Marillion - Fugazi (1984)

Nevzpomenu si přesně,ale myslím že to bylo moje první Fishovo album ve sbírce,tenkrát i nejoblíbenější,v současnosti je karta spíše obrácena,přeci jen k Misplaced...,nebo Script...se vracím raději(spíš ale jen kvůli méně syntetickému zvuku).
Vždy mi vadil příliš extaticky vypjatý hlas v prvních dvou skladbách,ale nejpozději od třetí se to srovnává a poslech si naplno užívám.Časté změny temp,nálad,velká nástrojová barevnost a zajímavé nápady z tohoto díla činí přitažlivý klenot,sic 80-tkového vyznění,přesto stále poutavý.Moje nej skladba už asi navždy zůstane-She Chameleon.
reagovat

Také prví čtyři alba této neoprogové legendy z 80. letech s Fishem mám u ve sbírce už pěknou řádku let a všiml jsem si, že můj pohled na toto album chybí :-) Takže chci tuto skutečnost napravit, i z účty k Fishovi, který patří k mým nejoblíbenějším zpěvákům a jehož některá sólová alba hodnotím ještě výše, než legendární desky Marillion s ním za mikrofonem...

Assassing se rozjíždí klávesami, připojuje se kytara a vzniká monumentální zvuková stěna, plně ve zvukovém odkazu doby, kterou prokresluje Fish svým nezaměnitelným zpěvem. V refrénu nabývá skladba výrazné rockové hmoty a vynikající je také sólo Stevea Rotheryho. Zvláštní je také až pochodově znějící rytmika a všemožné elektronické vsuvky a ruchy, které jsme na debutu nezaznamenávali. Punch & Judy otevírá čistý klávesový vstup a Fish svým mocným hlasem ovládne prostor ve výrazném, expresívním motivu, a slyšíme, že byl skutečně oddaným Gabrielovým učedníkem. Ústřední zasekávaný motiv se stále vrací a střídá se opět s mohutnými klávesovými stěnami Marka Kellyho. Jigsaw začíná pochmurně, hlavní slovo mají opět klávesy a v neagresívní, i když temné poloze se skladba drží vlastně celou dobu, i když po půli se přece jen přidává i celá kapela a vynikající kytarové sólo. Krásné potemnělé Fishovo vyznání... Emerald Lies - krásný začátek - akustické kytary a basová linka jen s Fishem, to je mistrovský úvod. Rytmické hříčky basy a bicích pak ale nakopnou plnokrevné rockové znění a výrazně temnou, goticky znějící melodii. Právě zde je ten skelný efekt... Krásná procítěná stavba, tato skladba by klidně mohla být i na debutovém albu. She Chameleon má až temný, až varhanní úvod za doprovodu skvělého Fishe, výrazné bicí a klávesy pak přebírají slovo a tady je ta osmdesátková produkce cítit v každém ohledu. O veselou záležitost ale rozhodně nejde - právě naopak, můžeme asi hovořit i o nejtemnější položce na albu s nádherně melodickým klávesovým sólem Marka Kellyho. Začátek Incubus má znovu výrazný 80kově znějící klávesový motiv a od počátku panuje dramatické napětí, určované Fishovou deklamací. Drama a monumentalita se tu setkávají v jednom bodě. Klávesová komorní pasáž uprostřed je krásná a doplňuje ji klidně Fish, a v závěru nás unáší krásná klávesová vlna s výraznou Trewavasovou basou a pěkně zvukomalebnými kytarovými sóly. Kapela si tady vyhrála, Fish svým strašidelným vstupem změní ještě jednou náladu, a výsledek stojí skutečně za to... Nepochybně jedna z nejsilnějších skladeb repertoáru. Závěrečná a titulní skladba začíná potemnělým klavírním úvodem, Fish tu předvádí snad všechna možná hlasová zákoutí a polohy, pak už se rozjede klasický monumentální model skladby s dramatickými klávesovými vyhrávkami; klávesy závěru alba výrazně dominují a patří jim i dramatická střední pasáž. Nikdy mě ale skladba Fugazi tak neoslovila jako předchozí opus magnum... Druhý disk obsahuje stejné skladby v podobě demoverzí, z těch, které na originální verzi nebyly, jsou Cinderella Search a Three Boats Down from the Candy. Obě jsou oproti temné poloze alba výrazným a krásně melodickým odlehčením...


