Reakce na recenzi:

Snake - @ 03.02.2014

Od prvního studiového zápisu uběhl sotva rok a Marillion už tu byli s další deskou."Fugazi" se na trhu objevila v roce 1984 a velmi zjednodušeně by se dalo říct,že je prvotině hodně podobná.Kdo si oblíbil debut,jistě bude i v tomto případě spokojený.Nějaké změny tu tedy jsou,ale spíš kosmetického charakteru a tím nemyslím zrovna poslední a definitivní výměnu na bubenické stoličce.Spíš zvuk,ten se ještě více posunul k onomu typicky "osmdesátkovému" soundu.Dominují snad až příliš jednoduché,ale přesné bicí,důrazné basy a všudypřítomné keyboardy.Chuděra kytara zdá se mi tu docela odstrčená,uťáplá,přidušená a tak je slyšet především v sólech.Ale těch opravdu povedených okamžiků se i tady nachází dost a dost a tak stačí jen natáhnou ruku a stisknout tlačítko play.

Atmosférické intro,víření bubnů a je tu první pecka,přímočaře rytmická a překvapivě chytlavá "Assassing".Ten refrén se Marillion opravdu povedl a nakonec nejen tady.Ještě povedenější je i v následující - téměř hitové - "Punch & Judy".

A je tu první vrchol.Velmi sugestivně podaná skladba "Jigsaw".Střídání jemně podaných slok a důrazného refrénu ( Stand straight,look me in the eyes and say goodbye ) je prostě famózní a Fish tady podává skvělý výkon.Čtrvrtou píseň v pořadí - "Emerald Lies" - oblíbil jsem si hlavně kvůli jejímu pompézně melodickému závěru,ovšem v porovnání s ostatními kousky zdá se mi přece jen slabší.Beru ji však hlavně jako takový odrazový můstek k druhému vrcholu alba - "She Chameleon".Velmi chmurný,až funerální doprovod,pomalé tempo a přesvědčivý Fish mohl by nejednoho přivést na děsivé myšlenky.A tak jako příjemné osvěžení přijde vhod svižnější pasáž s pěknými klávesami Marka Kellyho zhruba uprostřed skladby.

Přichází obrat o 180 stupňů a s ním členitější,osm a půl minuty dlouhá skladba "Incubus".Proti předchozímu kousku - hlavně z počátku - působí až překvapivě optimisticky,ale v žádném případě nejedná se o nějakou bujarou halekačku,všechno je v mezích jinak poměrně temného alba.V závěru Rothery rozmáchne se k atmosférickému kytarovému sólu.

Opravdové finále přináší titulní song "Fugazi",podle mého nejlepší flák na desce.Artrocková skládačka,ve které se klávesy s kytarou proplétají jak klubko háďat.A podobně jako na debutovém albu i tady dočkáme se v samotném závěru vyvrcholení v podobě uvolněné a pozitivní melodie.A tak to z člověka najednou všechno spadne a svět kolem sebe rázem vidí docela optimisticky...

Remasterované luxusní vydání z roku 1998 nabízí nejen obsáhlý a výpravný booklet,ale také špičkový a skutečně průrazný zvuk.Včetně bonusového,jedenačtyřicet minut dlouhého disku.Ten sice nepřináší až tolik zajímavého materiálu,hlavně spršku demoverzí,byť mnohdy v hodně odlišných verzích.Ale určitě si cením baladického singlu "Cinderella Search".Nu a zmínit musím ještě samotný obal.Je vskutku nádherný a podle Fishova návrhu jej vytvořil opět Mark Wilkinson.

Album "Fugazi" hodnotím velmi podobně,jako debut "Script For A Jester´s Tear".Tedy mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami.Prvotina Marillion je mi přece jenom o pověstný chloupek bližší a tak je můj rezultát následující : Velmi silné * * * * hvězdičky!