticky Fingers a Exile On the Main Street.
Atmosférou na mně působí jako trochu zklidněné po velmi hektickém předchozím období. Jako nejvýraznější se mi zdají nádherné balady Coming Down Again, Can You Hear The Music a především Angie, opravdový komerční megahit. Trochu mi vždycky vadilo, že když už pustí nějaká komerční rozhlasová stanice něco od Stounů, zaručeně to bude Angie - tu přece všichni znají. A co je masově oblíbené je podezřelé. Specialista v tomto je myslím radio Beat, které se se svojí nepříjemně podlézavou dramaturgií snaží v pečlivě vybrané cílové skupině vzbudit falešný dojem, že neposlouchají nějaký komerční popík pro páprdy, ale opravdu tvrdou muziku, jako za mlada. Ale zpět k Angie - při pozorném poslechu musím doznat, že se jedná o výjimečnou záležitost, skutečný majstrštyk z dílny Jagger/Richards. Skladba nechybí snad na žádném pořádném výběru a je pochopitelným pilířem také na koncertech. Ze svižnějších kousků jmenujme Heartbreaker nebo Silver Train. Skoro v každém kousku nás provází piano, nezahálí ani horna sekce. Goats Head Soup je příjemná rokenrolová deska ozdobená výrazným hitem. 4*.

Jarda P @ 10.04.2013 06:37:50 | #
Pokud je pro mne nejlepší deskou RS Sticky Fingers, tak Goat´s Head Soup řadím jen o trošku níž, stejně tak It´s Only RNR. Naopak Exile dodnes poslouchám víceméně z úcty k mistrům, za 40 let jsem mu příliš na chuť nepřišel.Ve sbírce mám vše od Out Of Our Heads po It´s Only..., pak dlouho nic a zase až Steel Wheels, Voodoo Lounge a Bridges To Babylon. Ostatní mě nezaujaly.