I z poznámek účastníků v bookletu remasteru (1998) vyplývá, že nahrávání rozhodně neprobíhalo v nějaké klidné atmosféře. Byl po dlouhém hledání přibrán nový bubeník Ian Mosley, vtipně je líčeno vytváření efektu rozbitého skla v Emerald Lies. Fish dokonce označuje svoje zážitky z nahrávání jako trauma, a je jasné, že vztahy v kapele se asi neustále zhoršovaly. Producent Nick Tauber byl dokonce ve studiu napaden mačetou, byly problémy s dopsáním skladeb, nestíhal se mix... Přesto patří album, možná právě svým temným vyzněním, mezi perly progresívní hudby 80. let. S ohledem na moje nejoblíbenější alba Misplaced Childhood a zejména Clutching at Straws musím jednu hvězdu ubrat, výrazně ale doporučuji právě remasterovanou edici se skutečně velkým množstvím hodnotných informací o nahrávání.
reagovat

Snake @ 17.06.2015 19:00:19
Dobrá práce EasyRockere, koukám, že se v názoru na album vcelku shodneme. Na rozdíl od tebe sice skladbu "Fugazi" považuji za to nejlepší možné vyvrcholení, ale to je nepodstatný detail :) Díky za recku. Marillion s Fishem jse sice poslední dobou trochu zanedbával, ale hodlám to napravit...

EasyRocker @ 18.06.2015 14:33:57
Díky, já se zas musím nějak dostat k deskám bez Fishe, které jsem slyšel už před léty, a to jen některé (první dvě) a málo... ;-)

Brano @ 18.06.2015 18:45:43
Pekná recenzia.To o tej mačete som nevedel :-),no...bolo dusno.V každom prípade je album Fugazi výborný!Ja hodnotím všetky štyri štúdiovky s Fishom za päť hviezd.

EasyRocker @ 18.06.2015 20:13:11
Brano: ano, je to v tom bookletu, ale zdá se mi, že snad nebyl napaden někým z kapely nebo týmu, ale možná někým, kdo tam do studia vlezl. No, každopádně grády to mělo :)

Od prvního studiového zápisu uběhl sotva rok a Marillion už tu byli s další deskou."Fugazi" se na trhu objevila v roce 1984 a velmi zjednodušeně by se dalo říct,že je prvotině hodně podobná.Kdo si oblíbil debut,jistě bude i v tomto případě spokojený.Nějaké změny tu tedy jsou,ale spíš kosmetického charakteru a tím nemyslím zrovna poslední a definitivní výměnu na bubenické stoličce.Spíš zvuk,ten se ještě více posunul k onomu typicky "osmdesátkovému" soundu.Dominují snad až příliš jednoduché,ale přesné bicí,důrazné basy a všudypřítomné keyboardy.Chuděra kytara zdá se mi tu docela odstrčená,uťáplá,přidušená a tak je slyšet především v sólech.Ale těch opravdu povedených okamžiků se i tady nachází dost a dost a tak stačí jen natáhnou ruku a stisknout tlačítko play.

Atmosférické intro,víření bubnů a je tu první pecka,přímočaře rytmická a překvapivě chytlavá "Assassing".Ten refrén se Marillion opravdu povedl a nakonec nejen tady.Ještě povedenější je i v následující - téměř hitové - "Punch & Judy".

A je tu první vrchol.Velmi sugestivně podaná skladba "Jigsaw".Střídání jemně podaných slok a důrazného refrénu ( Stand straight,look me in the eyes and say goodbye ) je prostě famózní a Fish tady podává skvělý výkon.Čtrvrtou píseň v pořadí - "Emerald Lies" - oblíbil jsem si hlavně kvůli jejímu pompézně melodickému závěru,ovšem v porovnání s ostatními kousky zdá se mi přece jen slabší.Beru ji však hlavně jako takový odrazový můstek k druhému vrcholu alba - "She Chameleon".Velmi chmurný,až funerální doprovod,pomalé tempo a přesvědčivý Fish mohl by nejednoho přivést na děsivé myšlenky.A tak jako příjemné osvěžení přijde vhod svižnější pasáž s pěknými klávesami Marka Kellyho zhruba uprostřed skladby.

