Reakce na recenzi:

terka - @ 19.01.2019

Navázat na tak dobré a v mnoha ohledech jedinečné dílo Exile on Main St., se kterým stanuli Rolling Stones na svém vlastním vrcholu, musel být obtížný úkol. Pokud se na to dívám zpětně, vypadá to tak, pokud se ale vtěsnám do doby, kdy desky vznikly, můžu odhadnout, že rozdíly nebyly tolik zřetelné a zavedená a úspěšná kapela pouze pokračovala v dalším skládání nového materiálu. Do studia si "odskakovala" pravidelně každý rok. Situace v kapele sice byla malinko vypjatější, a to zejména díky různým excesům především na kokainu "ujíždějícího" Keitha Richardse. Skládání nového materiálu často probíhalo odděleně s novými pravidly - každý sám za sebe. Dobová kritika desku označila jako přešlapování na místě a celkově se mluvilo o prvním zklamání po hodně dlouhé době. Jenže z dnešního pohledu tohle album stále náleží k té slavné řadě "Stounů" z první poloviny sedmdesátých let.

Nejprve vyšel nový singl Angie, který vzbudil bouřlivé reakce, a to na obou stranách názorového spektra. Celé řadě lidí se konvenční balada líbila, hodně jich však podbízivou píseň odsoudilo a stárnoucí kapela tímto kusem ještě více dezorientovala rockovou veřejnost, tehdy značně zmatenou nejistou budoucností jejich idolů. Byl to čistý střední proud, který kritika ve své době naprosto smázla. S odstupem pětačtyřiceti let je však skladba řazena mezi největší hity "Stounů". Na Goats Head Soup dnes najdeme celou řadu výborných songů. Jako první bych vybrala dravý rockový kus Heartbreaker, dál klavírní boogie Silver Train - ten se rozpomíná na desku předešlou. Vláčně hypnotizující věc Can You Hear the Music? Špatná není ani efektní plíživá píseň Dancing with Mr. D, která se ale pro úvod moc nehodí a dává tak jasný impuls posluchači, že časy se začínají měnit. Podobná, i když přece jen zajímavější je dvojka 1000 Years Ago.

O zvuk se znovu postaral Jimmy Miller. Hlavně díky singlu Angie se v Americe dostalo desce trojnásobné platiny a krasojízda "Stounů" mohla vesele pokračovat dál.