murphy - @ 09.04.2013 | #

Deska se narodila v hudebně velmi plodném roce 1973 a měla za úkol pokusit se navázat na předchozí dvě veleúspěšné a asi vůbec nejlepší alba skupiny Sticky Fingers a Exile On the Main Street.
Atmosférou na mně působí jako trochu zklidněné po velmi hektickém předchozím období. Jako nejvýraznější se mi zdají nádherné balady Coming Down Again, Can You Hear The Music a především Angie, opravdový komerční megahit. Trochu mi vždycky vadilo, že když už pustí nějaká komerční rozhlasová stanice něco od Stounů, zaručeně to bude Angie - tu přece všichni znají. A co je masově oblíbené je podezřelé. Specialista v tomto je myslím radio Beat, které se se svojí nepříjemně podlézavou dramaturgií snaží v pečlivě vybrané cílové skupině vzbudit falešný dojem, že neposlouchají nějaký komerční popík pro páprdy, ale opravdu tvrdou muziku, jako za mlada. Ale zpět k Angie - při pozorném poslechu musím doznat, že se jedná o výjimečnou záležitost, skutečný majstrštyk z dílny Jagger/Richards. Skladba nechybí snad na žádném pořádném výběru a je pochopitelným pilířem také na koncertech. Ze svižnějších kousků jmenujme Heartbreaker nebo Silver Train. Skoro v každém kousku nás provází piano, nezahálí ani horna sekce. Goats Head Soup je příjemná rokenrolová deska ozdobená výrazným hitem. 4*.

zdenek2512 @ 10.04.2013 07:14:28 | #
V případě této desky souhlasím s Petrem Gratiasem. Na deskách Goat Head Soup, It´s Only Rock´n´Roll Black And Blu jsou jsou vždy 3 4 pěkné skladby a zbytek je vata. Sticky Fingers a Let It Bleed jsou asi jejich nejlepší desky. Exile je skvělé album, ale musí si na něj posluchač zvyknout. Mně se na něm hodně líbí právě Taylorova skladba Ventilator Blues. Z těch dalších desek do Steel Wheels jsou skvělé Some Girls a Tatoo You tam je míň té vaty.