Přichází obrat o 180 stupňů a s ním členitější,osm a půl minuty dlouhá skladba "Incubus".Proti předchozímu kousku - hlavně z počátku - působí až překvapivě optimisticky,ale v žádném případě nejedná se o nějakou bujarou halekačku,všechno je v mezích jinak poměrně temného alba.V závěru Rothery rozmáchne se k atmosférickému kytarovému sólu.

Opravdové finále přináší titulní song "Fugazi",podle mého nejlepší flák na desce.Artrocková skládačka,ve které se klávesy s kytarou proplétají jak klubko háďat.A podobně jako na debutovém albu i tady dočkáme se v samotném závěru vyvrcholení v podobě uvolněné a pozitivní melodie.A tak to z člověka najednou všechno spadne a svět kolem sebe rázem vidí docela optimisticky...

Remasterované luxusní vydání z roku 1998 nabízí nejen obsáhlý a výpravný booklet,ale také špičkový a skutečně průrazný zvuk.Včetně bonusového,jedenačtyřicet minut dlouhého disku.Ten sice nepřináší až tolik zajímavého materiálu,hlavně spršku demoverzí,byť mnohdy v hodně odlišných verzích.Ale určitě si cením baladického singlu "Cinderella Search".Nu a zmínit musím ještě samotný obal.Je vskutku nádherný a podle Fishova návrhu jej vytvořil opět Mark Wilkinson.

Album "Fugazi" hodnotím velmi podobně,jako debut "Script For A Jester´s Tear".Tedy mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami.Prvotina Marillion je mi přece jenom o pověstný chloupek bližší a tak je můj rezultát následující : Velmi silné * * * * hvězdičky!

reagovat

jirka 7200 @ 11.12.2019 04:49:48
Rané desky Marillion jsou skvělé. Znám je od vydání, ale na chuť jsem jim přicházel celmi pozvolna.

Fugazi je ďalší klenot z fishovskej éry.Album,ktorý je asi najsmutnejší a zároveň aj najdrsnejší z tejto zlatej štvorky.Ja som sa k nemu dostal pred mnohými rokmi,kedy CDčka boli ešte v nedohľadne.Mal som ho na kazete a bol som do neho taký "zažratý" ,že ma sprevádzal prostredníctvom zašumeného walkmanu zn.Aiwa :-) takmer všade.Ideálna kulisa na počúvanie tejto hudby bola prechádzka v sychravý a hmlistý novembrový večer.Tákéto prostredie ideálne dotváralo pochmúrne melancholickú atmosféru albumu.Úvodná nadupaná Assasing prináša tému stále aktuálnu.Politici súperiaci o korytá,bez morálnych zábran,používajúci všetky možné špinavé metódy vrátane vraždy.Punch and Judy je na tejto platni asi jediná skladba s hitovými ambíciami.Punch a Judy sú v Anglicku populárne postavičky z bábkového divadla.Nasleduje smutná balada Jigsaw.Organový úvod v She chameleon je až strašideľný,vždy mi z toho behá mráz po chrbte.Fish spieva ako vždy nesmierne presvedčivo a ja mu verím na sto percent.Nepoznám žiadneho iného speváka,ktorý by dokázal tak autenticky a úprimne interpretovať svoje pocity a emócie valiace sa z krvácajúceho srdca.Bravó mr.Fish!Nádherné clivé gitarové sóla Steva Rotheryho ešte zvýrazňujú celkovú smutnú atmosféru.Z kontextu tohto albumu sa asi najviac vymyká záverečná titulná kompozícia Fugazi.Pomalý a trochu ospalý úvod sa po chvíli "zvrhne" v zbesilé tempo,ktoré poslucháčovi poriadne rozprúdi krv v žilách.V záverečnom refréne už badať nepatrné stopy optimizmu.Žeby happy end?
reagovat

martin @ 11.03.2009 16:39:00
moje nejoblíbenější z éry s Fishem + nádherný obal