Reakce na recenzi:

EasyRocker - @ 17.07.2019

Tak se přiznám, že Marillion po Fishově éře byli pro mě dlouhá léta zapovězenou manou. Ne, že bych alba s Hogarthem neslyšel a občas je nevypůjčil, ale léta jsem se s jeho zpěvem nějak nesmířil. Bylo to málo energické, uspávací a říkal jsem si, že se hodí spíš do relaxační hudby.


Osmiminutová dělostřelecká příprava The King of the Sunset Town je neuvěřitelně emocionálně rozepjatá mezi skvostnými akustickými střípky a řvanými refrény. Exploze emocí a nápadů, korunovaná mistrem Hogarthem. Easter je proslavená balada a i ona je srdečnou plavbou nebem, ale i oceánem emocí. Rotheryho a Kellyho sóla jsou absolutně za hranicí vnímání, chápání... The Uninvited Guest je živější kus a určitě by se neztratila ani na Fishovkách. Řádí tu a běsní hlavně Rothery, až se třese podlaha. Titulní skladba jsou klasičtí posmutnělí Marillion a hodně se tu předznamenává už éra, která klepe na dveře. Čarokrásně gradující emoce Marka Kellyho. Holloway Girl rozvíjí subtilní, čarovnou atmosférou aneb jak prosté je vyformovat a otesat hudebního Davida. Zásadním zářezem je Berlin, těch 7.43 pusťme všem, kdo chtějí vědět, což Marillion jsou. Tahle věc se totiž vrací hluboko do minulosti, Hogarth tu podává vrcholný výkon a fantasticky vše doplňují dechové nástroje - moje kolena už padají potřetí na zem. Vedle titulky patří After Me k nejpůsobivějším baladám nejen zde, dokonale užívajíc hackettovskou inspirací a extázi na konci. Pro rockové příznivce byla z kosmodromu Rothery odpálena sotva řízená družice Hooks in You. Že je v pánech ale šlach a masa. Síla a místo dopadu - neodhadnutelné. Závěr pak snad nemůže být slabý, natož prázdný. The Space... začíná skvostnými Kellyho zahradami, vykvetlými na klapkách. Parádně to nejen zde, ale i na zbytku alba tvrdí Ian Mosley a hlavně mistr Pete Trewavas. Vše, co od této značky čekáte, je tu znásobeno, pětici snad řídí neznatelná, podprahová telepatie. A je to tenhle bod, kde jsem otevřel Hogarthovi srdce. Není divu.

Postižen nadšenými písmy nejvyššího marilioňáka mr. Horyny, rozhodl jsem se tento Hogarthův debut zkusit. Ani nevím, co a jak se stalo, že najednou vše v hlavě scvaklo. Ano, je drsná, hodně Rotheryho a časem hoši hodně zvolnili. Jeden hit za druhým, dokonalá atmosféra, emoce, nápřah, skladatelský vrchol. Bez jediné chyby!